Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – prosinec 2015

1 prosince, 2015
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.prosince:

Ohlédneme-li se za právě končícím prosincem, musíme konstatovat, že navzdory pro mnohé zásadní vadě, totiž absenci sněhu, nebyla pestrost zážitků, které loučící se měsíc nabídl, vůbec malá. Zahrnovala úchvatné inverzní scenérie, halové i ohybové jevy, netradičně kvetoucí flóru a konečně též nebývalou hojnost atmosférických zrcadlení, umožněných prudkými teplotními výkyvy. A právě posledně jmenované úkazy dominovaly i silvestrovskému jitru. Vimperk (a nejen on) zažil první slušný mrazík, když teplota před cestou na Boubín klesla k deseti stupňům pod nulou, ba v údolí Volyňky až ke dvanácti. Jenomže i tentokrát šlo o součást teplotní inverze, neboť už na výše položené Kubovce mrzlo jen čtyřmi stupni a následné stoupání boubínskými lesy překvapilo v daném kontextu citelným oteplením, jež na rozhledně teploměr vyčíslil jako dva stupně nad nulou! Současně se ukázalo, že oblačné inverzi je konec a viditelnost, resp. dohlednost do dáli opět dosahuje excelentních rozměrů s výrazně čistším obzorem, než jaký tu byl k vidění o týden dříve – na Štědrý den.

Sotva jihovýchodní oboha vystřídala noční tmu prvním růžověním, nadešel čas zahrát si na hledání rozdílů – tedy mezi momentální a obvyklou podobou alpských panoramat. Všechna bez rozdílu totiž vykazovala známky atmosférického zrcadlení, ať už mezi Smrčinou a Plechým, …

… na samotném východě, kde se krom výrazně zrcadlícího Klosterwappenu objevila neméně působivá hradba z novotvarů za Lysou a Knížecím stolcem, …

… či na notoricky známém dachsteinském masivu, jenž rovněž nezůstal ušetřen snadno identifikovatelných změn.

Žádná z nich nebyla definitivní – všechny dílčí podoby vykazovaly podobně jako předevčírem životnost v řádu pouhých minut za neustálého sledu nových variací.

Takto zajímavě se např. v určitém okamžiku přizdobil Grosser Priel, vyčnívající dnes výrazně výše ze svého místa za Plechým.

A tak i teď, na stránkách fotokroniky, může pokračovat zmíněná hra, jejíž jednotlivé záběry ve svůj autentický čas vyžadovaly oproti jiným dnům mnohem větší úsilí, …

… neboť rozhledna se prakticky neustále zachvívala kroky příchozích, jichž tu bývají posledního dne v roce tradičně mohutné davy.

Jedinými nositeli obvyklého posvátného klidu …

… byli tím pádem skutečně jen majestátní alpští velikáni, …

… zákonitě poutající hlavní pozornost všech přítomných.

Mimo jiné bylo též zřejmé, že s nástupem mrazu byla v naději, že tentokrát skutečně vzniknou a vydrží podmínky k lyžování, opět uvedena do činnosti sněžná děla na Mitterdorfu – nu, držme německým sousedům v jejich snaze palce.

Pohled směrem k Vimperku s dominujícím Javorníkem vlevo na obzoru by bezmála zmátl zrak domněnkou, že tam snad sněžilo. To se však jen barevně činil mráz, jenž v ten čas, jak se později ukázalo, v našem městě stále setrvával na deseti stupních pod nulou. Boubínská teplota oproti tomu ještě stoupla o další stupeň, …

… takže v okamžiku fotografova úprku z věže v úspěšné snaze minout se jako vždy s náporem cestujících ze zvláštních silvestrovských vlaků představovala tři stupně nad nulou. Celkový rozdíl krajních naměřených hodnot tedy činil dvanáct stupňů (případně patnáct, pokud bychom počítali se spodní hodnotou naměřenou v údolí Volyňky). Každopádně je možno konstatovat, že z hlediska počasí se letošní Silvestr na Boubíně oproti loňskému dokonale vydařil.

30.prosince:

V toužebném očekávání slibovaného nástupu zimy se tu dlouhodobě věnujeme vždy zprvu sledování teploty – nečiňme tedy výjimku ani předposledního dne roku 2015: v okamžiku startu další cesty na Boubín ukazoval vimperský teploměr totéž, co včera, tedy čtyři stupně nad nulou. Po večerních zážitcích se pak těžko divit napětí, co bude nahoře k vidění časně zrána. Výstup působil velmi slibně – Kubovka se zbavila mlhy a tento stav trval prakticky až na vrchol, přesněji řečeno k tamní odbočce vedoucí směrem dolů na Johnův kámen. Občasným jemným mlžným cárům vysoko pod hvězdným nebem i níže mezi stromy se člověku nezdálo nutným věnovat pozornost, zvláště když celou cestu zpestřovaly úchvatné, nejednou dvojité měsíční koróny. Bylo tu však citelně chladněji a dal se zaznamenat i mírný východní vítr. Právě ten vedl k pomyšlení, že i sluníčko, až přijde za necelých osmdesát minut jeho čas, by mohlo vkročit na scénu ověnčeno korónou … a vše bylo nakonec jinak.

To, co u vrcholového rozcestníku ještě vyhlíželo jako celkem nevinná hra ojediněle poletujících mlžných závojů, se těsně okolo věže spojilo v nečekaně vydatnou neprůhlednou clonu a vítr namísto očekávané role pomocníka ukázal svou pravou tvář odpůrce sebemenšího rozhledu. Ve světlejších okamžicích byly k zahlédnutí jen nejbližší smrky, vlivem dvoustupňového mrazíku se pyšnící zdáním jakési svátečně zimní patiny.

Ani za této situace však místy nescházely slibné okamžiky, když se vítr přece jen slitoval a vytvořil v mlžné čapce, jež ostatně tou dobou ještě nesahala nikterak vysoko, trhliny. Ty sice prozradily, že sluníčko už se za tou mléčnou hradbou činí, jak může, …

… ale navzdory všemu přece jen bylo vítězství souzeno mlze, …

… jelikož došlo k jevu tak často pozorovatelnému po východu nad Alpami. Jakmile totiž sluníčko trochu ohřeje mlžný závoj, tento se roztáhne výš a viditelnosti tak brání ještě spolehlivěji. Bylo tedy těžké odhadnout, která z dopoledních (zda vůbec) hodin se stane časem rozhodující změny, zda desátá, jedenáctá … vývoj situace hrál stále výrazněji na pesimistickou strunu a velel protentokrát po dvou hodinách na věži k odchodu.

Správnost zmíněné volby potvrdila i situace na místech, odkud byl za ranní tmy pořízen první snímek – měsíční koróna. Mlha hravě dosáhla i sem.

Po několika krocích se sice překvapivě roztrhla a vpustila do hry opět optimističtější barvy, …

… avšak pohled vzhůru, odkud by už dávno muselo naplno zářit sluníčko, jasně vysvětloval, že jde jen o ojedinělou trhlinu, …

… byť zasahující až k teritoriu slavného boubínského lva, odpočívajícího dnes zásluhou mrazíku v prostředí skutečně slavnostně nazdobeném.

Sluníčko se nakonec s prvopočáteční nesmělostí přihlásilo až těsně nad Kubovkou. Ještě cestou ke Korkusovce pak bylo dobře vidět, že mlžná čepice má tendenci zahalit Boubín až do poloviny jeho úbočí a včerejší inverze podle všeho vzala z vimperské strany zasvé. Kolem poledního by mělo sluníčko nahoře přece jen zvítězit a pak bude velmi zajímavé, kam dosáhne oproti včerejšku bílá hladina. Každopádně lze tipovat, že dohlednost se nezopakuje, neboť ojedinělé trhliny v mlze na výše uvedených snímcích nasvědčují nemalé pravděpodobnosti, že inverzní oblačnost setrvá horním okrajem nad špičkami smrků kolem rozhledny, tedy i nad jejím zábradlím. Inu, k nevyzpytatelnosti letošního počasí zkrátka patří i bleskové nepředvídatelné změny. Tím pádem by se sice dal očekávat vydařený mrazivější zítřek, ale těžko být prorokem … počkejme si na silvestrovské počasí a nechme se jako většinou překvapit 🙂 .

29.prosince:

O tom, že pokračuje ochlazování, se Vimperk přesvědčil už během včerejších nočních hodin, když v něm teplota kolem desáté sestoupila na nulu. Pak ovšem jasnou oblohu postupně zaclonila sílící mlha, která kolem dnešní páté hodiny ranní velela vyčkat s návštěvou Boubína raději na odpoledne. Trpělivost se opět vyplatila – stoupání Boubínským hřbetem naznačilo, že kolem vrcholu se zjevně rozprostírá zcela čerstvá inverzní hladina, …

… a to do výšky zhruba dvanácti set nadmořských metrů. Jelikož nahoře současně naplno zářilo sluníčko, o němž si v ten čas Vimperk mohl jen nechat zdát, …

… byly snadno předvídatelnými ideální podmínky pro vznik sluneční glorioly. Ta také skutečně výrazně krášlila špičku zvolna se prodlužujícího boubínského stínu.

Bobík v té náhlé oblačné nadílce, obrazně řečeno, sotva dýchal.

Západní strana, na níž vyčníval všehovšudy Basumský hřeben, kouzelně zlátla slunečními paprsky, …

… jimž bylo v rámci dnešního dne vyhrazeno posledních pětatřicet minut.

Nedalo se však pochybovat o tom, že zmíněný časový limit využijí do poslední vteřiny a postarají se jako vždy o krajně působivou podívanou.

Jelikož inverze panovala také v teplotní oblasti – Vimperk naměřil čtyři stupně nad nulou, zcela zamlžená Kubova Huť o dva méně, kdežto Boubín pro změnu plných pět, jevila se zcela logickou otázka, co se zrovna děje v dalekých Alpách, resp. jsou-li vůbec za daných okolností viditelné. Částečně byly …

… a okamžitě upoutaly zrak svými opět netradičními tvary. Poměrně prudké teplotní rozdíly tu samozřejmě nemohly, podobně jako v předcházejících dnech, vyústit v nic jiného nežli v atmosférické zrcadlení.

Inverzní hladina ke všemu mírně poklesla, což nejblíže prozradila špička Bobíku, …

… takže bylo možno těšit se na další díl nanejvýš zajímavé podívané, …

… umocněné skutečností, že klesající sluníčko se co nevidět rozloučí.

A pak už se vynořily další známé alpské vrcholy, jako např. Watzmann či Hochkalter, …

… avšak též ve zcela nezvyklém vzezření, což si hravě ověříme třeba jednoduchým srovnáním se snímkem reálné podoby téže fotografované krajinné partie z předevčírka, tedy 27. prosince. Ale lákavější je bezpochyby sledovat postupné proměny oněch bizarních tvarů v kontextu časového rozpětí. Pro milovníky nejvyšší přesnosti tedy uveďme, že v této chvíli hodiny ukazovaly čas 16:14:10.

Co se stihlo odehrát v rozpětí pouhých tří a půl minuty, zobrazuje snímek pořízený v 16:17:43.

Neuplynuly ani dvě další minuty … a změny v 16:19:34 jsou zcela patrné.

Postupující soumrak zvýraznil totéž dění také v blízkosti Trojmezenské hornatiny, zde konkrétně v okolí Plechého, za nímž se náhle objevují nové siluety, běžně zde nevídané.

Zapomenout pak nesmíme ani na známý dachsteinský masiv, samozřejmě též v novém variabilním kostýmu.

Velmi poutavé okamžiky přinášelo protékání inverze pod Roklany, …

… ale vrcholným číslem večera se stal prazvláštní úkaz na spodní části zrudlé západní oblohy.

Pouhým okem nebyl ve své dálce ani pozorovatelný, ale zásluhou tentokrát už neopomenutého “dlouhého skla” bylo možno nejen zachytit jej, ale též detailnějí zvětšit. Na první pohled by se mohlo zdát, že hledíme na fata morgánu části jakéhosi kůrovcem typicky zpracovaného zalesněného vrchu, jenž by se co předloha klidně mohl nacházet ve značné vzdálenosti od místa, na něž byl v daném zvětšeném torzu promítnut. Stejně tak se nabízí i další možnosti, např. že se jedná jen o nějaký netradiční, běžně se nevyskytující oblačný útvar. Pro odpověď byl již vznesen dotaz na patřičná odborná místa, takže zbývá jen vyčkávat, co se dozvíme, a v mezičase opět žasnout nade vším, čím nás příroda dokáže stále překvapovat.

28.prosince:

Citelně chladnější ráno, předpokládané včerejšího večera, se skutečně konalo, avšak především ve Vimperku. Teplota se tu před úsvitem nenacházela zrovna pod bodem mrazu (i když nebylo možno přehlédnout následky přízemního nočního mrazíku), ale pouhé dva stupně nad nulou každopádně znamenaly její pokles. Současně ovšem panovala teplotní inverze, neboť již Kubovka se shodovala s Boubínem na hodnotě pět a půl stupně, což sice bylo rovněž oproti včerejšku méně, ale na druhé straně více nežli ve Vimperku. Popsaná situace však vinou západního větru nevytvořila podmínky pro pokračování atmosférického zrcadlení, resp. pokud se nad Alpami nadále konalo, nebylo již, bohužel, z Boubína viditelné.

Výrazně zesílivší obzorový opar tentokrát ukryl i Trojmezenskou hornatinu, posledním částečně viditelným vrcholem se stal Stožec, takže dohlednost k Alpám zůstala pouhým snem.

Podobný stav vykazovala i východní strana, …

… čemuž z protilehlé přihlížel i ubývající úplněk.

Bylo zřejmé, že ani vycházející sluníčko tu v krátké době nezjedná pražádnou nápravu, …

… neboť sotva zesílí, ohřeje opar natolik, že tento začne všehovšudy stoupat a viditelnost se tím nezlepší.

Vše ale přebohatě vynahradilo unikátním jevem zvaným zelený záblesk. Fotograf si tu musí nasypat popel na hlavu za to, že v onom vzácném okamžiku nepoužil objektivu s delším ohniskem, které by zaručilo podrobnější detaily, a je tudíž momentálně nucen uchýlit se ke krajně nouzovému řešení v podobě výřezu na hranici obrazové kvality. Nicméně účel světí prostředky, pročež uvítejme především fakt, že při troše soustředěné pozornosti jsou vlevo i vpravo na hrotech vrchní strany slunečního kotouče patrné celkem tři drobné zelené skvrnky v místě, kde se v oblačné cloně rýsuje krátký vodorovný předěl mezi tmavším a světlejším odstínem. O skutečné unikátnosti popsaného jevu svědčí mimo jiné též skutečnost, že v této fotokronice byl do dnešního dne představen zatím všehovšudy jednou, a to 8. července 2012 – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3301 , tehdy ovšem v okamžiku slunečního západu, kdy se s pořádnou dávkou potřebného štěstí dá ulovit o něco snadněji.

Po výše uvedeném zážitku pak následoval ještě bonbónek v podobě zřetelné irizace, na niž býváme zvyklí spíše prostřednictvím podkladu světlejší oblačností, zatímco zde se objevila přímo nad čerstvě vyšlým sluníčkem.

Tím pádem nakonec pranic nevadilo, že viditelnost se ve finále skutečně nezlepšila.

Sluneční paprsky tak dokázaly promluvit jen do boubínských lesů, ale není nutno věšet hlavu – teplota bude i nadále klesat a zítra tu bezpochyb bude vše vypadat zase jinak 🙂 .

27.prosince:

Jestliže jsme tu včera hovořili o boubínské svatoštěpánské koledě, můžeme dnes zcela bez obav prohlásit, že ani poslední neděle roku 2015 nezůstala v žádném případě pozadu, ba onu vzpomínanou koledu štědře znásobila. Daleká dohlednost v sedmistupňové teplotě setrvala, jen obzor se tentokrát halil do intenzivnějšího oparu a též oblačnost nad ním jaksi zbohatla. Tím se ovšem stala ideální promítací plochou pro překrásné pravé sluneční parhelium, …

… jež vlivem až bizarně proměnlivých oblačných tvarů dosáhlo podoby jakési hbité rybky, nechávající za sebou zrovna Luzný.

Opar místy působil spíše co barvotvorný prvek, nemající pražádného vlivu na ostrost bližších (rozumějme v průměru cca 160 km vzdušnou čarou vzdálených) alpských štítů, …

… zatímco opět do všech detailů překvapivě viditelný Klosterwappen přece jen dával znát, že jeho vzdálenost od Boubína je oproti výše zobrazeným sourozencům delší o dalších čtyřicet kilometrů.

Přehlédnout nešlo ani barevnou hru na vnitrozemském směru, …

… ale po včerejším večerním finále opět zavládla táž nedočkavost ohledně slunečního západu, dnes navíc báječně předznamenaného bohatšími barevnými výjevy nad Luzným a Roklany.

Kdo si tu o den dříve na základě doporučení otevřel listopadový odkaz, v této chvíli již dobře ví, čeho je opět prostřednictvím fotokroniky svědkem. Atmosférické zrcadlení (či, chceme-li, fata morgána) pokračuje, a to výraznějším způsobem. Jeho dějištěm navíc není jen nejbližší okolí Zugspitze (vzdálené od místa pozorování 273 vzdušných kilometrů), …

… nýbrž celý pás směrem k Almbergu, nad nímž novotvary výrazně pozměnily, ba přímo zamaskovaly reálné siluety jednotlivých alpských vrcholů. Další snímky nám umožní společně sledovat vývoj zrcadlení, konkrétně proměny zmíněných novotvarů ve zhruba dvou až tříminutových intervalech.

Větší přiblížení nám umožní zahlédnout i velmi jemné, takřka nitkovité propojení reálných horských siluet s jejich zrcadlově převrácenými falešnými torzy. Sledujeme principielně totéž, co nabídl včera připomenutý první listopad, avšak příroda současně nepřipustí sebemenší naše pochybnosti o její bezbřehé fantazii. Nikdy se tu nic doslova neopakuje.

A co z toho všeho plyne? Přece zvědavost, jak se přírodní kouzla budou vyvíjet zítřejšího rána, které by mělo být citelně chladnější (teplota by mohla zase jednou klesnout pod nulu) a tudíž za daných okolností ještě příhodnější pro vznik fata morgán.

26.prosince:

Svatoštěpánský Boubín bylo nejlépe navštívit před slunečním západem, neboť s ohledem na vývoj počasí se dala očekávat velmi slušná, ba i výjimečná viditelnost.

Skutečně se bezezbytku potvrdila, a to jedním z bezesporu referenčních bodů – nejednou (naposledy osmého dne tohoto měsíce) zde již nabídnutým alpským vrcholem Klosterwappen poblíže Vídně. Zapadající sluníčko na něm dnes dokonce zvýraznilo ledové plochy.

Dachsteinský masiv sice představuje ve viditelném alpském panoramatu již jakýsi standard, ale patřičné nasvícení v součinnosti s jemným oparem mu dokáže pokaždé dodat jiný nádech – dnes například zasněně poetický, …

… což je možno stejnou měrou říci i o dalším známém velehorském pásu mezi Smrčinou a Plechým, …

… nemluvě pak o jeho další návaznosti rakouským směrem.

Jenomže dnes byla téměř s nedočkavostí očekávána především chvíle, v níž se sluníčko rozloučí s letošním druhým svátkem vánočním, …

… neboť právě tím okamžikem by teprve mohla započít pravá boubínská svatoštěpánská koleda. Alpská viditelnost se totiž náhle s nebývalou ostrostí protáhla až k Almbergu, známému zejména díky proslulému středisku zimních sportů Mitterdorf.

Lyžaři by při pohledu tím směrem, pravda, zaplakali, neboť bílé skvrny na jednotlivých viditelných sjezdovkách představují všehovšudy pozůstávající ostrůvky, které tam nade vší pochybnost vytvořila sněžná děla (něco podobného je k vidění i na kubohuťské sjezdovce), avšak pohříchu bez sebemenší další nutné přírodní podpory. Ale nejde nám o lyžování, jehož čas snad přijde teprve někdy po Novém roce. Alpské vrcholy tu opět vykazjí náznaky atmosférického zrcadlení – a především je zcela vpravo opět vidět vzácná Zugspitze, …

… tedy vrchol, o němž tu podobně jako o již vzpomenutém Klosterwappenu bylo napsáno i zobrazeno mnohé. Připomeňme si třeba jen samotný počátek předcházejícího měsíce, jmenovitě 1. a 2. listopadu: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/9114 . Dnešní zrcadlení sice nedosáhlo tehdejší intenzity, ale porovnáním na základě uvedeného odkazu snadno zjistíme, že jmenovaná hora svůj tradiční tvar každopádně neměla. Drobné novotvary na ostatních viditelných vrcholech pak jsou jednoznačně též fata morgánou, jež by mohla ještě zesílit, pokud by došlo k zásadnějšímu ochlazení. Dnešních sedm stupňů nad nulou jím zatím jistě nebylo, ale už příští týden by mohl mnohé změnit.

25.prosince:

Letošní Vánoce zjevně aspirují na označení za jedny z nejteplejších v šumavské historii (pokud v dané věci nebojují přímo o dočasné prvenství), …

… jejich slavnostní atmosféra tím však nikterak netrpí.

24.prosince:

Mnozí možná naříkají nad zcela nezimním vývojem letošního prosince, obzvláště pak teď, o Vánocích. Ano, sníh by jejich atmosféru bezesporu výrazně podpořil, na druhé straně je však nutno připustit, že sám o sobě představuje všehovšudy působivou kulisu, rozhodně není tím hlavním. Například dnes na Boubíně nijak zásadně nescházel – a den byl skutečně v pravém slova smyslu Štědrý od samého jitra. Ale nepředbíhejme. Sledujeme-li společně od počátku týdne teplotní vývoj, můžeme navázat konstatováním, že časně ranní Vimperk naměřil pět stupňů, kdežto Boubín jen tři.

K meteorologickým informacím pak náleží ještě zcela mírný východní větřík, přecházející co chvíli spíše v bezvětří … a už se můžeme ponořit do vlastní štědré nadílky, jíž Boubín skutečně nešetřil.

Trojmezenská hornatina v této chvíli ještě netuší, že ji očekává bělostná přikrývka, …

… leč o pouhých dvacet minut později už pod ní téměř mizí Smrčina …

… a inverze se nezadržitelně nasouvá před kamennými zraky alpských velikánů přes Hraničník dále na Plechý.

Dachstein sice nevykazuje nikterak brilantní viditelnost, avšak osudu Plechého bude spolu s Třístoličníkem a Hochsteinem ušetřen.

Sedmero stožárů větrné elektrárny za chvilku uvítá sváteční sluníčko, …

… jehož první pohled spočine na Chlumu, momentálně zcela překrytém, ba dokonale okopírovaném orografickou oblačností.

A pak už se pustí do barevného díla, nad kterým se bude jen tajit dech, ať už v okolí Kleti a Novohradských hor, …

… nad Volarskou kotlinou, …

… či kdekoli jinde po celém jihovýchodním obzoru.

Opět je to právě náš tajemný Boubín, kdo zůstává nedotčen pro vzácnou možnost pozorovat z něj všechno to skvostné dění, …

… i beze sněhu v pravém slova smyslu sváteční.

Tak tedy šťastné a veselé !

23.prosince:

Druhého, zatím stále jen kalendářně zimního dne už ani Boubín nesetrval na své včerejší ochlazovací strategii, naopak navýšil teplotu o jeden stupeň a celkovými čtyřmi tak dospěl ke shodě s Vimperkem. Důležitější však bylo, že opět nabídl volný rozhled …

… a v jeho rámci další z nespočetných variací na barevnost i skladbu oblačných útvarů.

Vítr se oproti včerejšímu zdál být slabším …

… a výrazněji zesílil teprve v okamžiku, …

… kdy už se chystalo vstoupit na scénu sluníčko, dávno se prozrazující antikrepuskulárními paprsky …

… a postupným tónováním zajímavě rozprostřené oblačnosti.

Vánoce tu budou v pravém slova smyslu blátivé, neboť téměř veškeré zbytky sněhu či případného ledu se během posledních dnů proměnily skutečně v nefalšované bláto.

Zdá se však, že zítřek by tu mohl opět pohnout teplotou směrem dolů, …

… i když určitě nikoli tak, abychom mohli začít hovořit o pravé bílé atmosféře. Příjemné slunečné počasí bude podle všeho pokračovat.

22.prosince:

Nadešel pravý (rozumějme vědecky vypočítaný) zimní slunovrat a ve Vimperku se na rozdíl od tradovaného (tedy k včerejšímu dni) přihlásil zvýšením teploty, zvláštní náhodou přesně na tutéž hodnotu, jakou včera vykazoval Boubín (tj. šest a půl Celsiova stupně). Ten se ovšem, jak se zdá, snažil aspoň symbolicky ctít první zimní den, když zaznamenal pro změnu ochlazení na tři stupně, tentokrát navíc za neustálého velmi silného jižního až jihozápadního větru, jaký se ostatně chvílemi proháněl už od noci i Vimperkem. Na Boubíně však konal medvědí službu, neboť soustavně halil vrchol do husté orografické oblačnosti, …

… byť s občasnými slibnými trhlinami.

Ty se ale prakticky okamžitě bleskurychle zacelovaly – maximum všecho, co bylo ve vzácných okamžicích k zahlédnutí, ilustruje snímek. Sluníčko samo o sobě nedostalo jedinou šanci, aby se ukázalo třeba jen co světlá silueta.

Čemu se také divit, jestliže ještě pohled z kubohuťského vlakového nádraží směrem k Basumskému hřebenu dosáhl všehovšudy k lesnické naučné stezce, vedoucí zhruba polovinou jeho úbočí. Paradoxně tak coby jediné pozitivum zůstává mírný déšť, místy přecházející jen v drobné mrholení, i když je jasné, že dlouhodobý vodní deficit nijak zásadně k lepšímu neobrátí. Spíše se nabízí povzdech nad dva dny před Vánoci stále chybějícím sněhem, v nějž se mohly jmenované srážky proměnit, pokud by stále nepanovalo nepřirozené teplo.

Nakonec ale přišla velkolepá náhrada za vše, co zrána obloha nad Boubínem upřela. Po poledni se nad Vimperkem objevila tato úchvatná rozsáhlá irizace, značící, že sluníčko se přece jen v pravý čas prosadilo.

21.prosince:

Ještě v průběhu včerejšího večera se mlha po krátké návštěvě vimperských ulic rozplynula a uvolnila místo zprvu dorůstajícímu Měsíci lemovanému jemnou korónou a pak již čisté hvězdné obloze. Teplota poklesla na dva stupně nad nulou s vyhlídkou dalšího nočního sestupu – jediného symbolického úkazu svědčícího pro nadcházející kalendářní zimu. Lehce namrzlé ranní chodníky spolu s třpytícími se okny a střechami venku nocujících automobilů dnes potvrdily, že k němu skutečně došlo, leč v té chvíli už teploměr zase ukazoval totéž, co večer. Boubín setrval ve své nedotčenosti mlhou, ale přece jen tu bylo možno hovořit o inverzi – totiž teplotní. Nahoře vládlo šest a půl stupně nad nulou s mírným jihozápadním větrem, jenž svou intenzitou nijak nenarušoval poklidné fotografování, aniž pak působil dojmem většího chladu.

A tak bylo možno plně si vychutnávat vše, co postupně nabídla obloha v den, který, jak už zde bylo rozebráno včera, vlastně, přísně vzato, ještě není prvním zimním, resp. ponechme na libovůli každého, dá-li přednost zažité tradici, nebo strohé vědě 🙂 .

V každém případě tu opět byl dostatek prostoru pro němý úžas nad náladotvornými přírodními kouzly, pročež je jistě vhodné umlknout i teď s dalšími komentáři, které si ostatně věrní příznivci této fotokroniky, jsouce její zásluhou dávno na Boubíně jako doma, bez problému domyslí – a možná mnohem barvitěji – sami …

Zítřek ukáže, zda se inverze, která k dnešku uctivě ustoupila z Vimperska až kamsi na Strakonicko, pustí s obnovenými silami do dalšího díla a jak se k celé situaci postaví ve svém legitimním čase paní Zima, jež, jak se zdá, celkem zbytečně vyplýtvala svůj letos vetchý arzenál na dvě předčasné návštěvy v říjnu a listopadu. Příštího jitra každopádně opět na shledanou na Boubíně 🙂 .

20.prosince:

Letošní poslední podzimní den skutečně dělal po všech stránkách čest roční době, již uzavírá. Je nicméně faktem, že počasí s blankytnou oblohou a teplotou, která kolem poledního umožňovala pobyt venku prakticky pouze v košili, aniž by odolnější člověk trpěl pocitem chladu (teplota místy šplhala k téměř patnácti stupňům), by jistě bylo typičtější spíše pro konec září či počátek října, nežli pro čtvrtou adventní neděli.

Jediné prosincové bílo představovala inverze …

… nasouvající se od severu …

… a postupně zvyšující svou hladinu, …

… až se zdálo, že nižší vrcholy …

… v ní co nevidět utonou.

Nestalo se tak, ale již pouhý kousek od Vimperka si celý kraj namísto sluníčka užil jen husté mlhy.

Boubín ovšem odolal, zahalen všehovšudy jemným průhledným závojem.

Popravdě je však nutno dodat, že dnešek byl posledním podzimním dnem jen podle všeobecně zaběhlé tradice, neboť astronomové vše vidí na základě přesných výpočtů poněkud jinak. Zimní slunovrat totiž podle nich letos nenastává zítra, tedy tradičního jednadvacátého prosince, nýbrž až pozítří v 5:48 . Tolik informace pro puntičkáře, byť je asi už více než jasné, že ve skutečnosti se ani v uvedeném čase stejně nedočkáme sebemenších vizuálních příznaků zimy, jistě nanejvýš žádoucích přinejmenším těsně před Vánoci.

Buďme proto v té nouzi vděčni aspoň právě mlze, že svým způsobem, nejlépe pak sotva padne tma, supluje adventní atmosféru za nepřítomný sníh. Například ve čkyňském parku jistě velmi působivě doladila barvy vánočního stromu, …

… podobně jako dodala potřebné předvánoční tajuplnosti dávnému dialogu vimperského gymnázia se zámkem.

19.prosince:

Snad nebude milovníky sněhu vnímáno jako provokace připomenutí šest let staré situace, vyznačující se na sklonku adventu nejen dostatkem bílé nadílky, ale též poctivými mrazy … na letošek už zkrátka v podobném duchu vzpomínat nebudeme.

18.prosince:

V čase, kdy do Štědrého dne zbývá méně nežli týden, není od věci navštívit náš známý adventní hořec a zjistit, jak se mu vede.

Při panující jedenáctistupňové teplotě a za občasného osvěžujícího deštíku není divu, že se úspěšně věnuje tomu, k čemu má navzdory aktuální roční době příznivé podmínky – totiž spokojenému rozkvětu.

17.prosince:

Předpovídané deštivo zrána jen velmi symbolicky učinilo meteorologickým snahám zadost a ještě během dopoledne proměnilo vimperskou oblohu ve velké jeviště zajímavého divadelního kusu, …

… v mnoha proměnách trvajícího až do pozdního odpoledne …

… a rozhodně nepostrádajícího silnou atmosféru pro každého, kdo pro ni byl ochoten zdvihnout hlavu nad všední starosti …

16.prosince:

Teplota i nadále nikoli prosincová, příjemné slunečné dopoledne, zkrátka opět spíše předjaří, ne-li rovnou samotné jaro … tak se vyvíjí týden, jenž se uzavře poslední adventní nedělí. Již po poledni sice začala přibývat oblačnost, ale ve výsledku zjevně jen pro potřebu halových jevů, byť toto podvečerní pravé parhelium nepatřilo zrovna k výstavním.

15.prosince:

Polovina prosince přinesla Vimperku nepatrné ochlazení – ranní teplota tu poklesla na dva stupně nad nulou, přičemž namrzlé střechy zaparkovaných aut vypovídaly o předchozím nočním mrazíku. Boubín si v daném ohledu zachoval beze změny včerejší naměřené hodnoty, jen nastal konec příjemného bezvětří. Západní vítr sice nepatřil k silným, ale bohatě postačil k tomu, aby člověka po chvilce zábly prsty svírající fotoaparát. Na rozdíl od inverzní mlžné vrstvy se udržela i svrchní oblačnost, avšak tentokrát uvolnila nad značnou částí obzoru úzký pás, jímž se ještě před svým východem barevně přihlásilo sluníčko a taktéž opět viditelné siluety rakouských Alp.

Nežli se ale naplno rozsvítí slunečný den, bude nutno zdolat poctivou oblačnou překážku.

Ve srovnání s včerejším dnem však dnešní situace každopádně vyznívá výrazně pestřeji a optimističtěji.

Obloha postupně nabízí čím dál bohatší barevnou škálu, …

… za níž zásluhou větru nezaostává ani tvarová složka postupně se protrhávajících mračen. Těžko ale vyloučit, že v příštích dnech se vše tam nahoře zase zavře …

14.prosince:

Dnešní výstup na Boubín byl jednou velkou hádankou – ranní Vimperk se za třístupňové teploty halil do mlhy, jež souvisle vydržela až na Kubovku. Nad Basumskými lukami se zvolna rozplynula, ale obloha nepropustila skrze další oblačnou oponu ani jedinou hvězdu, natož pak třeba tradičního průvodce v podobě Velkého vozu. Situace na vrcholu tak představovala neznámou, jejímž řešením mohla být stejně dobře slušná viditelnost jako naopak další porce husté mlhy. Výsledkem se nakonec ukázal být příznivý kompromis obou variant, v jehož rámci inverzní vrstva mlhy na obzoru plynule navazovala na vzpomenutou svrchní oblačnost, aniž z toho však naštěstí vznikla obvyklá boubínská čepice. Snímek vnitrozemského směru nám nad inverzní vrstvou nabízí odleva světla vysílače na Mářském vrchu, dále přímo na bělavé hladině o něco blíž růžovou skvrnu, v niž se zespoda slilo veřejné osvětlení Buku, a konečně jen částečně mlhou zasaženou Včelnou pod Boubínem.

Protilehlá strana si stála podobně, dohlednost sahala všehovšudy k mlhami obtékanému Basumskému vrchu, takže hledat cokoli dalšího, např. Trojmezenskou hornatinu, nemělo smysl.

Oproti tomu však třeba na protilehlé straně si užíval nemalé volnosti Libín. Na sluníčko si dnes dozajista musíme nechat zajít chuť, ale zřetelně světlejší pás mlhy zcela na obzoru, navíc místy protkán srážkovými pruhy, je bezesporu jeho dílem.

Jako mírně lepší se jevila též situace směrem k Bobíku, za nímž byl dokonce k spatření Knížecí stolec se svými sousedy.

Včelná se postupně osvobodila do té míry, …

… že nabídla pozornému zraku i modře svítící vánoční strom.

Pak se ovšem od západu výrazně pohnula mlha …

… a ve chvilce skryla prakticky vše, nač dosáhla, až k nejbližším lesům okolo rozhledny.

Nadešel tedy čas věnovat se průsvitným námrazám na samotné věži, …

… které tu v nejrozmanitějších fantastických tvarech vydržely navzdory tomu, …

… že boubínská teplota se pohybovala nad nulou – představovala konkrétně polovinu zmiňované vimperské, tj. jeden a půl stupně. K tomu drobounce mrholilo a panovalo až neuvěřitelné naprosté bezvětří, takže další vývoj zdejší situace bude jistě zajímavý.

13.prosince:

Ani Lucie, která podle tradice noci upije a dne nepřidá, nepřinesla sníh – jen chvilkové, sotva postřehnutelné mrholení. A tak i nadále veškerá tíha tvorby městské adventní atmosféry spočívá na slavnostním osvětlení ulic a náměstí.

12.prosince:

Mnozí z nás by jistě namísto momentální reality v podobě další porce nezáživné tuctové šedi uvítali zcela jiné šumavské scenérie – připomeňme si tedy aspoň obrázkem jednu šest let starou …

11.prosince:

Když už jsme si tu předevčírem představili nefalšovaný prosincový hořec, proč k němu dnes nenabídnout podobně čerstvě rozkvetlý adventní petrklíč 🙂 ?

10.prosince:

Čtrnáct dní před vánočními svátky postrašili meteorologové obyvatele některých krajů včetně Jihočeského možností výskytu nebezpečné ledovky, a to již od jednadvacáté hodiny předchozího dne. Skutečně by nebylo divu, kdyby k této neblahé alternativě ve vývoji počasí došlo, neboť včerejšek přinesl mírný, ale vytrvalý déšť. Naštěstí však nenastal potřebný pokles teploty k tomu, aby vodní příděl začal přimrzat. Ještě ve čtyři hodiny ráno se teploměr ve Vimperku držel na třech stupních nad nulou a teprve o hodinu později poklesla jeho rtuť k nule. Na Boubíně ovšem panoval třístupňový mrazík a ukázalo se, že namísto deště tu již od noci sněžilo, čehož následkem je zhruba tří až pěticentimetrová vrstva čerstvé bílé pokrývky. Časně ranní snímek navíc rozpohybovanými smrky okolo rozhledny prozrazuje, že také nemálo foukalo – a byl to právě ostrý vítr, který jako už tolikrát vytvářel silnější subjektivní pocit chladu, než jaký by reálně odpovídal jen naměřené teplotě.

Počasí je tu plné zvratů spočívajících především v rychlém střídání inverzních aktivit – ještě předevčírem byla jižní polovina obzoru z daného hlediska prakticky klidná, dnes pro změnu opět pořádala dramatické představení, …

… jehož těžištěm bylo výrazné proudění orografické oblačnosti, postačující skrýt i naprostou většinu jindy na obzoru běžně viditelných alpských velikánů. Z těch se plně ukázal všehovšudy Grosser Priel /2515 m n.m./, nejvyšší vrchol Mrtvých hor (Totes Gebirge), pohledem z Boubína se tyčící za Plechým, dnes rovněž odolávajícím rozbouřené inverzní hladině. Z dalších se mu pokoušel, avšak s menším úspěchem, sekundovat ještě nižší Teufelsmauer /2185 m n.m./, tak tak vyčnívající z oblačných vln jen samotnou špičkou.

Bobík se vynořoval se střídavým úspěchem, s podivem pak byla i skutečnost, že orografické proudění nespolklo rozhlednu na Knížecím stolci, odkud musela být za daných okolností celá podívaná ještě impozantnější.

Nemalé překvapení přišlo v podobě náhlého nečekaného vysvobození části dachsteinského masivu, …

… a to ještě před východem slunce, …

… které se vinou stínících mračen na obzoru připojilo k velkolepému dílu …

… s malým zpožděním.

Bude tedy nanejvýš zajímavé sledovat další šumavský inverzní vývoj, jemuž se s nemalou pravděpodobností i nadále nevyhnou značné teplotní výkyvy.

9.prosince:

Je libo čerstvě rozkvetlý prosincový hořec? Ještě se sice, pravda, naplno nerozvil, ale jistě co nevidět dostane příležitost, aby to napravil …

8.prosince:

Očekávané rozšíření inverze se skutečně v předpokládaném časovém rozmezí dostavilo, a to i v teplotním provedení. Zatímco časně ranní Vimperk se bělal na nule a mnohé jeho ulice včetně chodníků místy představovaly obstojná kluziště, Boubín naopak navýšil své včerejší tři stupně nad nulou o další dva. Na síle ovšem přidal též vítr, tentokrát pro změnu z východního směru, a působil povětšinou ve prospěch daleké viditelnosti, …

… o čemž nejlépe svědčí na východním obzoru nebývale vykreslený Klosterwappen.

Současně bylo nanejvýš zajímavé pozorovat inverzní dění pod alpskými velikány, …

… tedy v krajinných partiích včera touto dobou zcela neviditelných.

Alpy se pak vyznačovaly prakticky téměř od samého úsvitu zřetelným prokreslením, nenabízely jen prosté siluety, jak tomu často bývá.

Pod Dachsteinem, resp. Třístoličníkem však navzdory výše řečenému bylo dnes zajímavější sledovat právě vývoj inverzního proudění – zjevně se tu chystá rozvinout Kelvin Helmholtzova instabilita, tj. vizuálně cosi na způsob pravidelných mořských vlnek.

Ještě před chvilkou byl kompletně viditelný Vimperk – oproti včerejšku se však obrátily role.

Sluníčko kraluje tady nahoře, …

… kdežto dolíky překryje bílá clona, po jejíž vrchní straně se půvabně rozběhnou zářivé paprsky.

Kelvin Helmholtzovy mraky se skutečně rozvinuly a daly do pohybu, …

… ba jakési další vlnky nám sluníčko zvýraznilo i směrem do vnitrozemí, kde se navíc na horizontu hlásí dobře viditelné Brdy.

Blízké okolí svatovojtěšského kostelíka se za dané situace opět stává tradičním ostrůvkem v inverzním oceánu, …

… podobně jako vysílač na Mářském vrchu, podle nějž lze navíc odhadnout přibližnou výši oné bělostné hladiny – cca 850 nadmořských metrů.

Fotografové, kteří si dnes vyhlédli scenérie přímo na okraji inverzní hladiny, jistě neprohloupili a pořídili velmi lákavé úlovky.

Nu a se zbytkovým sněhovým stavem na Boubíně se to má zhruba tak, jak ukazuje poslední snímek 🙂 .

7.prosince:

Ještě za ranní tmy byly již od Korkusovky pozorovatelné náznaky drobné koketérie boubínské špičky s mlhou, Kubovka se pak do ní v čase o několik minut pozdějším nořila celá. Neprůhledno se táhlo až po Srní hlavu, nad níž teprve z čisté nebeské výše probleskl Velký vůz a spolu s měsíčním srpkem vydržel být průvodcem až na vrchol. Tady čekalo vysvětlení celé situace.

Sobotní předpoklad postupného návratu inverze se naplňuje stále více, a to zejména zásluhou sice nikterak vydatného, ale každopádně vytrvalého jihozápadního větru, který za třístupňové teploty …

… pozvolna nasouvá celou tu mlžnou orografickou masu, kompletně již zahalující Bobík, Libín a další nižší vrcholy, do vnitrozemí. Kleť a vzdálenější Novohradské hory zatím odolávají.

Dostat teď svou příležitost sluníčko, začaly by se tu odehrávat známé zajímavé jevy – od věci by jistě nebylo pomyšlení na koróny a glorioly.

Jenže příroda má, jak se ukazuje, zcela jiné plány – zjevně chystá Boubínu další z jeho charakteristických čepic, …

… které jen tak nepovolí a ve chvilce dokonale zlikvidují jakoukoli dohlednost.

Co nevidět zmizí očím i Vimperk a veškeré barvy nad ním, …

… takže jediným řešením bude vydat se za sluníčkem tentokrát pro změnu dolů, kde se dnes dozajista potěšíme jeho paprsky přinejmenším do té doby, než inverze stihne zatopit zbývající šumavská údolí.

6.prosince:

Ano, pamatujeme i zcela jiné svatomikulášské podvečery, nežli byl dnešní, který by jistě nedělal ostudu třeba konci dubna …

5.prosince:

Na víkend bylo slibováno ochlazení – v nížinách k němu snad i došlo, ovšem na Boubíně teplota pro změnu mírně, konkrétně o dva stupně, stoupla. Tím pádem dále utrpěly zbytky sněhu, který tu nicméně ve stále drobnějších ostrůvcích pod stromy ještě najdeme – snad zásluhou ledově řezavého větru.

Zásadnější změnou se pak jeví příslib postupného návratu inverze, …

… nejzřetelněji pozorovatelný pod alpskými velikány (na obou úbočích Watzmannu i Grosser Hundstodu jsou mimochodem patrné optické tvarové deformace následkem přetrvávajícího atmosférického zrcadlení) …

… a místy zásluhou spolupráce se zapadajícím sluníčkem působící vysloveně dramaticky.

Bez svébytného půvabu dnes nebyl ani vnitrozemský směr, …

… třebaže hlavní lákadla pro oko přece jen přicházela z opačné strany.

Nakonec se bělostným příkrovem zahalily i oba Roklany …

… a původně rozbouřená inverzní hladina se začala postupně zklidňovat.

Těžko hledat působivější mikulášskou nadílku, …

… vezmeme-li v úvahu, že nejen antikrepuskulární paprsky nad temelínskými věžemi, …

… nýbrž také kompletní zbytek takřka celého obzoru zpestřoval ještě i zpáteční soumračnou cestu boubínskými lesy divoce ohnivými, vpravdě pekelnými barvami.

4.prosince:

Těžko říci, jestli by v dnešku někdo hledal prosincový svátek sv. Barbory, …

… ale každopádně by zřejmě nepřekvapilo, kdyby tradiční třešňové vtévky – barborky – nasazovaly k rozkvětu přímo na stromech bez nutnosti řezat je a přenášet do tepla domovů.

Svým charakterem bezmála jarní den k tomu příhodné podmínky jistě vytvořil.

3.prosince:

Položíme-li si otázku, kde ještě hledat za daného počasí sníh, jednou ze šumavských odpovědí je Boubín, na němž se však v posledních dnech musíme nádavkem smířit s poctivou mlžnou čepicí.

Teplota se tu drží stále kolem nuly, případně mírně nad ní – dnes po celé jitro nepřekročila jeden stupeň nad nulou.

Občasné pokusy dát prostor sluníčku končily všehovšudy chvilkovým probarvením mlhy kdesi vysoko nad hlavou, …

… ale o sejmutí vzpomenuté čepice nemohlo být přinejmenším po celé dopoledne řeči, mimo jiné už jen proto, že všude panovalo téměř bezvětří.

Sebehustší mlha však neměla šanci skrýt zcela čerstvé následky nedávných vichřic – další smrky daly živému lesu sbohem.

2.prosince:

“Fišerka” se dočkala nové adventní světelné výzdoby, jejíž pravé kouzlo se ovšem bez sněhu poněkud vytrácí …

1.prosince:

Teplotním skokem na téměř deset stupňů nad nulou, během nějž polevil i dosavadní vytrvalý déšť, se uvedl poslední měsíc roku 2015. Ani Boubín, jak vidno, neudržel nedělní sněhový stav, byť bělostné zbytky se na něm na rozdíl od níže položených krajinných partií jistě najdou.

Nepřehlédnutelnými se pak leckde jeví pozůstatky dovádění nočního vichru a celé to divadlo živí jiskřičku naděje, že za současných okolností by zase jednou mohla být porušena mnohým jistě už protivná tradice Vánoc na blátě.