Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – duben 2015

1 dubna, 2015
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.dubna:

Květen by měl podle meteorologických předpovědí vstoupit na scénu provázen vydatnější vláhou – jeho dnešní předvečer zatím vydržel bez ní, …

… ale byl značně chladný. Na Boubíně teplota nepřekročila pouhý jeden stupeň nad nulou.

Slunce se našim zrakům ukrylo téměř o půlhodinku dříve, ale ještě ze zákulisí se aspoň pokusilo o slabý halový oblouk.

Své si odsloužil i západní vítr. Právě jeho zásluhou tu dnes ze všeho nejvíce …

… poutala na rozloučenou s aprílem (ale patrně ještě zdaleka nikoli s jeho počasím) oko obloha.

29.dubna:

Jsou místa, která přebohatě žloutnou podbělem … a na jiných je mu přisouzena role samotáře.

28.dubna:

Dřípatky jsou vlivem studeného počasí velmi opatrné – ve vyšších polohách pak, pokud na ně vůbec narazíme, přímo nesmělé.

27.dubna:

Dvojí tvář jediného šumavského dne – ranní …

… a odpolední až do večera.

26.dubna:

Sto nadmořských metrů může na Šumavě znamenat mnohé – např. zhruba o tuto výškovou vzdálenost níže od Vimperka již naplno kvetou třešně.

V Husinci třeba takto lemují pohled k Boubínu, …

… zatímco oblohou v posledním dubnovém nedělním odpoledni zvolna plují monumentální oblačné útvary.

25.dubna:

Již s týdenním předstihem bychom mohli počasí nazývat májovým …

24.dubna:

Po včerejším sněhu ani památky, na teploměru sedm stupňů nad nulou … ale na hady, natož zde i v parném létě nepřítomné štíry je zatím aspoň na Boubíně stále příliš chladno.

Svatý Jiří však přece jen odvedl nemalou práci – pobil oblačné draky a uchystal nejen kouzelný večer, …

… nýbrž s velkou pravděpodobností i neméně kouzelné zítřejší jitro.

23.dubna:

Dalo se očekávat, že vytrvalý noční lijavec, během nějž dokonce i zahřmělo, bude na Boubíně vypadat zcela jinak. Lesy mají bohatě co odpařovat, …

… k čemuž je nutno připočítat ještě další mlžný přísun od západu, s nímž dnes sluníčko, avizované meteorology, bude mít plné ruce práce.

Ale nudnou dnešní podívaná z věže rozhodně není, …

… přinejmenším jí nelze upřít nemalou dávku napětí.

Nu a třícentimetrovou vrstvu čerstvého sněhu v lesích, které se tu už kompletně zelenaly, zkrátka musíme včetně jednostupňového mrazíku spolknout jako aprílový bonus …

22.dubna:

Krásné slunečno trvalo v kontextu aprílového počasí už dost dlouho, hlásí se změna.

Způsob, jakým se loučí sluníčko, …

… je sice napohled velmi efektní, ale vyvrcholí uspokojením všech, kdož mají pocit, že je málo vody.

21.dubna:

Máj už je doslova za dveřmi …

20.dubna:

Čas deště (nejen) zlatého …

19.dubna:

Blankyt se skutečně nad pozvolna ožívající Šumavou konal … 🙂

18.dubna:

Uvěřil by někdo, že ještě před půlhodinou tu bylo dokonalé čerstvé bílo? Ale zima už přes všechny své pozdní aprílové pokusy nemá šanci, …

… i když třeba návštěvníky Boubína dnes ještě přivítal čtyřstupňový mrazík, jehož přičiněním se v korunách smrků místy udržely pozůstatky celodenních sněhových přeháněk.

Nedejme se mýlit poměrně bohatou oblačností – ta je jen kulisou sluníčku, …

… aby mělo příležitost k náležitě efektnímu rozloučení, …

… během nějž pozvolna sestoupí od Velkého Javoru …

… nad Antýgl, dnes jeho zásluhou dobře kontrastující s obzorovým horským pásem, s nímž obvykle spíše splývá. Sotva pak tahle podívaná skončí, …

… oblačnost začne pozvolna vyklízet pole prvním hvězdám, …

… neboť zítřek se probudí do blankytu.

17.dubna:

V porovnání současné reality s historickými snímky se člověk nemůže ubránit smutnému konstatování, že v dávných dobách míval Vimperk bohatší sochařskou, ba obecně výtvarnou výzdobu, zatímco dnes je i v porovnání s jinými městy v daném ohledu jen chudým příbuzným.

16.dubna:

Po krásném a teplém včerejšku si dokázala i noc podržet na danou dobu nezvyklou desetistupňovou teplotu. Ranní boubínská pak byla jen o pouhý stupeň menší, …

… čemuž by však vlivem silnějšího západního větru možná každý neuvěřil, …

… stejně jako zprvu i tomu, že dnešek s nemalou pravděpodobností co do sluneční síly včerejšek ještě překoná.

Ale sluníčko si navzdory zdánlivým počátečním nesnázím šlo od šesté minuty po šesté hodině …

… nekompromisně za svým cílem.

Ještě v této fázi pak dokázalo uchystat na opačném konci, …

… který už počínaje okolím Bobíka a Solovce začal výrazně měnit barvy, …

… překvapení za daných okolností stěží uvěřitelné. Ale každopádně tu bylo – v podobě sice jen nepatrně na obzoru zřetelných, ale přece viditelných známých alpských siluet napravo …

… i nalevo od Trojmezenské hornatiny.

15.dubna:

Aprílové počasí může zahrnovat i dny bezmála letního charakteru 🙂

14.dubna:

V půli dubna se jistě nelze pozastavovat v údivu nad náhlými poklesy nočních teplot k bodu mrazu, ba i pod něj, jak tomu bylo např. zrovna dnes. Původně zatažená obloha nad Vimperkem se postupně vyjasnila a na Boubíně za úsvitu teploměr ukázal dva stupně pod nulou.

Vál západní vítr, a ač ne příliš silný, vytvářel na věži pocit ještě větší zimy, kontrastující tak s příjemnými jarními teplotami, jichž se tu už lze přes den běžně dočkat. Ale to vše opět nebylo ničím proti probíhajícímu a dále očekávanému vývoji na východní straně oblohy.

Slunce je dosud skryto za obzorem – a minutu před šestou hodinou vysílá podobně jako v sobotu předvoj v podobě slabého halového sloupu.

Dnes však podle všeho nebude následovat též oblouk, …

… neboť pro jeho tvorbu tentokrát nejsou příhodné podmínky.

A přece se zdá, že světlejší bod v patřičné vzdálenosti nalevo od slunečního sloupu by mohl být aspoň zárodkem příštího parhelia.

Ale zatím už nám právě vyšlé sluníčko, prodírajíc se obzorovým pásem oblačnosti, lehce prosvětlilo a mírně přeladilo tóny převládající modři, …

… jež však vzápětí zase potemněla a zfialověla, neboť intenzita slunečního záření je v daných okamžicích velmi proměnlivá a vlivem oblačné mříže má tendenci spíše slábnout.

Halový sloup je tu ale pořád, …

… ba stále výraznější. Také levé parhelium – nakonec ke všemu přece jen s náznakem torza vybíhajícího oblouku – už se zdá být potvrzeným, …

… i když definitivně se tak stalo až po návratu do Vimperka, kde onen úkaz v sice stále velmi slabé, ale každopádně již nezpochybnitelné podobě vydržel takřka až do osmé hodiny ranní.

A nakonec se konalo – sice opět jen v částech podle možností oblohy – malé sluneční halo. Jeho čas přišel až před polednem.

13.dubna:

Teplá jarní noc vylákala na lov tento krásný exemplář ropuchy obecné, …

… ale najde-li milá žába k snědku něco ze svého tradičního oblíbeného jídelníčku, je ve hvězdách (ke všemu momentálně pro oblačnost neviditelných).

12.dubna:

Zatímco včerejšek přinesl krom úkazů zde představených též první jarní bouřku, na sousedním Vlachovobřezsku dokonce i s nefalšovaným krupobitím, dnes už obloha nad Vimperkem jen po ránu takhle zahrozila, ale nakonec dopřála druhé dubnové neděli poklidný průběh.

Podvečer se pak dokonce rozzářil posledními slunečními paprsky, jistě vítanými i petrklíči, které si letos ve své tradiční roli poslů jara daly poněkud načas.

11.dubna:

Probouzející se sobota by měla být podle předpovědí nejteplejším dnem druhého dubnového týdne. Boubín pak naznačil, že současně opět nebude nouze o zajímavou podívanou – už úderem šesté hodiny ranní, tedy zhruba dvaadvacet minut před svým východem se sluníčko začalo předem hlásit nepatrným náznakem halového sloupu …

… a současně dosáhlo prostřednictvím pastelově zbarvených mraků až nad Bobík.

Je právě 06:22:22, původní jemná červeň výrazně zohnivěla …

… a odstartovala další sérii bohatých barevných proměn, …

… které se i nadále ponesou v původně naznačených pastelových tónech.

Vzrůstající teplota, v této chvíli zrovna jedenáctistupňová, totiž zdvihá do výše jemný opar, původně se držící níže nad obzorem.

Sluníčko by nicméně potřebovalo potáhnout oblohu ještě hustším závojem, neboť se snaží vykreslit halový oblouk, z nějž se mu zatím nejlépe daří duhově zbarvený vrchol.

A už tu máme i slabé zárodky obou parhelií, z nichž levé je nepatrně zřetelnější nežli pravé, …

… na kteréžto situaci se nic nemění ani poté, co sluníčko vystoupilo výše, znatelně zesílilo a díky tomu prosvětlilo všechny barvy na nebeské klenbě. Nad sotva rozeznatelnou Kletí tedy přetrvává slabé pravé parhelium, …

… zatímco výraznější levé se nachází temelínským směrem. Boubín už v daném okamžiku více nepředvedl, …

… avšak pohled z Basumských luk vše vynahradil, když takto nabídl vpravdě výstavní sluneční halo, vítající krásný teplý jarní den.

10.dubna:

Nadešel čas rozkvětu půvabného devětsilu bílého.

9.dubna:

Zásluhou slibně stoupající teploty z nižších poloh docela zmizel sníh, zatímco v těch vyšších se neúprosně mění ve čvachtající břečku. Jen Boubín spolu s některými svými šumavskými výškovými souputníky stále ještě budí na vrcholu dojem souvislé bílé pokrývky.

I tady však teploměr v dnešním předzápadovém čase ukázal velmi příjemných sedm stupňů nad nulou …

… a krajina, pozvolna se ukládajíc ke spánku, uchystala v rámci potěšení oka a duše …

… též malé překvapení v podobě části dachsteinského ledovce, …

… prosvítající takto nepatrně z oparu nad obzorem.

Loučící se sluníčko tradičně s noblesou sobě vlastní …

… zamíchalo barevnými odstíny oblohy, …

… která je tu zítra opět přivítá bezpochyb v podobně úchvatném stylu.

8.dubna:

Po zasněžených a mrazivých Velikonocích má příroda konečně nakročeno opačným směrem – prý až k dvacetistupňovým teplotám. Dnešek tedy můžeme v daném ohledu označit za jakýsi celkově nevýrazný mezikrok.

7.dubna:

Nakonec buďme rádi, že v “jarním” Vimperku …

… aspoň chvilku zase nechumelí.

6.dubna:

První ranní dotek sluníčka vyladil velikonoční pondělí do slibných optimistických tónů – bohužel však doslova jen na chvilku.

Zataženo a občasné přeháňky už po zkušenostech předchozích dnů asi nikoho nepřekvapily, …

… ale že se Velikonoce rozloučí tímtéž způsobem, jako začaly, …

… možná krom meteorologů očekávali jen největší pesimisté.

5.dubna:

O velikonoční neděli se sněhová pokrývka cestou na Boubín ukázala být značně slehlou, a to bezpochyb vlivem průběžného působení dubnového sluníčka, které se sice zrovna dnes objevovalo velmi sporadicky, ale současně už nezapře, že jeho jarní síila stále vzrůstá.

Krom toho bylo možno s potěšením konstatovat, že prošlapanou cestu slušně zpevnil a tím učinil mnohem pohodlněji schůdnou čtyřstupňový mrazík, za což mu budiž odpuštěno, že tu stále ještě takřka po celý den zasahuje do hájemství jara, kde by mu dávno měly postačovat již jen noci a časná jitra.

Rozhled z vrcholu pak nanejvýš potěšil, protože s ohledem na celodenní sněhové přeháňky by nebylo ničím překvapivým, kdyby všude okolo vládla neprůhledná šeď. Ale vše viděné bylo skutečně nefalšovaným svátečním představením, které se od této chvíle jistě už obejde bez dalších komentářů, …

… neboť věrní příznivci fotokroniky se na Boubíně určitě dávno vyznají jako doma … nu a ti novější mohou zalistovat jejím archivem 🙂 .

Nakonec pranic nevadilo, že sluníčko nedostalo šanci rozloučit se osobně, ale jen zpoza skvostné oblačné zástěny …

4.dubna:

Bílá sobota skutečně povětšinou (vyjma míst s větší nadmořskou výškou) oplatila Zelenému čtvrtku výměnu přívlastku – tedy se zazelenala, a třebaže stále ještě vesměs provázena teplotami poblíže bodu mrazu, …

… vypustila na poněkud nesmělé sluníčko další z drobných kvítků, k nimž je nutno pokleknout, aby si člověk naplno vychutnal jejich křehkou krásu.

Pozadu nezůstaly ani kočičky, častý symbol Velikonoc … ty letošní se tak snad ve finále plně zbaví zimního nádechu.

3.dubna:

O Velkém pátku se Vimperk probudil do silnějšího mrazu, provázeného opět sněhem, tentokrát ale už jen v podobě mírnějšího poprašku – obojí se nedočkalo ani poledne. Stačilo však povyjet o pouhých sto čtyřicet nadmořských metrů výše, aby se velikonoční nálada znovu proměnila ve vánoční.

Čerstvá sněhová nadílka, která započala prvoaprílovým večerem, dostoupila vydatnosti, …

… o níž si lehce uděláme představu pouhým srovnáním dnešních a pátečních snímků z téhož místa – od chaty Modrá liška …

… i vichřicí zlomeného smrku v průběhu stoupání k Srní hlavě.

Nutno ovšem dodat, že pravý stav jarní sněhové pokrývky prověřila namísto padlých stromů či větví jejich šťastnějších sourozenců především sama neprošlapaná cesta – noha se tu běžně bořila do pětadvaceti až třiceticentimetrové hloubky, …

… přičemž místy nebyla nouze ani o půlmetrové závěje.

Výstup na Boubín se tím sice trochu zpomalil, ale za nabízenou atmosféru to jistě stálo, …

… zejména pak ve vyšších partiích, kde se výrazně zapojilo do hry sluníčko, nacházející se stále dostatečně vysoko na to, aby bylo zásadním způsobem obtěžováno svižně putujícími mračny.

Ta však tentokrát rozhodně pod nebeským blankytem též kouzlila s nemenší působivostí, …

… což jistě ocenili nejen návštěvníci šumavských vrcholů, ale také obyvatelé měst a obcí, nacházejících se v nepatrném oparu, kopírujícím jemné tóny vzpomenutého blankytu.

A nabízelo se jich tu poměrně dost, měnících se v závislosti na intenzitě slunečního záření, …

… kterou měla plně v režii právě více či méně clonící oblaka.

Nakonec se zase jednou ukázalo, že realita přinejmenším tady nedosáhla dramatičnosti předpovědí, což je jistě lepší, …

… než kdyby tomu bylo naopak 🙂 .

2.dubna:

Ranní pohled z okna prozradil, že Zelený čtvrtek si zjevně prohodil své přízvisko s Bílou sobotou. Nikdo by se jistě nehněval, kdyby to Bílá sobota dnešku následně oplatila, ale těžko tu být prorokem.

A tak člověk, chtěje všem popřát veselé V….noce, vlastně neví … 🙂 .

Zatím nejvydatnější ze sněhových náporů letošního jara však také nedožil večera – již v odpoledních hodinách byl výše s patřičnou nadsázkou uvedený problém rozřešen, …

… vizuální Vánoce ustoupily sice podmračeným, ale přece už napohled Velikonocům.

Ba i sluníčko se na ně usmálo … 🙂

1.dubna:

Duben navazuje tímtéž způsobem, jakým březen skončil, tedy nefalšovaným aprílovým počasím, které se ráno prezentovalo zprvu náladou, za jakou by se nemusely stydět Vánoce (a to tím spíše, že poměrně často se v jejím duchu nenesou), …

… avšak co nevidět naznačilo, že slunečnými okamžiky hodlá opět šetřit, …

… abychom si podobně jako včera náležitě užili v prvé řadě sněhových přeháněk.

Ale v záloze je ještě jako vždy cesta na Boubín, dnes především ve znamení nemalé zvědavosti, zda na něm včerejší vichr zanechal nějaké stopy. Velmi překvapivě se objevily hned nad Kubovkou u chaty Modrá liška, obklopené popadanými smrky, z nichž dva skončily přímo na její střeše. Zdá se, že vichr musel mít mnohem větší sílu nežli uváděných cca 57 km/h, vezmeme-li v úvahu, že směrem k zmíněné chatě mu stál v cestě poměrně rozlehlý a hustý les. Ten zákonitě onu živelnou sílu ve výsledku zmírnil, a jestliže i poté stačila k polámání či vyvrácení smrků na jeho konci, byla bezpochyb oproti oficiálním údajům ve skutečnosti podstatně větší.

Svědčí o tom koneckonců i mnohem mohutnější zlomený smrk o zhruba sto nadmořských metrů výše.

Jinak je ovšem nutno konstatovat, že mimo dva čerstvé vývraty, další dva zlomené a jeden dosud stojící, o svého souseda opřený nalomený smrk (vše v pásmu dlouhodobých námraz, s mimořádnou intenzitou tu zatěžujících smrčiny zejména během posledních dvou let – stačí si jen připomenout např. 2. prosinec zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3832 ) se na boubínském vrcholu žádné další stopy po řádění vichru v první aprílový podvečer naštěstí nenacházely. Od temně zataženého západu se však hnala vydatná sněhová přeháňka, takže jediným směrem, kam mělo smysl zamířit fotoaparát, byl protilehlý, tedy východní, resp. jihovýchodní.

I sem už se rychle nasouvala mračna nejrozmanitějších a nejfantastičtějších tvarů, připomínajících místy bezmála útok nějakých rozzuřených démonických zvířat.

Podle zabarvení východních partií oblohy se nicméně dalo odhadovat, že cca před hodinou a dříve mohla být viditelnost lepší i jižním směrem, momentálně už zasaženým postupující sněhovou přeháňkou.

Střídavé barevné proměny ve spojitosti s různými náladami jednotlivých stran chvílemi budily dojem, jako by se člověk nacházel současně ve dvou odlišných světech.

Nepřekvapilo ani zjištění, že tu panuje třístupňový mrazík.

Ačkoli mračna nad obzorem putovala značnou rychlostí, na samotné rozhledně se vítr – jako v posledních dnech i tentokrát západní – nezdál být nějak abnormálně silným. Ale po chvilce i tady hustě zavířily sněhové vločky …

… a staly se povelem k poslednímu snímku a odchodu. Během cesty dolů se pak ukázalo, že podle všeho zdaleka nejde jen o přeháňku – obloha se trvale zatáhla, vítr citelně zesílil a nad Kubovkou se sněhový příděl náhle rovnal oné příslovečné protržené peřině. Přinejmenším tady s velkou pravděpodobností apríl skutečně naplní předpoklady meteorologů, očekávajících, že Česko do rána zapadne sněhem. Poslední slovo pak, zdá se, neřekl ani vichr … ale to už posoudíme zase zítra.

Fotokronika Jana Tláskala – březen 2015