Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – září 2016

1 září, 2016
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.září:

Poslední zářijový výstup na Boubín se mimo jiné nesl i ve znamení zvědavosti, jak nahoře asi časné jitro naváže na včerejší pozápadové výjevy. Byl totiž předpovídán opět mimořádně teplý den – a teploměr uvedené prognózy hned krátce před šestou skutečně potvrdil, když ukázal devět a půl stupně, tj. po proběhlé noci prakticky nepatrný pokles oproti uplynulému večeru. Ani tentokrát se však popsaná situace neobešla bez ostrého větru, plně tu opodstatňujícího svetr či teplou bundu, ačkoli dole na Kubovce člověku ještě za tmy hravě postačilo všehovšudy tričko.

Také zřetelný bohatý vějíř krepuskulárních paprsků v okamžiku, kdy sluníčko mělo do svého příchodu ještě dvacet minut k dobru, představoval jasnou návaznost na události zhruba dvanáct hodin staré.

Koneckonců ani sytost barev, …

… krášlících třeba i tento skvostný altocumulus lenticularis nad Bobíkem, si nikterak nezadala s tou, která se nabízela včera.

V celém tom výčtu podobností pak nesmějí být opomenuty též antikrepuskulární paprsky, jimž dnes náležel pro změnu prostor nad Roklany či Velkým Javorem. A konečně další zjevnou shodou bylo i naprosté mlčení jelenů – inu, ku své říji potřebují větší chlad, nikoli oteplení pozdně letního typu.

Kdo by (čistě teoreticky) neznal zdejší orientaci světových stran a současně ztratil pojem o čase, klidně by tento sluneční výjev východu lehce v daném zastaveném okamžiku zaměnil se západem. Ale všechna zmíněná pozorování a s nimi spojená srovnání byla jen jakousi průvodní kulisou hlavní otázce, …

… zda se totiž končícímu září podaří, řečeno sportovní mluvou, zaznamenat aspoň čestný úspěch v oblasti, jež mu v porovnání se srpnem přináší jednoznačnou porážku, totiž třeba jen slabě náznakové viditelnosti Alp, resp. alpských obrysů.

Obzorový pás však udržel svou nepropustnost …

… a září odchází v ryze letním duchu. Teplota má v průběhu dne dosáhnout na šestadvacetistupňovou metu, takže pravé říjnové počasí se vším, co k němu obvykle patří, by zítra muselo nastat jedině dramatickým skokem. Nechme se tedy překvapit (stejně nám nic jiného nezbývá) a těšme se, že druhý podzimní měsíc bohatěji rozvine, co právě se loučící jen naznačil – konkrétně zrovna v den střídání léta podzimem. Pak se jistě nádavkem nejednou dočkáme i postrádaných alpských panoramat, a to v jejich skutečně typickém čase.

29.září:

Co bylo Boubínu upřeno na barevnosti jednoho večera, vynahradil si hned následujícího. Výrazné levé sluneční parhelium bylo jen předehrou …

… všem dalším proměnám, v jejichž rámci …

… se nad excelentním Venušiným pásem zaskvěly též postupně stále početně vzrůstající antikrepuskulární paprsky.

K úpatí Velkého Roklanu zapadající sluníčko ještě i poté, …

… co zmizelo, …

… vysílalo do sytě rudých výšin výstavní halový sloup, ba i slabě rozeznatelné krepuskulární paprsky. Teplota tentokrát udržela jedenáctistupňovou hranici a jediným, co tu propojovalo dnešek se zcela odlišným včerejškem, byl vítr. Chvílemi opět dával najevo svou sílu postřehnutelným chvěním rozhledny a především pocitově zpochybňoval pravdomluvnost teploměru. I tak se ale září loučí nezvykle báječně.

28.září:

Svatováclavská středa sice nepokazila sérii teplých dní, ale ve srovnání se svými předchůdci již neoplývala nebeským blankytem. Sluníčko jako by k nám povětšinou nahlíželo tak trochu zpoza tu jemné, tu hustší záclony, ale svou sílu s ohledem na dané období přece jen i tak prokázalo. Večerní Boubín proto docela překvapil postupným chmuřením, …

… jež sem za devítistupňové teploty naháněl silný západní vítr, pro zábavu si ve vzduchu pohazující pouhými dvěma nejodvážnějšími krkavci a chvílemi rozechvívající i samotnou rozhlednu.

Přes všechny různobarevné varianty, …

… co jich obloha napříč všemi světovými stranami vystřídala, …

… začínalo být stále jistějším, …

… že finálním stavem tu bude poctivá šedá čepice.

A skutečně na ni došlo, byť jí občas ještě pronikly poslední pozůstatky sluneční aktivity.

Neprůhledná šedobílá nadvláda však tentokrát neměla potřebný klid – vítr se na její účet občas postaral o vítané a působivé změny, …

… přičemž jen o pár desítek metrů níže se zklidnil, takže mezi zvolna usínajícími smrky se na zpáteční cestě nakonec přece jen zaskvělo trochu jiné, dozajista působivější sváteční překvapení.

27.září:

Dávno víme, že změny ročních dob nejsou nikdy pouhým střídáním stráží, ale vždy vzájemným, někdy delším, jindy kratším prolínáním. Přesvědčuje nás o tom i závěr září, který se má až do posledního dne odehrát v režii slunečného a relativně stále teplého počasí, jež mnohem více nežli podzim připomíná uplynulé léto. Devět stupňů před pátou ranní ve Vimperku a tatáž hodnota o něco později na výše posazené Kubovce dnes byla jasnou předzvěstí, že ani poslední zářijové úterý nebude nikterak vyčnívat z řady , tedy potěší nás přívětivým sluníčkem.

Na boubínském vrcholu sice bylo možno dočkat se bezmála třístupňového poklesu, ale současně též naprostého bezvětří, takže zcela bez problémů snesitelného stavu. Jeleni se tentokrát ozývali v hojném počtu ze čtyř různých stran a opět své hlasy nikterak nešetřili.

Vinou husté oblačnosti byl nástup sluníčka zprvu poněkud nevýrazný …

… a z hlediska dalšího očekávaného vývoje počasí dosti nepřesvědčivý, …

… každopádně ale zajímavý.

Vzrůstající modř oblohy se po chvilce dočkala úžasných barevných dekorací, …

… které tu vydržely nejen po celé ráno, …

… ale přihlásily se i večer, kdy už sluníčko, skutečně nás poctivě oblažující po celý den, dávno sestupovalo k rozloučení.

Vedle spousty přebohatých možností pokochat se oblačnými výjevy …

… se tak za téhož pokračujícího bezvětří vynořila především příležitost k srovnání východu a západu …

… z hlediska celkového vyznění …

… a působení na divákův cit.

Určit z nabízených možností vítěze …

… jistě nebude nikterak těžké, …

… byť ani v těchto bezmála tajemných okamžicích nemělo sluníčko dvakrát umetenou cestu.

Nezapadlo ostatně za vlastní terénní obzor, nýbrž opět za výše rozložený pás husté oblačnosti, skrze jakou se k nám zrána poněkud klopotně probíjelo. Už tyto okamžiky slibují i zajímavý zítřek.

26.září:

Každá vráska je tu součástí příběhu … ale šumavské stromy je tají jen pro sebe – nám zbývá jedině vlastní fantazie.

25.září:

Ráno a večer už přichází ke slovu teplé oblečení, …

… odpoledne vystačíme s tričkem – takové jsou současné a ještě chvíli budou i příští dny … zkrátka pravé čerstvě podzimní.

24.září:

Zdá se, že po včerejšku i poslední zářijový víkend bude podzimním jen kalendářně, zatímco ve skutečnosti se stane jakousi letní reminiscencí. Sobotní teplota se v průběhu dne přehoupla přes dvacet stupňů, ba na svém vrcholu dokonce souhrou náhod přímo ciferně souzněla s datem – rovných čtyřiadvacet. Boubínský večer byl zákonitě chladnější, …

… ale i tady představovalo naměřených devět stupňů, ke všemu za bezvětří, oproti předchozím dnům teplotní vzestup. Obora pod Bobíkem téměř umlkla – ojedinělá jelení zatroubení neměla šanci vyrovnat se koncertům, jaké tu byly k zaslechnutí v úterý či čtvrtek.

K tomu nikde ani památky po sebemenších inverzních stopách. Lze však očekávat, že k ránu se přinejmenším na známých místech mlha opět částečně obnoví – tedy skoro jistá předzvěst podobně vydařené podzimně letní neděle.

23.září:

Srovnání posledního letního jitra s dnešním prvním podzimním se neobejde bez pomyšlení, že si tu roční doby pro svůj vzájemný dotek prohodily role. Včera poměrně mohutná inverze a čtyřstupňové chladno, dnes až na klasické výjimky …

… opět čisto a o dva a půl stupně tepleji.

V každém případě pak opět bohatá podívaná, …

… protože na Boubíně …

… tomu (s výjimkou občasných hustých mlžných čepic) snad ani nemůže být jinak.

Poněkud netradiční, na mráčku zabydlené, ale v každém případě pravé parhelium, konkrétně nad Kletí a Novohradskými horami.

Nu a stožárů rakouské větrné elektrárny, které nám mohou sloužit jako referenční body dobré viditelnosti (touto tématikou jsme se již zabývali třiadvacátého a jednatřicátého srpna – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10742), …

… napočítáme na obzoru i v jemném oparu všech devět.

Tak se tedy, podzime, předveď, co dalšího máš pro příští dny v plánu …

22.září:

Poslední jitro letošního léta nebylo myslitelné trávit jinde nežli na Boubíně. Uvítací ceremoniál se na samotném vrcholu neobešel bez mlhy, která ale tentokrát už nepředstavovala tradiční čepici, …

… nýbrž jen mírným severozápadním větrem přinášené občasné vlny, zvolna plynoucí za všehovšudy čtyřstupňové teploty nad čerstvě vzniklou inverzní hladinou.

Ta dokázala ukrýt i Bobík, nad nímž však vymodelovala jakousi ostrůvek připomínající vyvýšeninu, jejíž zásluhou se jmenovaná hora v celkovém pohledu neztratila.

Jestli se ovšem dočká vysvobození, zůstávalo zatím nezodpovězenou otázkou. Velmi působivou zvukovou kulisu všem výjevům tvořilo vícehlasé táhlé troubení jelenů, zaznívající z oněch neprůhledných hlubin jako tajemná ozvěna dávných legend.

Sotva vítr odvál dočasnou mlžnou oponu, …

… hned svědomitě čechral i vše, co se nacházelo pod ní.

A ejhle, špička Bobíku se osvobozuje, …

… neboť by jistě ráda přivítala poslední letní sluníčko.

Však už se na obzoru hlásí, …

… a pokud budou občasné mlžné příděly, což se i zdá být velmi pravděpodobným, pokračovat, …

… máme se spolu s Bobíkem nač těšit.

První očekávaná sluneční koróna na sebe skutečně nedala dlouho čekat … a ke všemu tu není od věci pomyšlení na její sestru – gloriolu.

Tu ji máme. Zatím nesmělou, ale mlhy se valí stále dostatek, …

… takže jen co sluníčko po další koróně vystoupá výše a získá na síle, jistě bude pokračovat i velkolepé představení na protější straně.

Stalo se. Další gloriola se navíc zrodila obklopena tzv. bílou duhou, …

… jejíž torzo je tu identifikovatelné i poté, co vítr přidal krajině na blankytu.

I zbylá mlha je nicméně stále mocnou inspirací a výzvou pro kreslící sluníčko, …

… jemuž se ostatně dostává plného vyžití i v protilehlém směru.

Situace opět spěje k obtížnému rozhodování, kam namířit objektiv dříve, …

… kterým ze stále prchajících barevných …

… i tvarových proměn dát přednost.

Vimperk si dnes počká, …

… nežli o špičky smrků rozčesaná mlha zprvu částečně …

…. a posléze i docela uvolní cestu slunečním paprskům pod hladinu, …

… která zatím znovu ukryla i Bobík.

Léto, jež svůj čas v šestnáctém roce třetího tisíciletí počítá už jen na hodiny, …

… se však určitě rozloučí s úsměvem, nikoli pláčem.

V této chvíli ještě letní sluníčko nás pak večer opustí již jako podzimní.

21.září:

Už jen měsíc a deset dní (tedy přesně do konce října) bude veřejnosti otevřen vimperský zámek, kde máme krom jiného příležitost pokusit se uhodnout, zda třeba toto odkryté torzo vzácného malovaného renesančního stropu zachycuje konkrétní objekt (jedna z hypotéz uvažuje o samotném zámku, v němž se prostřednictvím snímku nacházíme, ale stejně dobře by mohlo jít o některé z dalších sídel šlechtických rodů, jimž v oněch dávných dobách Vimperk patřil), či se jedná jen o výplod malířovy fantazie, případně ztvárnění nějaké dávné báje nebo pověsti (zámek se zdá být situován na vodní hladinu – třeba se z ní dokonce vynořuje jen za prazvláštních tajemných okolností; tmavá skvrna u pravého břehu by mohla být veslařem v loďce – je snad kýmsi očekáván, až připluje ke schodišti ústícímu přímo do vody … ?) 🙂

20.září:

Teprve dnes před polednem se Boubín zbavil mlžného sevření, trvajícího nepřetržitě dva a půl dne. Jak se ukázalo, jeho lesní cesty během posledních dešťů nabyly spíše podoby příležitostných vodotoků, neboť, místy značně rozbrázděné, ještě během večerního výstupu pod nášlapem nemálo čvachtaly a chvílemi i nezvykle klouzaly. Mnohem nápadnějším jevem však byl trvalý pokles teploty, na věži vykazující po ustálení teploměru pouhých šest stupňů. Obloha v sílících trhlinách opět promlouvala blankytem, jen klesající sluníčko jako by se ukrývalo za nápadný oblačný polštář.

Uvedený stav věci zjevně svědčil jelenům, neboť tentokrát se nejen od Bobíku krajinou rozléhal charakteristickým troubením přímo vícehlasý sbor. Zatímco ten bohatě zaměstnával ucho, …

… oko pro změnu přitahovala obloha plná neustálých změn. Modrošedou temnotu, již by za jiných okolností bylo možno nazvat téměř bouřkovou, …

… střídaly světlejší, pastelově zasněné odstíny.

Zvolna plující mračna přímo hýřila tvarovými variacemi, …

… ale nic v těch okamžicích zatím nenasvědčovalo tomu, …

… že finální podoba se ještě zásadně promění.

Sluníčko klesalo k Roklanům a snad by se bývalo na rozloučenou i ukázalo, …

… kdyby ovšem nad Vimperkem nebubnovala k mocnému nástupu nová, …

… zlověstně se tvářící oblačná formace.

Právě ta definitivně pohřbila veškeré naděje, že za obzorem mizící sluníčko bude aspoň malým kouskem přece jen spatřeno.

V těchto okamžicích už teplota činila jen tři a půl stupně, na nichž se celkový pokles na delší dobu zastavil.

Není se čemu divit – s létem odzvoní i vyrovnaným situacím, v nichž bylo možno pobývat na rozhledně stejně jako během cesty vzhůru pouze v tričku. Na řadě je naopak klidně i poctivý svetr, který cestou nikterak nezatíží batoh …

… a nahoře přijde přebohatě vhod.

Ale nezamluvme již zmíněné finální překvapení – konkrétně neočekávané projasnění, …

… ba místy až zbělání celé krajiny, nevylučující ani příští možnosti zahalit se opět aspoň do oparu.

Reálné naplnění této myšlenky však prověří teprve další výstupy na vrchol, poslední v letošním létě. Pro chvíle nejbližší, tedy dnešní noc, je možno s jistotou předvídat další pokles teploty, který s ohledem na to, že již teď se pohybujeme v blízkosti nuly, může klidně koketovat právě se samotným bodem mrazu.

19.září:

Bylo by zajisté krásné a s ohledem na počasí uplynulého víkendu též nemálo překvapivé, kdyby tento snímek skutečně odrážel aktuální situaci počátku předposledního zářijového týdne. Není tomu tak – nevábné deštivo, mlhavo a chladno pokračuje, takže tímto malým ohlédnutím lze jedině konstatovat, že byť se astronomické léto, jak už jsme si tu připomněli 14.září, má rozloučit v blížícím se čtvrtečním odpoledni, slunečné léto s teplotami nad dvacet stupňů tak učinilo již v minulém týdnu.

18.září:

Ještě krátce před pátou hodinou ranní bylo možno na Kubovce v husté mlze naměřit patnáct stupňů nad nulou. V půli boubínského stoupání přišel bez předchozího pocitu pozvolného ochlazování náhlý citelný zlom a na zcela promočené rozhledně teploměr ukázal jen sedm a půl stupně, tedy rovnou polovinu. O rozpuštění všudypřítomné mlhy, přinášené ve stále čerstvých chuchvalcích mírným jihozápadním větrem, nebylo možno v daných chvílích uvažovat – čepice byla příliš poctivá i na to, aby člověk doufal v rozhodující jedenáctou hodinu. Tím soustředěněji se však dalo naslouchat všem hlasům z okolních lesů. Jeleni tentokrát mlčeli, delší setrvávání nahoře neslibovalo pražádné změny.

Dřevěný chodník, jehož rekonstrukci jsme tu společně sledovali koncem května, je hotov a možno říci, že v lepším provedení nežli předchozí verze. Přibylo sice schodů, ale jen v zájmu narovnání dříve klopených chodníkových úseků. Ty, jak si jistě mnozí pamatujeme, byly zrádné již za mírného navlhnutí, kdy se jejich hladký povrch stával nebezpečně kluzkým. Toho se momentálně obávat nemusíme, …

… zato je však zapotřebí zvyknout si na místy rozdílnou výšku stoupání jednotlivých schodů. Stále je tak nutno doporučit maximální pozornost a opatrnost za současného využití opory pevného zábradlí.

Někteří turisté možná budou průběhem této neděle zklamáni, ale Šumava je každopádně ve svém živlu … 🙂 .

17.září:

Poslední letní sobota se probudila za vytrvalého deště, …

… který některým vimperským lokalitám přinesl více vody, …

… než by možná kdo očekával.

16.září:

Dnešního večera, přesně ve 20:54, se Měsíc dočká maximální fáze tzv. polostínového zatmění. O jedenáct minut později pak vstoupí do fáze úplňku. Svým tvarem a jasnou září však budil i předchozí noci a rána, v němž mimo jiné bohatě osvětloval cestu boubínskými lesy, dojem, že se již tak stalo. Teprve těsně pod vrcholem se ztratil v oblačnosti, …

… která oproti předchozím dnům, kdy se dalo hovořit jen o oparu, mnohem hustěji dosedla na celý obzor. Na věži panovalo téměř bezvětří, přinášející pocit snesitelného chládku, jejž teploměr vyčíslil patnácti stupni. Nezřídka se tu nicméně stává, že i při mírně nižších teplotách lze hovořit naopak o pocitu dusna – dnešní atmosféra tak v sobě nesla cosi zvláštního.

Od samého rozbřesku bylo možno chvílemi zaslechnout známé hlasy ptačích obyvatel okolních lesů – ponejvíce kulíška nejmenšího a krkavců, dávajících tím najevo, že si rovněž přivstali. Pak se ovšem směrem od Bobíku – tedy s největší pravděpodobností z obory – ozvalo v krátkých intervalech několikeré jelení zatroubení. Zatím nebudilo dojem, že je tu vyzýván soupeř k souboji … hlas krále lesa se nesl nezvykle pokojně, jako by chtěl instinktivně souznít s celkovou náladou okolní krajiny.

Ta měla navíc uchystáno i malé překvapení. Na svrchní hraně obzorové oblačnosti se v místech, odkud vkročí na scénu sluníčko, objevila rudě zářící úzká trhlina, …

… po chvilce následována dvěma menšími a užšími. O něco výš by se takový jev dal připsat letadlům, tady spíše vzbouzel otázku, pod kterou z trhlin se sluníčko, až přijde jeho okamžik, skutečně objeví.

Zde máme odpověď – ta největší a nejzářivější vyvolenou nebyla.

A už je jasné i to, že dneškem počínaje nás čeká změna počasí, …

… takže není vyloučeno, že v úvodu zmíněné měsíční úkazy nám v noci zastřou mraky.

Sluníčko ale zprvu přece jen přednese svůj obvyklý part, …

… tedy sáhne pro potěchu fotografů do zamlžených koutů, …

… a to v údolích …

… i vysoko nad nimi, …

… povytáhne dosud utajené siluety známých horských vrchů, …

… ale pak už na své pouti k západu půjde vstříc oblačné armádě, v této chvíli zatím kdesi v dáli vyčkávající před odpoledním a zejména večerním bojem o ovládnutí oblohy. Jeho výsledek lze celkem snadno předvídat – dostaví se deštivo s mírným ochlazením.

15.září:

K zajímavým šumavským památkám z oblasti lidové tvořivosti náleží i tento bezmála devadesát let starý včelín v Budkově.

14.září:

Meteorologické stránky se shodují v prognóze, že dneškem teplotní křivka celého týdne vyvrcholí. Ranní pohled k našim nerozlučným šumavským bratrům – Bobíku a Boubínu – říká, že tu skutečně není důvod nevěřit.

Příští týden skončí léto – podzimní rovnodennost letos nastává 22. září v 16:20:41 . Někdy ovšem stačí oklestit stromový porost a zásluhou usychajícího listí na pořezaných větvích vznikne barevná iluze podzimu i dříve. Zde nám rámuje Šumavské Hoštice.

Z boubínské rozhledny bude na obzoru k vidění opět bezpochyb mlhavý opar, dnes možná ještě silnější nežli v uplynulých dnech.

Ostatně ani krajinná panoramata směrem od Škarezu ke Skalní hoře, Černému lesu, Bobíku a dále podle všeho v průběhu dne nenabydou výraznější ostrosti.

13.září:

Stále vzrůstající a dle všeho ještě nikoli konečné teploty bezmála opravňují hovořit o tropické půli září.

Předevčírem ukazoval v tento čas teploměr na Boubíně sedmnáct stupňů, …

… dnes již osmnáct a půl.

Podobně jako posledně …

… šlo i dnes o neměnný, na západovém dění zcela nezávislý stav.

Vkrádá se tak otázka, …

… kdy nadejde v počasí zlom, jemuž se patrně nevyhneme.

12.září:

V den, kdy slaví svůj svátek Marie, si připomeňme, že již jedenáctým rokem zdobí spodní kašnu vimperského náměstí socha bezesporu nejslavnější nositelky toho jména, již uctívá celý křesťanský svět. Panna Maria Immaculata (Neposkvrněná) je tu dílem jihočeského sochaře Tomáše Franty, též autora pískovcové fontány na rohovém prostranství lemovaném ulicemi Pivovarskou a Kostelní (viz první dva snímky z 1. dubna zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3316 ) a fontány v městském parku (viz snímky z 20. dubna v tomtéž odkazu).

11.září:

Výrazným hnacím motorem dnešní cesty na Boubín se staly mohutné cumulonimby, pozvolna narůstající na obloze už před polednem a v podvečer pak v nejednom případě nabývající tvarů známých kovadlin. Ačkoli výstup vzhůru probíhal ve dvaadvacetistupňové teplotě a po čase opět za nemalého dusna, …

… východní vítr nakonec dokonalou proměnou uvedených mračen naděje na sebemenší případné bouřkové aktivity zmařil.

Náplast na mírné zklamání nicméně přinesl opakovaný pohled západním směrem …

… v okamžicích slunečního loučení, …

… jehož barevné variace …

… se nemohly nepromítnout právě i tam, kde byl původně očekáván, leč ve výsledku nenaplněn již zmíněný jiný vývoj.

K teplotní situaci lze podotknout, že doslovně kopírovala předvčerejší večer – setrvalých sedmnáct stupňů, tedy záležitost s přihlédnutím k dané době nanejvýš příznivou.

10.září:

Dny evropského dědictví nám každoročně připomínají, …

… že k největším kulturním devizám našeho města náleží především působivá konfrontace dávné a mladší historie.

9.září:

S blížícím se podzimem čím dál více dominuje jihovýchodní části oblohy souhvězdí Orion, zásluhou svého geometricky čistého tvaru nepřehlédnutelný ani za úsvitu, kdy většina hvězd zvolna mizí.

Charakteristická vlnovka světelného panoramatu Vimperka získala, jak vidno, zhruba v pravé třetině nový, nejnápadněji zářící výrazný bod.

Atmosféra ranního Boubína prozradila, že druhý zářijový pátek se též zařadí k příjemně teplým dnům pozdního léta. Svědčilo o tom nejen již za tmy naměřených patnáct stupňů nad nulou, …

… ale též celkový poklid převažujícího bezvětří, jen chvílemi od západu přerušovaného neškodným teplým větříkem.

Jemný opar na obzoru nebyl ničím překvapujícím a současně nijak nebránil vycházejícímu sluníčku …

… ve stoupání na celodenní nebeskou pouť.

Nescházely však ani drobné mráčky, …

… které v průběhu dne s nemalou pravděpodobností nabydou na síle i množsví, …

… ale celkové převládající slunečno patrně zásadním způsobem neohrozí.

Dohlednost k Alpám ovšem nečekejme, …

… její pravý čas započne teprve v příštím měsíci.

Večerní Boubín odsouhlasil ranní předpoklad, …

… že sice přibude oblačnosti, …

… ale sluníčko se nedá zásadním způsobem omezovat ve svém rozhodujícím podílu na vydařeném pozdně letním dni.

Aktuální teplota na věži se držela na sedmnácti stupních, …

… s nimiž nic nehnulo směrem dolů ani poté, …

… co sluníčko popřálo všem dobrou noc.

8.září:

Jednoduchý, z hlediska tvorby nenáročný, ale tím ve výsledku působivější nápad … 🙂

7.září:

Ještě po celé dnešní dopoledne se nechtělo nízké oblačnosti vyklidit oblohu. Boubínské lesy se pak ani poté, co do všeho rázně promluvilo sluníčko, nezbavily jemného oparu, …

… změkčujícího nejen jejich vnitřní strukturu, ale jak se ukázalo pohledem z věže, též celý obzor.

Teplota se opět zhoupla nazpět, a to přesně na dvojnásobek včerejších sedmi stupňů.

Vítr se nejen zmírnil, ale také změnil směr – dnes vál od východu. Dění na obloze však nijak zvlášť neovlivňoval, …

… zato působil zjevnou radost krkavcům, kteří si za veselého pokřikování bohatě užívali mocných vzdušných proudů.

Sluneční západ uchystal malé překvapení, …

… neboť se postupně ukázalo, …

… že zdánlivě jednolitý opar směrem k zemi řídne …

… a dosud poněkud rozpité sluníčko tak získává zcela ostré obrysy.

Rozloučilo se v podobě, …

… jaká by vůbec nenasvědčovala tomu, …

… že jen o kousek výš se stále vznáší jemná mlha.

Další z mnoha odstínů soumračného vybarvení předznamenává krásný slunečný zítřek …

… a ptáci se nemohou rozloučit se stále opojně nadnášejícím větrem.

Zítřejší ráno tu ovšem klidně může být zprvu opět mlhavé.

6.září:

Noční vývoj počasí, během nějž sice přestalo pršet, ale obloha se celkově silně zatáhla, jednoznačně zařadil případný záměr přivítat na Boubíně právě vyšlé sluníčko mezi zbytečné snahy. Každý, kdo se zaobíral podobnou myšlenkou, si oproti včerejšku dnes mohl naopak v klidu přispat a vzhůru se vydat až v průběhu dopoledne, neboť se dalo předpokládat, že nastřádaná i čerstvá mlha, zahalující navíc Boubín téměř až k úpatí, se začne trhat nejdříve někdy mezi desátou a jedenáctou hodinou.

Silný severní vítr však zamítl i tyto poměrně racionální úvahy, neboť vedle spíše symbolického občasného trhání husté mokré mlhy především vytrvale přinášel její stále nové vydatné porce, …

… nad nimiž pak stála sluníčku v cestě ještě další vysoká oblačnost. Teplota k tomu všemu poklesla na pouhých sedm stupňů, takže celková popsaná kombinace volala navzdory stále ještě trvajícímu kalendářnímu létu po velmi teplém ošacení.

Nakonec nerozhodla ani příslovečná jedenáctá, ačkoli pokud uvážíme letní čas, pak vlastně ano.

První náznaky obratu k lepšímu se totiž daly zaznamenat teprve před polednem, tedy z hlediska středoevropského času (který se nám vrátí až během posledního říjnového víkendu) skutečně před jedenáctou hodinou. Počasí by však od té chvíle až do konce týdne mělo směřovat opět do jasnějších a teplejších poloh.

5.září:

Déšť přinesl mlhu do lesů …

… a s ní spoustu náhle tím více vyniklé krásy, …

… o jejíchž léčivých účincích na duši pravověrný Šumavák ani na chvilku nezapochybuje.

4.září:

Kdo si chtěl první zářijové neděle užít sluníčka, nesměl si příliš přispat, neboť typicky slunečné počasí vrcholilo již kolem poledního. Krátce po dvanácté bylo k zahlédnutí torzo slunečního hala spolu s jemnými náznaky irizace, ovšem obloha už dávala jasně najevo, že odpoledne bude jednoznačně náležet vítězící oblačnosti. Meteorologický radar ke všemu hlásil od západu se blížící přeháňky.

Večerní Boubín pak radarové výsledky potvrdil, jen praktický dopad vyzněl o něco mírněji. Navzdory zlověstně se tvářící oblačnosti spadlo cestou vzhůru všehovšudy oněch příslovečných “pár kapek” a zdálo se, že vydatnější déšť tentokrát bezprostředně očekávat nelze.

Teplota se postupně z původních šestnácti stupňů ustálila na čtrnácti a silný, chvílemi až nárazový západní vítr se zase jednou staral o dojem většího chladna. Viditelné srážkové pruhy se podle všeho vesměs rozpouštěly ještě v atmosféře, takže pokud se kde v ten čas vyskytly deště, byly zřejmě jen sporadickou záležitostí, případně nabývaly podoby spíše mrholivé. Přinejmenším na Boubíně již ani nekáplo.

A tak zbývalo jedině pozorovat ustavičné změny na obloze, hrající spoustou barevných odstínů i tvarových variací.

V jednom okamžiku se dokonce zdálo, že pozorování je tu oboustranné.

Sluníčko dostalo symbolický prostor všehovšudy ve výrazné trhlině nad vnitrozemím, …

… ale jeho jemných stop se bylo možno dočkat …

… též nad Trojmezenskou hornatinou.

Ba i útržky nebeského blankytu se našly, …

… aby však jen vyvolaly otázku, kdy zase na obloze nabydou vrchu.

Dnes už se tak rozhodně nestane.

Vše nasvědčuje tomu, že podobně jako do právě končícího týdne bude i vstup do příštího deštivý.

3.září:

Kolik schází, aby se nám Šumava začala překrásně barvit … ?

2.září:

Zatímco předevčírem – posledního srpnového dne (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10742 ) překvapivá dohlednost z Boubína velela sáhnout po teleobjektivu, dnes byl obzorový pás zamlžen skutečně dokonale, takže představa, že by člověk zahlédl třeba jen náznakem Alpy či Klínovec, byla zcela lichá. Náhradou se ovšem stala bohatá, barevně i tvarově zajímavá oblačnost, jejíž zásluhou mohlo sluníčko na uvítanou uchystat parádní levé parhelium, a to dokonce s náznakem pokračování vzhůru do halového oblouku.

Ke slovu tak tentokrát namísto dlouhého přišlo především naopak krátké sklo, …

… aby do snímků pobralo co nejvíce všeho, …

… čím obloha na všech směrech bez přehánění přímo hýřila.

Nakonec se ukázalo, že je tu přece jen čestná, pravidlo potvrzující výjimka, když západní obzor – tentokrát pouze na chvilku – opět odkryl sice též zamlženou, ale rozeznatelnou Přimdu.

Parhelium setrvalo se sluníčkem prakticky až do jeho zmizení, pouze postupně měnilo svou sytost i tvar.

Jen málo zbývalo do okamžiků, v nichž se celá krajina začne nořit do tmy, …

… když se boubínskými lesy začaly ozývat skřeky krkavců, …

… s nimiž střídavě kontrastovalo charakteristické stoupající pohvizdování kulíška nejmenšího.

Co se pak týče teploty, opět nastal poměrně výrazný pokles v malém časovém úseku, ale tentokrát si o stupeň polepšil. V sílícím větru to sice nemohlo být fyzicky znát, ale to konečně nevadí. Důležité je, že léto zatím neskládá předčasně zbraně a ve svém zbytku nám ještě popřeje pěkné slunečné dny.