Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – září 2015

1 září, 2015
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.září:

Všehovšudy dva stupně nad nulou představovala poslední zářijová boubínská večerní teplota, …

… přičemž se zdá, že na uvítanou posledního letošního čtvrtletí bude podle všeho ještě klesat.

29.září:

Dosud mladý podzim sice zatím ještě zákonitě nevyladil naplno svou barevnou paletu, ale rozhodně už o sobě v tom směru dává nepřehlédnutelně vědět …

28.září:

Noc skutečně přinesla zklamání všem, kdož by bývali z Vimperka a zjevně i širšího šumavského okolí rádi viděli “krvavý Měsíc” – všehovšudy výrazné prosvětlení nízké oblačnosti prozrazovalo, že úplněk vysoko na opačné straně září s výjimečnou intenzitou. Ba i jeho zatmění pak bylo toutéž cestou poznatelné … ještě cesta na svatováclavský Boubín se o páté hodině ranní nořila do tmy velmi nezvyklého charakteru. A podobně jako předevčírem i dnes vrchol odpočíval v husté mlze – snad jen s tím rozdílem, že tato se netáhla již od Kubovky, ale objevila se skutečně až zcela nahoře. Tentokrát však našla silného protivníka ve vydatném mrazivém severním větru (jen pouhé tři stupně tu dělily rtuť teploměru od pádu na rovnou nulu), jenž takhle chvílemi odkrýval úzké pruhy připravené pro sluníčko, mající v této chvíli ještě bezmála hodinu času.

Celá scéna se střídavě zavírala a zase otevírala, …

… a to postupně čím dál více. Ani tentokrát k tomu nescházelo z více různých stran občasné jelení zatroubení.

Místy bylo dokonce možno vidět samostané nízké oblačné útvary, …

… mířící vesměs k nejbližším vrcholům, zde konkrétně k Solovci a Bobíku.

Pak se již rozezněla sluneční předehra …

… za zcela jistého očekávání ještě působivějších výjevů, …

… jmenovitě korón, jichž tu po krátkou dobu, v níž sluníčko stoupalo úzkým pruhem vzhůru, vítr stihl zařídit hojné množství.

Celé to úžasné představení trvalo sedm minut, …

… po nichž opět nastalo dočasné sluneční rozloučení. Své příležitosti se tak znovu chopila hustá mlha, ale ani té nemělo být přáno dlouhé působení, …

… byť se dalo očekávat, že svou kůži rozhodně jako vždy nedá zadarmo.

Den se však nekompromisně hlásil o svá práva …

… a neprůhledná bílá clona kolem Boubína se chystala podepsat kapitulaci.

Nejdéle vzdorovala dosud nespatřená jihozápadní strana obzoru, avšak i tímto směrem se právě otevírá opona, …

… aby odkryla mimo jiné Trojmezenskou hornatinu – podobně jako bližší vrcholy též s pokrytými hlavami, takže např. z Plechého, Trojmezné či Třístloličníku toho v daném okamžiku asi k vidění mnoho nebylo.

Obzvláště Bobík si dnes svou čepici přebohatě užíval, ba chvílemi budil dojem starého marnivce, jemuž k dokonalému štěstí nad posledními módními výstřelky schází jen zrcadlo.

Nu, zdá se, že o výsledné podobě dnešního svátečního dne nakonec rozhodne teprve ona příslovečná jedenáctá … mlha se zatím stále ještě drží co poslední bašty aspoň lesů a nízká oblačnost, jež překazila viditelnost vzácného nočního úkazu, se místy jen lehce trhá. Příští vývoj tedy zase spočívá v rukou sluníčka a větru …

27.září:

Nedělní podvečer bohužel naznačuje, že unikátní “krvavý” úplněk bude Vimperku a okolí (patrně velmi širokému) zapovězen – souvislá nízká oblačnost nám jakékoli pozorování a fotografování dokonale znemožní.

26.září:

Po mírně deštivé a chladné noci byl Boubín oproti minulému týdnu tentokrát nekompromisní – o sejmutí nebo aspoň částečném protržení ranní mlžné čepice nemohlo být řeči. Ale brzy se ukázalo, že jde vlastně o dokonale promyšlenou působivou kulisu pro neobyčejný zážitek. Právě z husté mlhy v bezprostřední blízkosti věže se totiž několikrát ozvalo mocné jelení zatroubení. Ani z jednoho ze známých směrů však nezazněla žádná odpověď.

Šedobílé neprůhledno tedy ani v nejmenším nevadilo, protože lesy mají za takových okolností jen trochu jiné kouzlo, …

… mlha umí dodat krajině pravé tajemno …

… a zcela novou barevnost.

Oko se stává pozornějším k detailům …

… a přítomnost neviditelného, ale svými kroky se za dokonalého bezvětří co chvíli nablízku prozrazujcího lesního krále příjemně jitří fantazii.

Několikrát se dokonce v hloubi lesa mihla charakteristická silueta hlavy korunované mohutným parožím, ale vždy byla rychlejší nežli fotoaparát.

Lze pak ještě hovořit o pouhé čepici, sahá-li od boubínského vrcholu až do bučin nad Kubovkou?

25.září:

I slunečné a relativně ještě teplé dny už nás budou časně zrána vítat takhle …

24.září:

Čtvrt roku před Vánoci se Měsíc chystá k unikátní úplňkové podobě, stávající se mimo jiné i příležitostí k celé řadě navenek katastrofických, ve skutečnosti však spíše úsměvných, neboť již notně otřepaných a vyčpělých scénářů, mezi nimiž opět kraluje konec světa. Bude-li nám nicméně z hlediska počasí přáno přihlížet za čtyři dny “krvavému” úplňku, mohla by to jistě být i bez apokalyptických vizí zajímavá podívaná.

23.září:

Uvítací barvou letošního podzimu se stala uplakaná šedá … a tak raději potěšme oko jistě příjemnější trnkovou modří, již můžeme na šumavských stráních potkávat stále častěji.

22.září:

Čas od času stojí člověk před dilematem, zda se vypravit na Boubín ráno či večer, obzvláště pak, jde-li o rozloučení s létem. A tak se rozhodující myšlenkou stává skutečnost, že dnešního dne se lze rozloučit pouze se zapadajícím letním sluníčkem, neboť s ohledem na počátek astronomického podzimu, který nastane zítra v 10:20:06, bude to zítřejší vycházející vlastně rovněž ještě letním.

Ale i dnešní východ musel být tam nahoře úžasný … je však rozhodnuto o večeru.

Že se poslední zapadající sluníčko letošního léta nakonec neukáže, bylo pohledem na oblohu celkem zřejmé nejen z věže, ale už během cesty vzhůru.

Západní směr vše potvrzuje, ale určitě nakonec není čeho litovat. Vedle i tak působivých vjemů zrakových dnes totiž hrají prim ty, které snímky bohužel nedokáží zprostředkovat – sluchové. Ze tří stran kolem rozhledny se rozléhá nefalšovaný jelení koncert. Několika jedincům z obory pod Bobíkem odpovídá na včelenském směru osamělý, ale hlasově nejvýraznější sólista a celé skupince pak přizvukují další jeleni odkudsi z Basumského vrchu. Pod zádumčivými odstíny oblačné modři je tahle přírodní symfonie obzvlášť úžasným zážitkem.

A léto se tu loučí v mezích možností skutečně stylově – čtrnáct stupňů za téměř bezvětrného stavu jistě není na zdejší podmínky málo (vzpomeňme ostatně na uplynulou neděli, kdy zdejší teplota nedosáhla ani polovice dnešní), to kdesi v dáli u Temelína možná fouká o něco silněji.

Sluníčku nezbývá než sáhnout aaspoň po nouzovém pozdravu, jímž činí zvolna se temnící oblohu stále meditativnější.

Postupující soumrak prozrazuje, že kdesi vysoko je vítr zjevně silnější … a nebylo by divu, kdyby nám nazítří přinesl déšť. Inu, těžko tu být prorokem – možné je všechno …

21.září:

Vyzbrojíme-li se pro cestu na Boubín dalekohledem (což lze, máme-li tu možnost, jedině doporučit), není problém spatřit za dobré viditelnosti i známý obávaný “Zlešičák”, tedy kopec s nechvalně proslulou esovitou zatáčkou, která za dobu své existence již prověřila kvality mnoha řidičů i vozidel, a to v nejednom případě velmi dramaticky. Na snímku onu lokalitu vidíme v úrovni spodních výstražných světel vysílače na Mářském vrchu. A když už tudy pak sami příležitostně jedeme, …

… není od věci podívat se pro změnu z této perspektivy nazpět k Boubínu, na němž je zřetelně čitelná i silueta rozhledny. Přehlédnutelná pak není ani skutečnost, že v korunách stromů si začíná pomalu, ale jistě zkoušet první nenápadné tahy štětcem nadcházející podzim.

20.září:

Teplota si opět poskočila, a to dolů na šest stupňů nad nulou, na což Boubín po delší době zareagoval poctivou mlžnou čepicí. Ta v jeho historii nepředstavuje nic nového, ovšem neobvyklá, nepřehlédnutelná výzdoba rozhledny pro změnu ano.

Páteční večer a následnou noc do sobotního jitra tu totiž trávili milovníci poezie …

… a ze svých tvůrčích pokusů vyhotovili pro další návštěvníky malou výstavku, sice již lehce poznamenanou nepřízní počasí, ale každopádně hned časně zrána umožňující překlenout čas očekávání, zda se husté okolní šedobílo nějakým způsobem umoudří.

První z příslibů se ohlásil necelou vteřinu po sedmé, kdy již sluníčko čtvrt hodiny stoupalo východní oblohou …

… a poctivě se snažilo dát o sobě vědět.

Neméně poctivý však byl i severní vítr, který nejen zkoušel pevnost instalace básnické výstavky, …

… ale především za proměnlivé barevnosti svižně míchal okolní mlžnou kaši.

Jednu chvíli se velmi slibně začal z okolního neviditelna nořit Bobík, ba i Solovec, ale vzápětí přece jen přísunem čerstvých posil potvrdila své vítězství původní šeď.

Usadila se mezi stromy a po půlhodině své vlády, znamenající další marné čekání na pozitivnější změnu, …

… iniciovala rozhodnutí opustit věž.

Samozřejmě však trvala příležitost k prohlédnutí zbylých exponátů, …

… co se jich kde nacházelo.

Ještě že se člověk na odchodu vždy na rozloučenou ohlédne nazpět … a honem zpátky na věž!

Ta malá bílá pětikorunka s jemnou korónou okolo by kdesi tam vysoko mohla dokázat velké věci – důležité je za všech okolností doufat a mít potřebnou trpělivost. Obojí by se samozřejmě mohlo ukázat i marným, …

… ale tentokrát naopak přineslo své ovoce. Byl to sice jediný pouhý mžik, v němž se mlha kolem slunečního kotouče roztrhla natolik, aby mu umožnila plnou silou kreslit, ale štěstí přálo připravenému fotoaparátu i prstu na jeho spoušti. Za necelou minutu bylo po všem … zbylo jen pomyšlení, že životnost básnických či výtvarných exponátů s nemalou pravděpodobností vinou blížícího se deště utrpí v průběhu odpoledne další nevyléčitelné rány – ale s tím autoři zjevně počítali.

19.září:

Po extrémně parném létu zaznívá mimo jiné též otázka, jak to letos bude s houbami …

18.září:

Již bezmála měsíc je v šumavských lesích pozorovatelná zvýšená aktivita ryjících divočáků.

17.září:

Nejnápadnějším vnitrozemským místem se dnešního jitra pohledem z Boubína staly do lehké mlhy ponořené svítící Strakonice.

Příroda tu znovu udivovala na danou dobu bez přehánění extrémním teplem.

Antikrepuskulární paprsky dosud nevyšlého sluníčka se pak sbíhaly téměř nad Roklany, …

… pod něž o něco později též klesl charakteristický boubínský stín.

Tvary plujících cirrů co chvíli jitřily fantazii … zde např. míří mezi rozevřená křídla snad prazvláštní odrůda pravého slunečního parhelia.

Dohlednost byla – dle všeho zásluhou poměrně silného jihovýchodního větru – opět skvostná, nicméně Velký Javor (s neodmyslitelnou rozhlednou na Poledníku, která jako by se z boubínské perspektivy opticky nacházela na jižním úpatí jmenované nejvyšší šumavské hory) jistě neměl šanci zastínit přitažlivější vrcholy, …

… a to samozřejmě alpské, …

… oproti úterním zase o něco zřetelnější, prokreslenější …

… a vábící už k nadcházejícícm podzimním návštěvám.

16.září:

Právě započatý poslední týden léta chce zjevně dělat čest zmíněnému končícímu ročnímu období.

15.září:

Opět zvítězí slunečno …

14.září:

Druhé zářijové pondělí nám má zpestřit déšť od západu, místy prý dokonce s bouřkami. Zdá se, že tato předpověď (či přinejmenším její první část) meteorologům klapne, ale předehra k všemu předpovídanému …

… byla každopádně ohnivá.

Opakovala se též dvanástistupňová teplota, která tu panovala i minulý pátek. Po včerejším oparu tak byla tím větším překvapením náhlá daleká dohlednost, jaká nastává obvykle spíše při razantním ochlazení. V jejím rámci se na obzoru po delším čase opět výrazněji zaskvěly rakouské Alpy.

Ty pak ke všemu nepředstavovaly zdaleka jediný “bonbónek” dnešního tajemně barevného jitra, …

… nenechávajícího nikoho na pochybách o dalším vývoji na obloze poté, …

… co čerstvě vyšlé sluníčko vyzlatilo vše, co mu bylo v nebeských výšinách nabídnuto.

“Bonbónkem” číslo dvě se takřka vzápětí stalo toto duhové torzo, …

… střídavě měnící barevnou intenzitu na rovněž proměnlivě zlátnoucím podkladu a svou existencí potvrzující, že slibovaná voda shůry se skutečně blíží.

Jižní alpští velikáni začali v jednu chvíli budit téměř dojem rozplývání, ale tohle optické loučení naštěstí nemysleli vážně.

Ostatně na jihovýchodě se v plné síle skvěl 200,2 km vzdušnou čarou vzdálený Klosterwappen …

… a svou cestu nad inverzní hladinu našly i temelínské věže.

Pro velkolepý návrat rakouských Alp byl tentokrát nutný ústup sluníčka za vysokou oblačnost … pak se náhle počaly vykreslovat i za daných podmínek vesměs jen obtížně rozeznatelné štíty v popředí těch nejvyšších.

Zmíněný sluneční ústup byl vykompenzován krepuskulárními paprsky, s chutí se rozběhnuvšími po inverzi, …

… zatímco východní směr nabídl brilantní viditelnost Kleti a včera vzpomenutých vrcholů Novohradských hor.

Západ však trval na předpovězeném dění a vše vzápětí stvrdily první dešťové kapky, třebaže dnes nebudou hrát prim.

13.září:

Nejednou jsme ve fotokronice společně pohlíželi z Boubína k Novohradským horám (např. 24. srpna zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8480), z nichž zejména Kraví hora /953 m n.m./ a Vysoká /1034 m n.m./ bývají coby první vrcholy jižně od Kleti zřetelně k vidění. A tak bylo načase navštívit zmíněné, k Šumavě často svým charakterem přirovnávané pohoří a z prvně jmenované hory se pokusit pro změnu zpětně vyhledat 72,1 km vzdušnou čarou vzdálený Boubín. Cesta vzhůru vede …

… mezi spoustou romanticky vyhlížejících skalních útvarů. Tento napříkad dostal název Napoleonova hlava.

Místy však můžeme nabýt skutečně velmi silného dojmu, že kráčíme šumavskými lesy.

Na vrcholu Kraví hory nás očekává kovová rozhledna, z jejíž dvaatřicetimetrové výšky lze takto spatřit druhou jmenovanou, odtud pouhé dva kilometry plus sto metrů vzdálenou Vysokou, za níž už se rozprostírá Rakousko.

Neunikne nám ani jedna smutná podobnost s Boubínem – i zdejší lesy mají následkem předloňských těžkých námraz ulámané špičky mnohých smrků.

Kleť se pak nachází takřka v půli vzdušné čáry mezi Kraví horou a Boubínem (jeden a půl kilometru, o nějž je blíže ke Kraví hoře, lze považovat za víceméně zanedbatelný). Ačkoli dnešní opar daleké dohlednosti valnou měrou nepřeje, za pomoci silně napjatého zraku téměř nezřetelnou boubínskou siluetu přece jen objevíme – zákonitě rovněž jako první vrchol jižně od naopak bezpečně rozeznatelné Kleti.

12.září:

Zdá se, že v dlouhodobějším vývoji počasí by opět mohlo výrazněji převážit slunečno …

11.září:

Mlha, která svírala Vimperk až do poledního času, v němž ustoupila sluníčku, přinesla nejen městu příjemné oteplení, pozorovatelné i na večerním Boubíně.

Osmistupňový vzestup oproti úterku zrovna tady skutečně nebyl zanedbatelný. To, co se pak – za doprovodu již prvního troubení osamělého jelena kdesi v lesích pod Bobíkem – nabízelo k průběžnému sledování na obloze, …

… ať už se jednalo o úchvatně nasvícená mračna, …

… jemné, ale rozeznatelné alpské siluety …

… či skvostné barvy jednu chvíli krásně čitelného levého parhelia, …

… představovalo jako vždy nefalšovaný duševně očistný ráj.

A působivé barevno nám bude přáno i nadále, …

… neboť příští rána tu opět můžeme očekávat ve znamení inverzních dějství, …

… jejichž rozuzlení budou nejednou i plna překvapení.

Ostatně schopnost dát se překvapit …

… je přece darem, k jehož přijetí nesmí člověku scházet nezbytná dávka v dnešní době stále vzácnější upřímné pokory.

10.září:

Pravá sluneční paráda propukla až večer … a celkově chladný, spíš fádně šedivý den se špetkou pozdně odpoledního deště za ni jistě stál.

9.září:

Změna počasí, jak ji avizoval včerejší Boubín, se naplnila – za celý den máme dosyta zalito. A nádavkem ještě výstavní podvečerní dvojitou, …

… ba chvílemi v sotva postřehnutelném jemném náznaku i trojitou duhu. V průběhu zítřka se počasí přehoupne opět slunečným směrem – jen oteplení nečekejme. Dostaví-li se jaké, pak je mírně pocítíme dle všeho nejdříve v pátek.

8.září:

Soustavné chladno, byť dnes zmírňované slušně se činícím sluníčkem, přímo lákalo na Boubín, od něhož bylo možno slibovat si velmi dobrou dohlednost … snad i alpskou (?). Vnitrozemský směr daný předpoklad sice skutečně naplnil – však mu k tomu pouhé čtyři stupně nad nulou vytvořily bezvadné podmínky, ale dominantní byla opět …

… především všudypřítomná skvostná hra barev.

Alpy se zatím stále ukrývají, …

… takže se nabízel barevně neméně zajímavý opačný směr, v němž se zrovna boubínský stín dotkl Libína.

Sluníčko do posledních okamžiků čarovalo …

… na všem, čeho se stihlo ještě dotknout, …

… nežli popřálo osmému září svou dobrou noc.

Teprve pak dostatečně barevně vynikl zřejmý důvod alpské neviditelnosti … spolu s předpokladem, že zítřek se z hlediska počasí dnešku s velkou pravděpodobností podobat nebude.

7.září:

Jen největší optimista by prvého zářijového pondělního rána uvěřil, že tento nesmělý, všudypřítomnou šedí utiskovaný ojedinělý náznak sluníčka uhájí na historických vimperských zdech v průběhu dne barvy zvolna končícího léta. Čeká nás pokračující studené deštivo …

6.září:

Kdyby kalendář nehovořil jinak, dnešek by mohl být zcela bez uzardění prohlášen podzimním dnem – nikoli snad ještě na základě barevnosti, ale dozajista podle nízké, studeným větrem navíc umocňované teploty.

5.září:

Proměnlivo, tj. přijatelné slunečno i občasný déšť (byť spíše v symbolických náznacích) … ano, to bylo koneckonců očekáváno, ale nejvýraznějším rysem první zářijové soboty bylo bezesporu stále především markantní ochlazení. Srovnání s předešlými měsíci je zkrátka tentokrát velmi citlivé.

4.září:

V půli týdne si Boubín popřál během vytrvalých dešťů na chvilku svou tradiční mlžnou čepici, ovšem vbrzku se jí zase zbavil. Dnešního večera se tu výrazně ochladilo – na pouhých šest stupňů, které jsou samozřejmě oproti srpnu velkým skokem dolů.

Bylo však opět čím potěšit oko, a to zejména zásluhou jihozápadního větru, …

… který vydatně modeloval a po obloze proháněl zapadajícím sluníčkem barvenou oblačnost.

Soumrak se tak stal velmi pestrou, ale současně též pozoruhodně uklidňující podívanou, …

… i když se sluníčko rozloučilo vinou zataženého obzoru poněkud dříve.

Nebylo by divu, kdyby zítřek, ač by podle všeho rovněž mohl být převážnou měrou slunečný, pokračoval i v slibně započatém vyrovnávání vodního dluhu.

3.září:

Takovéto a podobné obrázky bychom bývali dozajista rádi občas uvítali také v červenci a srpnu, …

… zatímco teď, i když jsou jistě nanejvýš vítány, může vyvstat obava, aby pro změnu za nějaký čas nepřevládly na podobném principu jako ve vzpomenutých předchozích měsících vedra. Vody je však každopádně zapotřebí a v této chvíli lze navzdory dešťům stále ještě hovořit o jejím značném nedostatku.

2.září:

Už od mírně bouřlivé noci je zřejmé, že dnešního dne budou mít šumavské lesy opět co bohatě odpařovat …

1.září:

Děti se po dvou měsících navracejí do škol, a třebaže jim na cestu zatím nefouká vítr ze strnišť jako v básníky opěvovaných dávných idylických dobách, …