Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – leden 2015

1 ledna, 2015
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.ledna:

Lednové rozloučení předčilo den včerejší co do celkové přívětivosti, avšak jiných rozdílů nehledejme … Vimperk se bělá a mírně bohatne dalšími nepatrnými sněhovými přírůstky, …

… zatímco třeba nedaleké končiny posledního milostného vzplanutí stárnoucího pana Nerudy (po čase si opět připomeňme, že milovanou osobou byla Anička Tichá, dcera básníkova bratrance – zámeckého správce z Vlachova Březí) se oddávají náladám takřka předjarním.

A Libín, konečně zbaven oblačného zakletí, nade vším nastavuje zadumanou tvář vzácnému sluníčku …

30.ledna:

Někdo by si možná i přes dnešní dopolední sněhové přeháňky (ano, včerejším večerem avizovaná změna se dostavila) přál na Šumavě ještě více sněhu, ale měl by se umět spokojit s tím, co mu bylo naděleno. Stačí totiž povyjet nepatrně východněji – stále po území náležejícím kdysi dávno pánům z Rožmberka – a zjistíme, že zimu tam všehovšudy připomínají jen rozmrzající rybníky … a probělávající šumavské siluety na obzoru.

29.ledna:

Ráno po nečekaně větrné noci zprvu ještě neslibovalo zásadní zlepšení včerejší zatažené oblohy, …

… ale v průběhu dopoledne k němu přece došlo, …

… a to dokonce až do takto blankytné, jen sem tam ojedinělými mráčky okořeněné podoby, …

… jaká už nad Vimperkem scházela.

Podvečer však naznačil, že v krátké době lze počítat s dalšími změnami …

28.ledna:

Boubín nám po delší době lehce vysunul hlavu, do té doby povětšinou zahalenou v mracích, …

… které však ani dnes neuvolnily nebeskou klenbu, jen se mírně pozvedly …

… a nabídly prostor čerstvě se od západu valící husté mlze. Nežli sevřela kolem Boubína novou obruč, ukázalo se, že třeba libínský vrchol se své na stranu posazené čapky hned tak nezbaví, takže ani k jeho rozhledně se nedostanou sluneční paprsky.

Tím ovšem není automaticky řečeno, že co se momentálně nepovedlo nahoře, kde panuje pětistupňový mrazík, nemohlo by se povést níže – Vimperští mají podle všeho v daném ohledu větší vyhlídky.

27.ledna:

Z bohatých zásob sněhu nám bude shůry naděleno i dnes … a opět za sluneční asistence, která se při troše pozornosti hlásí už jen v proměnlivých odstínech zdánlivé šedi, skrze niž k nám sluníčko nakonec dozajista prorazí.

26.ledna:

Poslední lednové pondělí namíchalo svůj meteorologický koktejl též s nezanedbatelnou příměsí sluníčka …

25.ledna:

Konečně zase promodraly fantastické světadíly okenních námraz … jen na letmý okamžik …

24.ledna:

Šumavské potoky svérázně rozkvétají …

23.ledna:

A další noc nám v okamžiku zbělá …

22.ledna:

Ohlédneme-li se na počátku poslední třetiny letošního ledna za dosavadním průběhem zimy, spatříme velmi pestrý a různorodý obraz, v němž na rozdíl od dnešního dne neschází sluníčko, byť zářící mimo jiné též na vichřicemi poznamenané lesy …

21.ledna:

Nocí, v nichž takto bude nač promítat zámecké osvětlení, se teď dá očekávat více …

20.ledna:

Hvězdnou oblohu nad Vimperkem začal, jak ostatně předznamenala již včerejší noc, nad ránem stále silněji svírat kruh stoupající a sílící inverzní oblačnosti, ale současný pětistupňový mrazík (leckde jistě i silnější) ponechával otevřená dvířka mírné naději, že boubínský vrchol by tentokrát nemusel nutně zopakovat scénář minulého čtvrtka (nemluvě o neděli).

A naděje skutečně došla svého naplnění – Boubín zase jednou volně dýchal a nabízel krom jiného i důkaz, že Vimperk se nejméně polovinou nachází pod oblačným příkrovem, ukrývajícím celé okolí, nad nímž opět coby maják červeně poblikával všehovšudy Mářský vrch.

Slavné se to pak nezdálo být ani se sluníčkem, jež sice vysílalo nepřehlédnutelné signály svého brzkého východu, ale ten sám na devětadevadesát procent tentokrát k vidění nebude.

Na jižní straně však čekala přebohatá kompenzace – z nepatrného oparu se počaly nořit báječně prokreslené Alpy, …

… které za daných okolností jistě nepředstavovaly s plnou samozřejmostí očekávatelný jev, ba naopak byly nemalým překvapením.

Jistě by se tu nenašel fotograf, který by si nepochvaloval dnešní ideální rovnoměrně rozptýlené světlo, jakož i naprostý poklid – slabý jihovýchodní vítr nepřekážel v práci, aniž by jakkoli násobil pocity chladu v třístupňovém mrazíku.

Celkové barevnosti přibývalo jen pozvolna a velmi nenápadně, …

… nejvýraznější (dá-li se to tak říci) změny se odehrávaly za Libínem.

Jižní obzor se oproti tomu ladil do celkem předvídatelných pastelových tónů.

Co naplat, sluníčko dnes skutečně budeme muset oželet, …

… ale Vimperk se nakonec přece jen aspoň osvobodil z nejhoršího. Nezbaví se sice šedi, ale určitě je lépe mít ji vysoko nad hlavou, nežli přímo v ulicích.

19.ledna:

Jistě není nutno souhlasit s tvrzením, jímž nás dnes od samého rána krmil internet, že totiž devatenáctý leden je obecně nejdepresivnějším dnem v roce, ale ten letošní byl každopádně přinejmenším fotograficky zajímavějším až v noci. Krom jiného naznačil, že se opět přibližuje čas inverzí, což prověří zítřejší Boubín.

18.ledna:

Snad jen meteorologové či klimatologové spatřují jasný smysl v přesném počítání, pokolikáté už šumavská krajina prudce vystřídala masky jara a zimy, resp. pokolikáté si nepatřičně nasadila masku prvou v čase právoplatné vlády té druhé, která ovšem nepřestává o svá práva bojovat.

Těžko však odhadnout, jak úspěšný to bude boj, kolik přinese vítězství symbolických a přechodných oproti dlouhodobým. Tak např. Boubín dnes třístupňovým mrazíkem a po delší době zase bohatší sněhovou nadílkou nepřehlédnutelně třímal prapor zimy. Ale namísto očekávaného sluníčka těsně na samotném vrcholu vše náhle zahalil mlžným tajemnem, …

… v němž se zmíněné zářivé naděje rázem rozplynuly …

… a ustoupily náladám takřka klostermannovským, …

… nakonec však přece jen prozářeným jásavým zpěvem místních obyvatelek – roztomilých křivek obecných, které v celém hejnu kroužily tou šedí kolem věže, …

… chvílemi usedajíce k odpočinku na špičky namrzlých a zasněžených smrků.

17.ledna:

Ne všechny pohledy na cestách po Šumavě potěší oko – rozpadající se statek, kdysi součást dnes již zaniklé osady Sedlmín, jejíž historie je doložena počátkem 15. století, k takovým bohužel patří.

16.ledna:

Právě se nám rodí další z krásných dní, napohled snad březnových. Ba ani ranní teplota nehájí barvy poloviny ledna – jsou dva stupně nad nulou.

A z vnitrozemí se k Šumavě přibližuje inverze, aby se právě tady potkala se sluníčkem, …

… které, samo ještě rozespalé, teprve popřálo dobrého jitra Boubínu …

… a Bobíku, …

… našim dvěma nerozlučným bratrům.

Tenhle prazvláštní mrak není dílem přírody, nýbrž šumavských dřevařů.

Prozrazuje to však na sebe teprve z opačné strany, kde již stoupající osluněná inverzní oblačnost protéká stále mocněji mezi vrchy …

… a nad Lažišti se nenásilně mísí s oním z lesa stoupajícím dýmem.

Užijme si tedy sluníčka, nežli nás o ně blížící se víkendová srážková vlna zase připraví.

15.ledna:

Dnešnímu výstupu na Boubín by s klidným srdcem mohl být přiřčen název “Přetahovaná o sluníčko”. Vimperská obloha se před pátou hodinou ranní skvěla svitem hvězd a měsíčního srpku, zatímco ojedinělé nepatrné šedavé cáry jihovýchodním směrem zdánlivě ani nezasluhovaly pozornosti. Ale právě tam měla být napřena – o půl hodinky později se totiž Kubovka halila do slušné mlhy, která ovšem na Basumských lukách mírně povolila. Cesta vzhůru pak byla jednou velkou neznámou, střídavě mlhavou, čistou, ba se zahlédnutelnými hvězdami. Rozluštění měl připraveno teprve vrchol, a to v podobě jižním větrem hnané mlhy, jejíž výška nad věží sice nebyla velká, ale postačovala k tomu, aby nebylo vidět prakticky nic krom občas shora promodrávající oblohy. Teprve když se začaly sem tam objevovat trhliny typu té, kterou ukazuje snímek, svitla jakási naděje na změnu.

A ta už podrobnějších komentářů nepotřebuje, přetahovaná právě začíná. Trvala zhruba dvacet minut a více, nežli je tu k vidění, nenabídla.

Za zmínku snad stojí ještě čtyřstupňový mrazík – a to je vše.

Pátrat po sebemenším náznaku kteréhokoli ze známých krajinných bodů bylo zhola zbytečné, neboť jen o malý kus níže pod tím, co bylo právě viděno nahoře na obloze, vypadala situace takto.

Teprve cestou dolů začínalo bližší i daleké okolí postupně procitat z šedobílého zakletí a velmi zdrženlivě přijímat barvy urputně bojujícího sluníčka, o jehož zásadním či snad rozhodujícím vítězství se však dnes dá pochybovat.

14.ledna:

Charakterizovat počasí v půli ledna jako deštivé není zrovna pro danou dobu stylové, ale, co naděláme, je tomu tak – dnešní ráno se probudilo uslzené a nejedna slza přitom s velkou pravděpodobností ukápla i lyžařům.

Kdo se však v pravý čas zadíval východním směrem, jistě navzdory všemu nebyl zklamán … 🙂 . Ostatně zima se, jak aspoň slibují meteorologové, co nevidět zase vzpamatuje.

Prozatím tedy potěšme oči tím, co je nám nabízeno, …

… byť jsme tím přenášeni někam jinam – do období, na něž je zatím ještě dost času.

13.ledna:

Již před rozedněním dávala obloha najevo, že nás čeká krásný slunečný den, ale cesta k němu povede, obrazně řečeno, trním.

A tím byla oblačná hradba, nejvýraznější na východě, …

… ale rozprostírající se odtud dále po celém obzoru, tedy i tam, kde vítr v náležité ráži …

… bezvadně očistil alpské vrcholy. Jako daň za to si patrně usmyslil, že dnes prostě nepřipustí, aby se fotografovi zdařil třeba i jediný ostrý snímek. Budiž mu v té věci poctivě přiznána maximální snaha – zabrat jednomu skutečně dal. Ač se tu ve skutečnosti o stupeň oteplilo – na pouhé tři pod nulou, opět se zdálo mrznout podstatně více.

Opticky však okolní krajina zimu víceméně nepřipomínala …

… a na programu je ke všemu další oteplení.

Nejklidnějším dojmem dnes působila západní strana, barvící se poněkud zdráhavě …

… vinou skutečnosti, že sluníčku bylo opět souzeno velmi krušné vítězství.

I tak z toho ale po chvilce povstaly krásné antikrepuskulární paprsky.

Ač se to nemusí zdát, okamžiky, kdy se druhé úterý roku 2015 naplno rozzáří sluníčkem, jsou v této chvíli již doslova nadosah.

12.ledna:

I někteří meteorologové už se pozastavují nad vytrvalostí větru, jíž se prakticky nepřetržitě vyznačují poslední dny. Nu a laické oko pak zajisté nemůže přehlédnout, že právě vítr zrovna dnes bezprostředně maří každý pokus zimy opět stylově nabílit vimperské střechy.

11.ledna:

A začíná se znovu od nuly … teprve dnešek nahradil na leden vysloveně výstřední teplo novým sněžením, ba spíše jakousi krupicí, …

… která na Kubovce i nad ní zakládá novou bílou vrstvu (kolikátou již této zimy?). Jen staré stopy nejvěrnějších zůstaly pevně držet na ještě včera obnažených cestách, po nichž se i dnes prohání vydatný vítr, pohrávaje si však přitom navíc s čerstvým sněhovým prachem.

Čeká tu také odpověď na páteční otázku – podboubínské lesy i nejsilnějším nočním vichřicím zdárně odolaly, aniž se zapomnělo na tradiční pravidlo potvrzující výjimku, zde v podobě zlomeného buku …

… a zde dokonce i s kořeny čerstvě vyvráceného smrku.

Jinak ovšem všude vládne příslovečný posvátný idylický klid, chvílemi s náznaky slunečních doteků.

Teprve boubínský vrchol to vše mění v nefalšovanou sněhovou vánici, …

… jež za současného mrazíku – opět čtyřstupňového – rázem likviduje veškerou dohlednost, slibnou ještě v okamžicích, kdy k rozhledně zbývalo sotva sto metrů. Inu, tady se vše mění bleskově …

… a zima si je dobře vědoma, že musí s jistotou odehrát míč, který včera skončil v její síti.

10.ledna:

Neustále hučící, kvílící a sténající noc vystřídal den, který se již před polednem ozdobil i slunečními paprsky, jimž o něco mírnější, avšak nadále trvající vítr hojně nabízel přebohatý oblačný materiál k tvorbě skvostných irizací. Okolo třetí hodiny odpolední pak ale obloha opět potemněla od západu přibývajícími hustými mračny.

Ta nicméně vytvořila velmi příhodnou, náležitě dramatickou kulisu sněhu dokonale zbavené krajině – desátý lednový den tak připomínal spíše konec března. Jen Boubín na obzoru prozrazoval, že na jeho vrcholu se zima navzdory prudkému teplotnímu nátlaku své vlády nevzdala.

Slova zase jednou selhávají tváří v tvář náladě, do níž se ponořil celý šumavský sobotní podvečer …

… a věrně ji zrcadlil i obraz …

… v kapličce z roku 1897 …

… poblíže pošumavských Dvorů.

Možná je za dveřmi návrat zimy, každopádně pak sílícího větru a srážek, už teď spolu s roztálým sněhem působících výrazné posílení a oživení nejednoho vodního toku …

9.ledna:

Jaké stopy asi zanechá dnešní výrazné oteplení provázející vichr …

… v šumavských lesích?

8.ledna:

Už časně ranní pohled na údaje meteorologického radaru věstil, že pokud bude z Boubína vůbec něco k zahlédnutí, natož pak takového, co ukazuje snímek, půjde bezmála o zázrak. Od západu se k nám totiž nasouvá vydatné množství srážek, které v těchto polohách s ohledem na přetrvávající čtyřstupňový mrazík budou jedině sněhové.

Ledový nárazový vítr se zase jednou ukázal být mocným spojencem mlhy, jež tentokrát neponechala nic náhodě a chvílemi houstla do té míry, že budila dojem, jako by se místo rozednívání naopak smrákalo.

Když pak zrovna v čase východu sluníčka definitivně sevřela okolí rozhledny, vyloučila sebemenší náznak zrůžovění, čímž podala jasný důkaz o své výši, hustotě i dosahu. Po celou zpáteční cestu, na níž vzpomenutý vítr stihl během hodinky zavát místy zcela doztracena čerstvé stopy ve sněhu, nabízela jedině odstíny šedi, již by s velkou pravděpodobností nejedno oko obdařilo přívlastkem deprimující.

A tak se nakonec zdá, …

… že z daného hlediska by na tom mohl tentokrát být lépe Vimperk, v němž navíc teplota krátce před polednem vystoupila na pět stupňů nad nulou.

A vida, nakonec i za dnešního soumraku nastal – sice jen krátký – okamžik …

… k vychutnání barevných kouzel.

7.ledna:

S jedním se loučíme, …

… s druhým vzápětí vítáme.

6.ledna:

Tři králové budou mimo jiné opět posledním dnem, v němž si všichni ještě mohou užít městského vánočního osvětlení, navíc s pravou zimní atmosférou, která v adventním období povětšinou scházela.

Měsíční svit nám naproti tomu může omezit či zcela znepřístupnit jedině oblačnost nebo mlha, což se zrovna i dnešní noci skutečně dělo, a to nejen nad Vimperkem. Také celá cesta na Boubín byla pohroužena do bezmála přízračné “sněhové tmy”, máme-li tak nazvat jakýsi prazvláštní bledý přísvit, na němž se shodou okolností zrovna čerstvý včerejší úplněk nepodílel přímo, nýbrž pouze chvilkovým prozařováním poměrně hustých mračen. Boubínský vrchol navíc už od Korkusovky prozrazoval výrazné mlžné zahalení, jež pak samotná špička na místě potvrdila, takže to, co takhle přinesla teprve v okamžiku výstupu na věž západní strana, bylo nefalšovaným tříkrálovým překvapením – a zdaleka nikoli jediným či posledním.

Mlha však sveřepě předváděla, že má dostatek sil k tomu, aby zhatila jakoukoli další očekávanou podívanou, … ale nakonec to přece jen nemyslela vážně.

Zprvu nepatrné a postupně stále výraznější náznaky brzkého slunečního východu naštěstí na stále se proměňující obloze zvítězily …

… a krom jiného zvýraznily též větrem hnaný pruh temelínských par, dosud splývající s inverzní vrstvou oblačnosti.

Zjeví-li se však sluníčko v celé své kráse, zůstávalo otázkou. Samozřejmě by tu hned byl ideální prostor pro koróny a další působivé jevy, …

… ale i mírným, na věži téměř nezaznamenatelným větrem čeřená oblačnost měla sluneční zásluhou čím v té převažující mlžné nadílce upoutat oko.

Teď už to vypadalo velmi slibně …

… a najednou začala vyvstávat dilemata, kam napnout zrak dříve.

Vše takřka neuvěřitelně rozřešila jižní strana, kde se do té doby jednolitě splývající a vše zakrývající oblačná stěna náhle takto rozestoupila …

… a vpustila na scénu alpské štíty.

Pak již následoval ústup mlžného sevření na protilehlém, tedy vnitrozemském směru, …

… a třebaže sluníčko, které by jistě dokázalo přispět k celkovému dojmu nějakým dominantním sólovým výstupem, stále setrvávalo za oponou, …

… vše, co nabízel čerstvě zrozený sváteční den, nikterak neztrácelo na dokonalé působivosti.

Těžko však odhadovat, zda by někdo v prvotním mlžném zakletí tipoval, čeho všeho, resp. jakých proměn se tu stane svědkem. Zde se již noří na světlo Basumský hřeben, …

… dávno z obzoru sledovaný ráno ještě rovněž neviditelným Luzným a oběma Roklany.

Spolu s dalekými Alpami se pak dále představuje i blízký Hochstein a část Třístoličníku, …

… zatímco zbytek Trojmezenské hornatiny si bude muset na vysvobození ještě chvíli počkat.

I přes výjevy místy takto dramatické začíná být jasné, …

… že sotva se definitivně rozloučí zapadající úplněk, jímž tu dnes vše tak kouzelně začalo, a obloha se více vyčistí, …

… čeká nás krásný slunečný zimní den, …

… byť mrazivý – jen tady zrovna panují čtyři stupně pod nulou.

5.ledna:

Pátého dne mladičkého letošního roku se zdálo, že po silně větrné noci zůstane obloha umetena do fádní šedi. Jenže v odpoledních hodinách na ní působením severního větru započaly zprvu nenápadné, …

… ale postupně čím dál zajímavější změny, …

… vzrůstající nejen do fantastických oblačných útvarů. Do hry totiž vzápětí vstoupilo náhle vysvobozené sluníčko, …

… a třebaže po celou dobu samo zůstalo v zákulisí, dokázalo připravit fascinující podívanou. Ta započala úchvatnou rozsáhlou irizací, …

… dokonale se odrážející od ostrůvku náhle zase nezvykle modré oblohy, …

… a přes nejrozmanitější barevná i tvarová intermezza pokračovala …

… až k maximálně vygradovanému …

… velkolepému …

… ohnivému finále, které zajisté …

… dalších slov nepotřebuje.

4.ledna:

Krom očekávané bohaté rozcvičky se sněžnými hrably a lopatami, to vše za doznívajících, již jen mírných přeháněk, nám první lednová neděle dokázala chvílemi nadělit i sluníčko, takže se nakonec dalo hovořit o celkově vydařeném zimním dni, v němž bylo možno udělat mnohé pro kondici fyzickou i duševní.

Ale co si o dosavadním vývoji této zimy myslí dva podboubínští sněhuláci, …

… o tom nejlépe vypovídají výrazy jejich tváří … 🙂 .

Pravá zimní poezie tamním lesům momentálně (ano, to slůvko rozhodně nelze s ohledem na loňské dění opomenout) rozhodně neschází, …

… ba za poslední dny začíná být bohatší o půvabné naváté vrstvy, k nimž oblaka stále dodávají větru dostatek výtvarného materiálu. Člověku je líto do té krásy šlápnout, a když už není místy zbytí, znamená to probořit se třeba i do půmetrové hloubky.

Po odpoledním příslibu růžovějícího obzoru se Boubínu nakonec ze všeho dostalo tradiční čepice, …

… i když mu tentokrát neseděla na hlavě zrovna pevně, takže nabídla aspoň sem tam jakési útržky okolní krajiny, …

… nakonec přece jen i s nepatrným růžovým nádechem. Poděkujme za to především větru, který dnes navíc upustil od své nedávné agresivity a z teplotního hlediska přenechal žezlo mrazíku, překvapivě čtyřstupňovému.

Sněhovým přeháňkám sice zjevně ještě není konec, …

… ale snad už se aspoň v nejbližších dnech nemusíme obávat nadílek podobných té, jíž nás do dnešního rána obdařila včerejší noc. Ta dnešní bude spíše větrná.

3.ledna:

Přesně podle očekávání se nám počasí výrazně zhouplo – v průběhu včerejšího dne napřed vlivem až šestistupňového tepla povolila a odtála značná část sněhu, střádaného už od sv. Štěpána, což ovšem dnešní noc střelhbitě dohání bohatou chumelenicí. V prvním letošním nedělním ránu se tak patrně máme opět nač těšit.

2.ledna:

Loňské silvestrovské chmuření vydrželo Boubínu až do novoročního poledne, téhož večera pak už návštěvníkům ukázal přívětivější tvář. Nu a do druhého rána letošního roku byl probuzen dalším ze silných vichrů, který takto poprvé odkryl po tři předchozí dny neviditelné Alpy.

Současně však výrazně zvyšoval nebezpečí pohybu po rozhledně, vinou sněhu (hojně sem naneseného silvestrovskými davy) a následných teplotních výkyvů obalené čistým ledem, soustředěným v silných a zákeřně zkosených vrstvách po celém schodišti i podlaze vyhlídkové plošiny. Z té se tentokrát nabízely obzvláště zajímavé proměny. Slunce, dosud skryté pod obzorem, mělo např. v této chvíli ještě více než půl hodiny čas, ale pás nízké východní oblačnosti budil svým zbarvením dojem, že už je má přinejmenším v zádech.

Jako by se klubal z peřin, tak se náhle objevil na jihozápadním obzoru dachsteinský masiv, podobně provázený i zprvu nesměle vykukujícími dalšími vrcholy navazujícího alpského pásu.

Bobík se oproti tomu spíše začíná přikrývat, ale zajímavější je barva již vzpomenutého pásu za ním. Postupně totiž ztrácí na původné červeni …

… a přelaďuje do temnějšího modrofialova. Slunce se však přitom blíží stále víc … ale je vidět, že do cesty mu přibývá překážek.

Ty nicméně, jak se zdá, nemají pražádný vliv na dění v podalpských oblačných peřinách, stále čechraných neustávajícím vichrem, mimochodem opět tradičně pocitově zkreslujícím směrem dolů teplotu stojící ve skutečnosti přesně na bodu mrazu.

Poněkud jiná barevná nálada a poměrný klid panuje na západní straně, …

… zatímco volarský dolík nám opět přehrává charakteristické úryvky z pohádky Hrnečku, vař!

A vida, Dachstein pomalu rozsvěcuje své ledovce, …

… i když nám vyšlé sluníčko nad teď již zcela temným pásem není v plné síle přáno.

Okolní lesy se zvolna zbavují bílého obalu, přičemž nás nepochybně čeká ještě výraznější obleva.

Obloha pak napovídá, že sice na chvilku přece jen dá prostor sluníčku, ale celý druhý leden mu, a to nejen na Boubíně, rozhodně patřit nebude. K tomu se bohužel zdá být i velmi sugestivní symbolikou ona zledovatělá rozhledna, z níž sestoupit představuje ještě horší a delší zážitek, nežli se na ni – ano, nebraňme se nejvýstižnějšímu výrazu – vyškrábat. Krátkodobá vánoční idylka se v nejbližších dnech patrně dočká další houpavé proměny, ale tak už to zkrátka v přírodě chodí.

1.ledna:

Podobně jako v předcházejících letech neporušíme ani na prahu roku 2015 tradici věnovat první záběry ve fotokronice amatérským ohňostrůjcům, kteří vítali nový rok jako první, tedy plných osmnáct hodin před slavnostním ohňostrojem v režii Města Vimperk.

Mnozí ostatně, jak zde bylo konstatováno již včera, tedy loni – http://vimperk.eu/index.php/6810, nevydrželi a pustili se do akce s ještě větším předstihem.

Dalších komentářů tu v této chvíli již není zapotřebí, neboť by se jen opakovalo, co bylo v tentýž čas při téže příležitosti řečeno na loňský Nový rok.

Po novoročním poledni se na Vimperk opět usmálo sluníčko a svým světlem zalilo i hlavní dominantu celého města – zámek.

A právě odtud se cca pět minut po šesté hodině večerní rozzářil již zmíněný slavnostní ohňostroj, tentokrát jako vždy v provedení profesionální firmy. Opět je tedy na divákově posouzení, do jaké míry se jí volně prodejná zábavní pyrotechnika v amatérských rukou dokáže či nedokáže vyrovnat nebo aspoň přiblížit .

Nový rok 2015 je slavnostně přivítán a má téměř za sebou svůj první den, …

… takže tečkou za jeho prvními snímky budiž upřímné přání všem věrným čtenářům a příznivcům těchto stránek, aby byli stále co možná plni veselé mysli a nadhledu, potřebného k zdárnému zvládání všeho, co každodenní život přináší. A nezapomínejme, že naše krásná Šumava má léčivou moc – záleží jen na nás, dokážeme-li ji hledat a využívat 🙂 .

Fotokronika Jana Tláskala – prosinec 2014