foto

Průmyslové areály objektivem fotografky

Mladá fotografka ukazuje opuštěné průmyslové areály Vimperka.

 

Vimperská zákoutí bývalých průmyslových budov či areálů, míst, která jsou již dlouhá léta opuštěná. Takové fotografie je možné vidět od začátku května na vimperském zámku na výstavě mladé vimperské fotografky Kláry Drenčeniové.

 

 

„V celém souboru se také objevují fotografie průmyslových objektů, které jsou stále činné nebo využívané již pro jiné účely. Návštěvníci si mohou prohlédnout fotografie budov a objektů bývalých kasáren U Sloupů, bývalých tiskáren ve městě, bývalých skláren, rovněž nefunkčního Dřevopodniku a jeho okolí, okolí Jitony, vlakového nádraží. Určitě zajímavé budou pro Vimperáky fotografie bývalé klubovny pionýrů v Pasovské ulici,“ jmenuje Klára Drenčeniová, která vystudovala Univerzitu Tomáše Bati, obor fotografie.

 

Výstava s názvem Odstín Vimperka – vimperský industriál bude v zámecké galerii k vidění do 2. června. Autorka začala na projektu pracovat už na podzim roku 2013. Nejnáročnější při přípravě výstavy bylo vyvolávání filmů, zdlouhavé skenování a retušování. Celý projekt je nafotografovaný analogovou středoformátovou zrcadlovkou. Impulsem pro vytvoření výstavy byl správce vimperského muzea Ladislav Čepička. Podle něj měla Klára ideální předpoklady pro vytvoření nesmírně kvalitní výstavy. „Je z Vimperka, město výborně zná, má ho ráda a navíc „vidí přes objektiv fotoapárátu“, oceňuje mladou fotografku Čepička. Klářina tvorba je výjimečná díky tomu, že dokáže zdánlivé banalitě vtisknout poetický výraz, upoutat pozornost jinak zanedbatelným detailem. „Tím vtáhne diváka do kompozice fotografie, překvapí náladou, tónem i hudbou fotky,“ chválí Čepička, který vedle archeologie vystudoval i dějiny umění. „Klára Drenčeniová jde cestou hledání, cestou zkoumání a cestou experimentu, na který jsme na domácí fotografické scéně nebývali zvyklí. Už její přístup k fotografii, kterou vytvoří „okem“, ale dále s ní pracuje, neboť prapůvodní foto považuje za polotovar, který je potřeba dotvořit. Ale dotvořit umělecky hutně, nevybarvit, nevyšperkovat, nenavěsit na něj zbytečný balast, ba naopak odprostit ho od všech rušivých vlivů a co nejvíce ho zjednodušit či zeschematizovat, aby začal coby obraz vyprávět a diváka plně vtáhl do příběhu, který se před ním prostřednictvím Klářiných fotek odvíjí,“ uzavírá Čepička.  

 

(tz,vpk)