O rekreačním sexu, sexualitě i duchovním rozměru léčby
Smyslně – léčebný byl první poprázdninový pořad z cyklu Škrtněte si, prosím. Radek Nakládal tentokrát přivítal v sušickém kině největšího českého popularizátora sexuologie MUDr. Radima Uzla a MUDr. Tomáše Lebenharta, lékaře holistické medicíny, homeopatie a autopatie.
„Radimku, až si budeš vybírat sekretářku, tak ber vždycky rezatou a s chlupatejma nohama. Ty jsou totiž pilný a vášnivý,“ tak začínala sexuální výchova předškoláka Radima v podání jeho strýce, důlního inženýra, starého mládence a bonvivána, jak jej charakterizoval sám MUDr. Uzel.
Povídáním mediálně známého sexuologa se diváci sušického kina dobře bavili a ani nevnímali, že jsou vlastně účastníky „sexuální osvěty“. Došlo na povídání nejen o předškolní sexuální výchově, ale i o začátcích MUDr. Uzla jako gynekologa, jeho praxi lázeňského lékaře ve Františkových Lázních, pedagogickém působení i autorské publikační tvorbě.
„Netvařme se, že sex a sexualita je tabu. Není. Všichni jak jsme se tady v tom kině sešli, jsme produktem sexuality. Když jsem něco podobného před lety řekl jednomu ministrovi školství, tak se mnou do smrti nemluvil. Sexuologie je důležitý obor. Hlavně ta reprodukční. I když pozor, na druhé straně, člověk je jedinou bytostí na Zemi, která dokázala rozdělit sexualitu od rozmnožování. Lidská sexualita má tak dva rozměry – rozmnožovací a rekreační. A zase se někdo urazí, když řeknu, že rekreační sexualita vede. No prosím vás, udělejte si v tom svém pohlavním životě inventuru…. kolikrát… Nebudeme si nic nalhávat, rekreační vede a v některých oblastech života už je to jen rekreační sexualita“. V tomto duchu se neslo hodinové povídání provázené smíchem publika a oceňujícím potleskem.
V rozhovoru došlo i na na jeho přednáškovou a publikační činnosti. „Já ale nepíšu jen o sexu a erotice. Někdy už toho mám opravdu plný zuby. Po těch osmnácti „sexuologických“ jsem se dal i jiným směrem. Kupříkladu teď mi vyjde cestopis ze čtyř kontinentů. Je pravda, že nakladatel si prosadil změnu názvu (prý se to bude líp prodávat), takže do zajímavých míst, krásnými fotkami vás zvu prostřednictvím knížky ‘Cesty za romantikou a erotikou’. Upřímně řečeno tý erotiky tam kór moc není, ale knížka je to pěkná, to jo …“.
Na samotný závěr, jak slíbil, „dal“ Radim Uzel také Ivo Šmoldase, který v tu samou dobu bavil publikum v Sokolovně. Oni dva jsou spolu poměrně často hosty talkshow, takže imitace kulturního publicisty a glosátora (výjimečně na téma bez sexuálního podtextu) byla opravdu věrná. Mimochodem Sušice dostala, do doznívajícího potlesku, i kulturní uznání: „No to jste neuvěřitelně kulturní město. To JE NEUVĚŘITELNÝ, že naplníte ve stejnou dobu dva sály takhle vynikajících dvou umělců…paralelně. A ještě kromě toho v televizi pět zajímavejch seriálů!“
Při rozhovoru Radka Nakládala s MUDr. Tomášem Lebenhartem, který zapálil druhou svíčku pořadu Škrtněte si, prosím, bylo naopak v sále pozorné ticho. Diváci naslouchali vyprávění lékaře, který se odklonil od klasické medicíny, jejímiž procesy a postupy po několik let jako praktický lékař procházel. Nejprve na vojenské ošetřovně ve Vimperku, později v katovské nemocnici, na dětském středisku ve Švihově, jako praktický lékař pro dospělé v Železné Rudě a ve zdravotních střediscích šumavských městeček. Zájem o neurologii později převážil a tomuto oboru se začal věnovat více a s rokem 1989 začal objevovat taje homeopatické medicíny. Jeho povídání o holistické medicíně by se dalo lapidárně uvést slovy „když strádá duše, strádá i tělo“. Homeopatickou léčbu, spojenou s vírou člověka v sebe sama, začal postupně používat čím dál více.
„Dál jsem se ubíral spíše duchovním směrem a poznával různá náboženství a spirituální směry. Studoval jsem i různé bylinářské medicíny. Nejvíce mne oslovila ayurvéda. Začal jsem jezdit na Srí Lanku a poznávat tuto matku veškeré medicíny v praxi. Na jaře 2006 jsem se zcela učinil zásadní profesní krok a vystoupil jsem z oficiálního medicínského establishmentu. Otevřel jsem si ordinaci přírodní medicíny v Klatovech a přestěhoval se do malé vísky nedaleko. Pořád se učím. Dva roky jsem docházel do duchovní školy… Učil jsem se alternativní onkologii od skutečných mistrů.“
V roce 2013 vystoupil z lékařské komory pro zásadní nesouhlas s etickou i odbornou úrovní našeho zdravotnictví, což má za následek zákaz poskytování oficiálních lékařských služeb – tedy zejména služby na první pomoci. Poslední roky se stále více specializuje na autopatii a etikoterapii.
Narodil se v Praze, ale Šumava ho zaujala a oslovila a podle svých slov „je tu rád“. Rozhodnutí stát se lékařem podpořil jeho otec, novinář, který mu žurnalistiku vřele nedoporučil. A protože student Tomáš Lebenhart byl zvídavý a rád se učil, medicína byla jeho první další volbou.
Tvrdá škola vojenského lékařství pro něj byla v jistém smyslu nenahraditelná. Posunula ho dál a navzdory režimu „pomohla ven jeho lidství, empatii vůči pacientům“. Květen 1989 na Železné Rudě a následující měsíce otevřely pak bránu k dalším medicínským možnostem, novým poznáním a směrů. Byl jedním z prvních lékařů u nás, kteří praktikovali homeopatii už v roce 1990. Alternativní léčbu „nepředepisoval“, ale nabízel a už od té doby dával prostor v léčbě samotnému pacientovi. A s úspěchem. Důvěra pacientů a léčebné úspěchy ho povzbuzovaly proti nedůvěře kolegů lékařů, kteří homeopatii považovali za šarlatánství.
V co tedy věří Tomáš Lebenhart?
„Jediná uzdravující síla, která existuje, je silná víra člověka. V medicíně se tomu říká placebo efekt. Málokdo si ale skutečně uvědomí tu skutečnou hloubku a sílu. Jsem si po létech praxe jistý, že je to jediná uzdravující energie, která existuje. Podpořeno seriózními věděckými pokusy světových lékařů. Víra, kterou získá nemocný člověk skrz člověka kterému důvěřuje, je ta síla, která uzdravuje. Samozřejmě nechme stranou urgentní medicínu, medicínu zachraňující život. Ta je bez debaty potřebná, v pořádku. Ale v tom ostatním může plnohodnotně jako uzdravující síla působit víra.“
I s druhým hostem uběhla zajímavá hodinka o holistické medicíně, ayurvédě a „jiném“ léčení velmi rychle. Co si diváci určitě odnesli s sebou, byl léčivý úsměv a trocha poznání z poodkrytí stále tak trochu přehlíženého, místy i zapovězeného, jiného způsobu přístupu k člověku- pacientovi.
Co by si nejvíce Tomáš Lebenhart přál ?
„Žít v přítomnosti. To je umění života. Abych uměl být stoprocentně, přirozeně ve své přítomnosti. Pak totiž nemůžete udělat nic špatně.“
Ze zakoupených vstupenek vylosoval výherce poukazu na lázeňské procedury v Šumavských lázních v Kašperských Horách na úplný závěr MUDr. Radim Uzel a nechyběla ani pozvánka na říjnové Škrtněte si prosím, kdy hosty zábavné talkshow Radka Nakládala budou kněz Dr. Zbigniew Jan Czendlik, „kněz celebrit showbyznysu“ a P. Jan Wirth, duchovní, jehož farníci z okolí Sušice znají velmi dobře. Setkání obou těchto osobností bude jistě velmi poutavé.
-as-
ONE MAN SHOW Ivo Šmoldase
PhDr. Ivo Šmoldas byl hostem v Sušici poprvé. Odborník na jazyk anglický a po všech stránkách na jazyk český, svých schopností již využil v rolích překladatele, básníka, nakladatelského redaktora, kulturního publicisty, glosátora politické scény, moderátora a baviče.
Po léta upoutává svým nezaměnitelným projevem a vtipem v zábavných televizních pořadech, uváděl také např. pořad Dementi a připravoval tv magazín Knižní svět. Se sušickým publikem se přijel podělit o nesčetné historky ze svého života.
Z celkem obyčejné situace dokáže svým osobitým pohledem vydolovat neočekávaně vtipnou pointu. Bedlivý 
pozorovatel Šmoldas si po příjezdu do Sušice nejprve prošel staré město a své vyprávění začal oceněním krásy historických domů na náměstí, vyzdvihl opravenou Branku a všiml si i některých architektonických detailů – například chválil různé typy dlažby na nábřeží. Dále ho zaujal nápis VŠE (že by Sušice měla i pobočku vysoké ekonomické školy? – říkal si). Pak ale popošel a přečetl i zbytek nápisu – PRO HASIČE.
A shoda slov se mu stala startem do neutuchajícího svérázného vyprávění o běžných věcech a jeho suchý a mnohdy černý humor neochvějně směřoval k politikům a pohřbům, zejména těm státním. Tehdy se mu na tváři objevil i náznak úsměvu. Za to publikum se smálo od začátku a mnohdy odměnilo pointu potleskem. Současnou proslulost jeho historek dokazovala četná přání diváků vyslechnou si také svůj oblíbený příběh. A Ivo Šmoldas vyprávěl a vyprávěl – o jízdě na koni, o ponožkách samotářkách, o přepravě svých koček… Smíchu a dobré nálady rozdal vrchovatě a na závěr byl odměněn zaslouženým dlouhým potleskem.
–ed-
