Antikvariát je zvláštní název krásného místa pro milovníky četby. Vejdete do dveří a ucítíte tu nezaměnitelnou vůni papíru, kterou má jen kniha. Dnes chodí hodně lidí s elektronickou čtečkou. Věřte mi, nemám nic proti pokroku, i já využívám technické vymoženosti moderní doby, ale kniha, to je zcela něco jiného. Sáhnete po ní, pohladíte její hřbet a takřka nábožně otevřete, aby jste si prolistovali a pročetli obsah. K nové knize ještě přivoním, protože to je vůně, která mi připomene dětství, roky s knihou v ruce.
Každý výtisk v antikvariátu má svůj příběh. Z některého se dá vyčíst, jak původní majitel s knihou zacházel, zda jí četl často, zda ji potřeboval při studiu a dělal si do ní poznámky. Jak je stará, kolika asi prošla rukama, to pozná již jen odborník.
Nejinak je tomu i v Antikvariátu v Sušici, který letos paní Nina Iris opět otevřela po svém návratu na
Šumavu. Před časem odsud zmizela i s knihami a tak jsem pátrala po tom, proč se vrátila, kde byla a co pro nás chystá mimo knih zajímavého. Bylo to příjemné povídání o které se s vámi ráda podělím. Ono mít na starosti takovou spoustu knih, které musíte utřídit, stále srovnávat, protože málokdo je vrátí na původní místo, není jednoduché a zabere jistě spoustu času. Doufám, že jsem jí příliš nezdržovala. Mezi povídáním stačila ještě vyřídit nějaké telefonáty s objednávkami, i pár zákazníků, kteří většinou hledali konkrétní výtisk.
Povězte mi, proč vás napadlo otevřít si zrovna Antikvariát. To přece není moc výdělečné a jsou jiné možnosti k podnikání?
Od mládí mě zajímal svět knih a zejména zachovalé starší knihy. Je to určitý druh naší společné kultury. Myslím si, že kvalitních knih by si dnes lidé měli vážit už jenom proto, že na trhu je sice nepřeberně titulů, ale mnohdy od neplnohodnotných autorů. Bohužel dnešní kniha také nabízí ve svých příbězích zbytečně mnoho násilí a obrazy zcela nevhodných vzorů. Tady mají velkou příležitost rodiče, kteří mohou skrze knihy své potomky seznamovat se životem v přírodě, například existují krásná díla o stromech nebo broučcích. Zejména ve starších knihách často nacházíme krásné příběhy o lidském přátelství, kterého je v dnešní společnosti tak málo. Klíčový význam antikvariátu spočívá v tom, že dokáže rozpoznat a ochránit vzácné knihy od svého znehodnocení či přímo likvidace. Navíc ještě čtenáři poskytuje příležitost poskytnout velmi dobré čtení za neméně slušný peníz. Myslím, že toto je jedna z cest kultivace zejména současného mladého člověka.
Láska ke knihám. Co je tedy váš původní obor? Co jste studovala?
Můj původní obor je ekonomika a tříletý manažerský kurs při Akademii J. A. Komenského. Osvojené znalosti jsem mnohokrát v životě využila. Moje maminka mě kdysi dávno naučila číst a milovat knihy. Sama byla velkou čtenářkou a literárně konzumovala Baara, Tůmu, Remarqua i Chandlera a celou řadu Agathy Christie. Nebylo měsíce, abychom se sestrou neměly doma koupenou každá novou knihu. Navíc se maminka starala o venkovskou knihovnu, takže už jako dítě jsem tam chodila číst knihy a nosila jsem je z knihovny k četbě i sousedům. Někde tady se zrodilo mé silné pouto ke knihám. Ráda na tu dobu vzpomínám.
Proč tedy Sušice, jste původně z Prahy? Máte ještě prodejnu i jinde?
V Sušici jsem už jednou antikvariát provozovala, a tak jsem se rozhodla opět na tuto, pro mě milou skutečnost, znovu navázat. K rozhodnutí dopomohl i rozchod s manželem.
Prodejnu jsem měla v Dolních Břežanech u Prahy, ale po rozvodu jsem se odtud odstěhovala a zrušila i obchod. Na Sušici jsem nikdy nezapomněla, a proto jsem opět tady.
Budete časem otevírat i jinde nějaké pobočky?
V dohledné době asi ne. Časově se to zatím zvládat dá, ale je toho někdy víc než dost.
Kdo tak antikvariát navštíví? Chodí jen nabízet k prodeji, nebo je víc kupujících zákazníků?
Do antikvariátu chodí směsice zájemců. V sezóně hodně turisté, kteří dokáží interiér i nabídku antikvariátu velmi ocenit, a tak mi dělají radost. Ale zajdou i místní.
Povídáme si o knihách, co tedy vy ráda čtete, jaký je váš oblíbený autor?
Nepohrdnu žádnou dobrou knihu a jakýmkoliv zajímavým autorem. Z oblíbených mám Remarqua, Simmela, Baara, Klostermanna a samozřejmě zdejší šumavské autory. Přečetla jsem jich opravdu hodně.
Máte mimo čtení ještě nějaké další zájmy?
Kdo se dnes snaží podnikat, mnoho času mu na zájmy nezbývá. Antikvariát je doslova požírač času – knihy se musí vykoupit, dát do pořádku, ocenit a přidat do počítače. A to není zdaleka všechno. Ve srovnání s normálním knihkupectvím je to neporovnatelně více práce, kterou v dnešní době málokdo ocení, a s nejistým finanční výsledkem.
Kolik jste tedy přečetla knih se asi nedá spočítat?
Celou řadu. Dětství a dospívání jsem doslova proležela v knihách. Ale přesné číslo po mně nechtějte. Také jsem šila a podomácku vytvářela indiánské kostýmy, to mě taky moc bavilo.
Vrátíme se tedy k prodejně. Kolik tu asi tak máte knih?
Necelých 20 000 a témata knižních titulů jsou velmi rozmanitá. Máme knihy ze 17. století, tak i ty vydané v roce 2015. Snad každý si může přijít na své.
Máme tady oddělení rarit pro náročné a zaujmou většinou ty, co knihám opravdu rozumějí. Proč rarity? Jsou totiž významné svým obsahem a úrovní autora,který je napsal, nebo krásnou vazbou či zajímavým ilustrátorem. V některé staré knize naleznete tolik informací, které nezískáte ani zakoupením dvaceti knih nových! A proč tomu tak je? Vydávání nových knih je v dnešní době především byznys. Čím méně informací totiž v knize najdete, tím více dalších knih musíte zakoupit. Dobře vymyšlené.
Prozradila jste mi, že připravujete i různé besedy – co to bude?
Prostory antikvariátu hodlám využít i pro besedy, přednášky a kurzy. Plánů je mnoho. Teď máme na 4. listopad v 17 hodin například připravenou přednášku o magii, kde se budou probírat Směry okultismu soudobého: Wicca, Neopohanství, Thelema, WooDoo, HooDoo, Joga, Chaosmagie, Ceremoniáloní magie, Magie atavismů, Alchymie duchovní & laboratorní. Ale nemusíte mít strach, nikoho nezačarujeme. Témata jsou velmi zajímavá.
S paní Iris jsme si povídaly hlavně o knihách ještě velmi dlouho. Ono to v tomto prostředí ani jinak nejde. Stále bylo nač koukat, od výtvarných děl, která okolo nás visela, až po plné regály s knihami, které čekají na své čtenáře. Věřím, že se dočkají, kniha je prý nejlepší přítel člověka a tady by bylo z čeho vybírat.
A ani já neodcházela s prázdnou.
Marie Bubeníková
{gallery}susice/2015/10_rijen/antikvariat/{/gallery}
