Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – říjen 2018

1 října, 2018
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. října:

O půlnoci rovná nula, za poledne jedenáct stupňů nad ní, zbytek už napoví snímky.

Takhle to podzimu dva dny před Dušičkami rozhodně sluší …

… a nikdo se jistě nerozhněvá, bude-li tato chvála platit i pro co největší počet dnů příštích.

30. října:

Jak vidno, první sněhovou epizodu má Vimperk zdárně za sebou, absolvoval i ohlašovaný teplotní skok – probudil se do +11°C (kterýžto vzestup jistě není tím okamžikem na konečné), ba v noci zažil i slibovaný silný vítr, jaký celkem zákonitě takové prudké změny provází (Šumava si v tom směru zatím užívá zřejmého privilegia, neboť třeba na Moravě se oproti vimperským na automobil spadlým stromům dočkali více katastrof). Navíc je tu vyhlídka, že v duchu oteplení by se měl nést celý týden, takže opět může pokračovat krásný barevný podzim.

29. října:

Na dnešní den připadá první výročí ničivé vichřice Herwart, která, krom toho, že vykácela nemalou část Boubína i Šumavy obecně, přinesla loni též první sníh. Ten se letos o den resp. dva předběhl, ba v podstatně větším množství. Současně je ale na obzoru další prudký teplotní skok – tentokrát pro změnu opět vzhůru, což by mohlo mimo jiné po roce představovat ideální základ pro další vichřici. Však o ní také v časně ranní rozhlasové předpovědi byla řeč, v níž zazněla hrozba nárazové rychlosti až 90 km/h (25 m/s). Naštěstí pro Šumavu se týkala severní části naší republiky. A tak znovu stojíme před otázkou, do jaké míry se meteorologové strefili, či zda zbytečně (a nikoli poprvé) nestraší národ. Odpověď by měly přinést večerní, případně noční hodiny. V ranních vládlo ve Vimperku prakticky bezvětří se silnou mlhou, to vše za teploty +2°C. Cestou na Kubovku hlásil teploměr pozvolné vzrůstání, jež vyústilo v hodnotu přesně dvojnásobnou, přičemž mlha celkově řídla a uvolnila dokonce prostor měsíční záři včetně krásně zřetelné koróny, nemluvě o pozdějších hvězdách. Zásluhou stále dokonale zasněžených lesů pod Basumskými loukami tak vznikla atmosféra bezmála vánoční, avšak ukázalo se, že více nežli ozdobou je bílá nadílka především nadměrnou zátěží, mající za následek krom mnoha ohnutých též jeden čerstvě přes cestu padlý strom. Zhruba od první třetiny boubínského úbočí výše pak rozsáhlé vytrvalé mohutné praštění prozradilo, že krom oblačné inverze panuje i teplotní – s přibývající výškou se tu okolní lesy v celých hustě padajících ztvrdlých plátech zbavovaly své předčasně zimní vizáže. Zledovatělým se však ukázal veškerý terén, a to nejen na samotných cestách, takže poslední úsek stoupání k vrcholu byl nejnáročnějším.

Pohled z věže ale za tu trochu po delší době nezvyklého klouzání rozhodně stál, počínaje oblačnou slavobránou k uvítání vycházejícícho sluníčka přes všechna další kouzla, …

… jaká umí nabídnout inverzní oceán.

Sice velmi slabě, ale přece jen k vidění …

… byly místy Alpy.

Bobík se statečně potýkal s rozpohybovanou inverzní hladinou, neboť neúnavný jižní vítr dnes nedisponoval nijak zvlášť velkou silou – pouze 6,8 m/s (24,5 km/h).

Velký Javor, jistě bohatěji zásobený čerstvým sněhem, si oproti tomu užíval klidu.

Marno hledat Vimperk, Strakonice a kterékoli další vnitrozemské lokality – tento směr byl zcela bez šancí.

Severovýchodní úbočí nicméně dokonale prozrazovalo, kam až sahá rozhraní mezi dosud bíle obalenými a již pro změnu vysvobozenými smrčinami.

Dva výrazně světlé pruhy nad Bobíkem nebyly ničím jiným nežli svébytnou variantou pravého parhelia.

Na uvítací inverzní teplotě se po celou dobu prakticky nic nezměnilo, …

… takže měla plnou volnost k modelování fantastických tvarů nejrozmanitějších odtávajících námraz, …

… všudypřítomných na celém boubínském vrcholu …

… včetně zábradlí kolem cesty.

Spousta půvabných drobných detailů však stále připomínala, že na opravdovou zimu je ještě dost času, …

… byť by se tomu dle očekávání již zaměstnané sněhoměrné tyče zdály odporovat. Ostatně mezi touto, sluníčka si plně užívající vrcholovou a níže na cestě k Johnovu kameni situovanou druhou …

… se krom dalšího pohledu k Velkému Javoru nabízelo jakési rámcové vyhodnocení aktuální sněhové situace.

Níže položená tyč potvrdila míru odtávání a zhutňování vrstvy, jež na jiných místech vykazovala na základě ručního měření stále zachovalou původní tloušťku 16 cm.

Další sestup pak jen v přímém kontaktu přiblížil, co bylo viděno i z rozhledny, …

… tedy dosud zachovalou bělostnou pokrývku, …

… za jejíž trvanlivost krajina vděčila svému zanoření do chladné mlhy, …

… která odtud postupně zase houstla až nazpět do Vimperka.

28. října:

Již před půlnocí se začala potvrzovat oprávněnost včerejší úvahy o bílých oslavách republikového jubilea – a nebylo k tomu zapotřebí ani uvažovaného poklesu teploty pod nulu. Ještě v poslední hodině letního času (02:29) teploměr ve Vimperku ukazoval +2,1°C, …

… leč vizáži samotného města už scházelo snad jen adventní nasvícení 🙂 .

O šest hodin později si Vimperk zatím stále zachovává čerstvě zimní tvář, ačkoli noční sněžení opět vystřídal původní déšť. Právě ten se přičinil o zhutnění a slehnutí bílé vrstvy – konkrétně z původního nočního maxima 6 cm na stávající 4 cm. Nadále setrvává též hustá mlha, teplota poklesla na +1°C …

… a celý aktuální stav počasí svádí k zpětnému listování fotokronikou, které se nemůže zastavit jinde nežli v roce 2012: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/419-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-rijen-2012 . I tehdy připadl 28. říjen na neděli a první výraznější sněžení odstartovalo předchozího dne (avšak již v dopoledních hodinách). Jedinou nepřehlédnutelnou odlišností bylo větší výsledné množství sněhu, jakož i jeho trvanlivost, neboť obojí na rozdíl od současnosti podpořil skutečně mrazík – vesměs minimálně dvoustupňový, ba silnější. Stejně jako před šesti lety však každopádně můžeme i letos konstatovat, že zimní čas se vrátil skutečně doslova. Poctíme-li pak svou důvěrou meteorology, zdá se, že shodné rysy bude vykazovat též další předpovídaný vývoj počasí – mělo by se totiž zase poměrně výrazně (v rámci daného období) oteplit. Uvidíme tedy, do jaké míry budou “sedět” následná, především již listopadová srovnání (http://vimperk.eu/index.php/614-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-listopad-2012) .

27. října:

I když situace, která dnes nastala, byla očekávána, její nástup lze charakterizovat jako zlomový. Noční obloha se totiž napřed vyjasnila do čisté hvězdné podoby a teprve nad ránem započal přísun další oblačnosti, na rozdíl od předešlého boubínského večera již v kritickém souvislém množství, jehož následkem byl prakticky celodenní déšť. Pokud dnešní o hodinu delší noci poklesne teplota výrazněji pod nulu, mohou se sté narozeniny naší republiky na Šumavě slavit v bílém.

26. října:

Poslední říjnový pátek svým průběhem v kontextu celého týdne sváděl k tolikrát již zde použitému příměru houpačky – tentokrát ovšem nikoli zásluhou teploty, ale na základě prosté proměny počasí. Původní oblačno náhle vystřídalo plné slunečno s převládajícím blankytem, na němž teprve večer opět vytvořil podmínky pro parhelia. Jedno z nich zářilo ještě na uvítanou během výstupu na boubínskou rozhlednu.

Teplotní změny jsou ovšem ve hře bezesporu také – jinak by totiž po delší době zase viděné Alpy jen sotva provázelo atmosférické zrcadlení, zde konkrétně po obou stranách dachsteinského masivu (porovnejme si třeba s prvním snímkem z 5. října). Proces ochlazování se tu zkrátka nezapře.

V prvé řadě však musíme poděkovat jihozápadnímu větru, který oproti včerejšímu jen nepatrně povolil na své síle – dnes představující 11,3 m/s (40,7 km/h), zato však vyčištěním oblohy obnovil poměrně dalekou dohlednost.

Jeho vytrvalou práci nezapřela ani trhající se oblačnost nad Bobíkem, …

… stejně jako jihozápadní obzorový opar, propouštějící do sfér viditelnosti další alpské velikány s dominujícím Watzmannem v čele.

Na zítřek je v každém případě stále slibován déšť, …

… který by zrovna tady mohl postupně přerůstat i ve sníh. Západní směr té vizi určitě neodporuje, …

… neboť z něj lze očekávat skutečně cokoli.

Zatím mírný pokles teploty může rovněž přidat na obrátkách a zamířit pod nulu – rozuzlení není daleko, stačí na ně vyčkat jedinou noc.

25. října:

Po deštivém včerejšku sice nepatrně ubral na síle také vytrvalý mohutný vítr, …

… ale ani svými aktuálními nárazy o rychlosti 11,5 m/s (41,4 km/h) tentokrát nezvládl rozehnat mlhu, …

… jež soustavně proudila od západu přes špičku Boubína a jen chvilkami poodkryla spodní partie, do nichž sporadicky dosáhlo sluníčko.

Právě tam – tedy včetně Vimperka – dnes budou mít z daného hlediska více štěstí na slunečné okamžiky i více nežli dvojnásob vyšší teplotu (na Basumských lukách činila po sestupu z Boubína +8,5°C), ale víkendová prognóza nepatří k dvakrát optimistickým. Má totiž převážně pršet …

… a kdož ví, zda se krajina kolem připravené vrcholové sněhoměrné tyče dokonce nezabělá.

24. října:

Rapidně se ochladilo … a stále rostou.

23. října:

Včera tu došlo i na připomínku blížících se Vánoc – a vida, na Kubovce už se na ně přímo chystají 🙂 ! Sice jen “na půl plynu”, ale v každém případě svítící vánoční strom před výstupem na Boubín rozhodně potěšil. Abychom však zachovali správné pořadí událostí, je nutno předeslat, že včerejší večer krátce po osmé hodině už skutečně přinesl slibované přeháňky (náležitá oblačnost se k nim začala od západu chystat již s tříhodinovým předstihem). Opět se nejednalo o bůhvíjak silný či vytrvalý déšť, ale přece jen zapršelo, což se právě v kombinaci s citelným ochlazením stalo podnětem k boubínské cestě. Co kdyby nahoře příroda uchystala další bílé uvítání?

Nu, neuchystala, neboť jednak, jak již bylo řečeno, nepršelo dlouho, ba ani s potřebnou intenzitou (během stoupání k vrcholu se dokonce nejednou ukázalo, že všude, kde cestu shora kryjí větve okolních stromů, bylo prakticky zcela sucho), a krom toho v noci teplota dostatečně nepoklesla pod nulu.

Namísto všeho výše zmíněného a postrádaného tu co nejdominantnější jev panoval silný jihozápadní vítr, …

… jehož stabilní rychlosti 12,1 m/s (43,6 km/h), v nárazech vzrůstající až na 13,9 m/s (50 km/h), vděčíme za skutečnost, že si Boubín tentokrát z přebohatě nasouvané oblačnosti nepořídil svou obvyklou čepici. Namísto ní neustále průběžně těšil oko, kamkoli pohlédlo, nepřebernou řadou barevných i tvarových variací oblohy i celé krajiny.

A byl to též on, kdo se rozhodující měrou podílel na celkovém pocitu chladu, který by bez něj navzdory skutečnosti, že teploměr nakonec přece jen nepatrně zavítal pod nulu, byl nesporně mírnější. Tím ovšem nemá být řečeno, že za takovéto konstelace se snad nedalo na rozhledně vydržet – ba naopak, …

… zásluhou vší viděné krásy člověk neměl na aktuálně panující teplotu ani pomyšlení 🙂 .

Spíš se chvílemi vnucovala představa, jak by si asi takového povětří užívaly děti při pořádné drakiádě, ještě v sobotu v rámci zmínky o větrnu vyloučené.

Svou velkou příležitost si samozřejmě nedalo ujít ani sluníčko, …

… takže východní oblohu každou chvilku prozařovaly působivé koróny, …

… ba v jediném vzácném okamžiku nescházel ani slabý náznak glorioly.

Jen Trojmezenská hornatina dnes nejspíš nebude k spatření.

Pohledem z věže by se zdálo, že Vimperk čeká bělostná invaze z údolí Volyňky. K ničemu však nedojde – plazivé mlze, navíc zrovna nemálo okořeněné dýmem z komína, se zatím nedostává potřebných sil.

Dnešek se zkrátka kompletně ponese pod vládou větru, …

… která především umožní užívat si i nadále chvílemi slunečních paprsků, …

… ale současně nevyloučí další, dle všeho tentokrát již silnější vodní nadílku. Tedy se vším všudy pravý podzim.

22. října:

Sotva stihla po nakonec vyjasněné mrazivé noci povolit a lehce oschnout očekávaná ranní jinovatka, máme tu další předpovědi: podzim nám v průběhu týdne nastaví svou druhou, zatím příliš neukazovanou tvář. Ještě dnes by mělo začít pršet … nu, toho jsme se naposouchali dost i v minulém týdnu, ale přece jen zbývají už jen dva měsíce a dva dny do Vánoc – tedy pravděpodobnost, že se meteorologové konečně strefí, je rozhodně větší. Uvidíme tedy, jak dlouho se na nás bude ještě usmívat zatím ničím nerušené sluníčko.

21. října:

Něco se opravdu chystá, ale s tak úžasnou předehrou, že by bylo hříchem rušit ji, obzvláště pak na večerním Boubíně, nadbytečnými slovy …

Spokojme se proto dnes konstatováním, že kdyby se snad ještě v noci objevily slibované přeháňky, jichž jsme v průběhu dne opět zůstali ušetřeni, nebylo by tu zítřejšího rána vyloučeno po necelém měsíci další doslova sněhobílo. Těžko odhadnout, zda rychlost 3,9 m/s (14 km/h) postačí severnímu větru k tomu, aby výrazněji zamíchal stávající oblačností, ale teploměr dozajista na této krátké zastávce ve výrazném sestupu nesetrvá – přinejmenším jinovatkové bílo s nemalou pravděpodobností nastane. Takže neděle v hodině dvanácté splnila celotýdenní úkol – babí léto vlastně skutečně skončilo.

20. října:

Má-li tento týden skutečně přinést nějaký zásadní zlom v počasí, zbývá mu k tomu jediný – zítřejší den. Ani s dnešním totiž jistě nemůžeme být nespokojeni. Chvílemi sice bylo větrno, ale zdaleka nikoli tradičního podzimního charakteru, který by třeba vábil děti k pouštění draků. O nějakém dešti, ba snad jen jeho sebemenším náznaku rovněž nelze mluvit, takže vyčkejme, čím nás případně překvapí předposlední říjnová neděle.

19. října:

Kdo se těšil na inverzi, dnešního dne se dočkal. Vimperk od samého rána tonul v mlze, která se jej držela až do odpoledních hodin, v nichž zeslábla natolik, že propustila do ulic místy i modř oblohy. Večerní Boubín pak naznačil, že zatím patrně v daném ohledu problémy neměl – ostatně i obklíčený Bobík se, jak vidno, statečně držel.

Vnitrozemí ovšem nedostalo na vybranou.

Pozoruhodnými byly celé roje drobných mušek okolo rozhledny. Působily tu co živoucí důkaz, že ani dnes nedošlo k nějakému dramatickému ochlazení, …

… což ostatně ještě krátce před slunečním západem …

… potvrdil i teploměr.

Od jihovýchodu slabě vál větérek o síle pouhých 2 m/s (7,2 km/h), přičemž inverzní hladina se pomalu, leč neúprosně valila přímo proti němu.

Na protější straně začala zvolna pohlcovat do té doby zcela volný Basumský hřeben, …

… zatímco nad vnitrozemím ji záhy shora přizdobil Venušin pás.

Však i zpáteční sestup do lesů přesně ukázal, do jaké výše zatím dosáhlo kalné neprůhledno, jež zítřek s nemalou pravděpodobností rozehraje dalšími variacemi.

18. října:

Slibované ochlazení zatím můžeme zvát nepatrným, jedinou dosavadní přeháňku namísto srážkových milimetrů vyčíslovat symbolickými kapkami, …

… takže sečteno a podtrženo: babí léto nám stále přeje 🙂 !

17. října:

Polovina týdne (a současně října) by se dle meteorologů měla stát zlomovým časem, v němž započne ochlazování a nebudou chybět ani přeháňky, jejichž četnost bude postupně narůstat. Časně ranní Boubín se zprvu nezdál uvedené teorii odporovat.

V průběhu cesty vzhůru panovalo příjemné teplo, umocněné navíc dokonalým bezvětřím. Skutečně se doslova nepohnula ani větévka, což ovšem může být obecně předzvěstí velmi různorodého vývoje počasí.

Na rozhledně už se vrtulka anemometru pohnula, poháněna severovýchodním větříkem o síle 3 m/s (10,8 km/h), jež nikterak neznepříjemňovala pozorování, kterak se podboubínský kraj postupně probouzí k životu, …

… ani fotografické dokumentování téhož.

Namísto zásadních změn v počasí se na základě oblačné konstelace mnohem spíše dalo očekávat velkolepé sluneční představení, …

… kterýžto předpoklad se krátce před půl osmou za radostného zpěvu celého hejna kolem věže poletujících křivek i potvrdil.

Kdepak déšť! Sluníčko dnes ještě zvítězí, ale přece jen s mírně dramatickým úvodem.

Však i teplota tu zatím stále v daném čase nahrává více babímu létu než pravému podzimu. Přesně před rokem nicméně nastala přímo teplotní inverze (připomeňme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12986).

Zajímavě pojaté pravé parhelium na rozloučenou rozhodně potěšilo, stejně jako po většinu dne potěší samo sluníčko, jen co zdolá všechny oblačné překážky.

16. října:

Sněhoměrná zařízení jsou připravena … kdy asi přijdou poprvé řádně ke slovu?

15. října:

Užívejme si co možná naplno zbytku babího léta … dle předpovědí má skončit prakticky nastejno s tímto právě započatým týdnem.

14. října:

Jestliže zde postupně vyhodnocujeme teplotní průběh současných dnů, nelze opomenout ani předpoklad, …

… že dnešek by měl (nebo přinejmenším mohl) v rámci celého týdne z daného hlediska vygradovat. Nasvědčoval tomu i průběh rána na Boubíně, z nějž byl k zahlédnutí po celém obzoru opar, …

… propouštějící však k očím stále více alpské obrysy. Svůj nemalý podíl na tom měl též vytrvalý silný jihovýchodní vítr, vyčíslitelný nejen v nárazech hodnotou 10,1 m/s (36,4 km/h).

Vycházející sluníčko průběžně nabývalo nejrozmanitějších tvarů – vyjma čehokoli, co by připomínalo tradiční kotouč.

Bezproblémovou snesitelnost naměřené teploty se snažil narušit právě výše zmíněný vítr, ale spíš nežli samotný pobyt na věži znepříjemňoval všehovšudy fotografování delšími časy.

V každém případě očekávejme krásnou a na říjen stále nezvykle teplou neděli.

13. října:

Vrbovka úzkolistá má vedle známých léčivých vlastností též vzácný dar …

… v každé fázi svého růstu, tedy i za odkvětu, potěšit oko.

12. října:

Po takovémto jitru nemůže následovat nic jiného nežli otázka, co nabídne večerní Boubín … 🙂 .

Odpověď, že spousty krásných barev již od Kubovky a Basumských luk, …

… jakož i neméně krásnou tvorbu příznivě nám nakloněného sluníčka, …

… se dala zákonitě předvídat. Dnešní den totiž teplotně ještě předčil včerejší – v tentýž čas na tomtéž vimperském místě teploměr ukázal rovných +23°C, …

… takže ani rozhledna touto hodnotou krátce před slunečním západem nijak nepřekvapila. Říci, že od severu foukalo, by pak s ohledem na naměřených 2,1 m/s (7,6 km/h) bylo téměř přeháněním, neboť vesměs se dalo hovořit spíše o naprostém bezvětří. Občasný vánek nicméně skutečně přilétal ze severního směru.

Sluníčko před svým rozloučením potěšilo nejen zajímavou variantou pravého parhelia, …

… ale také drobnými záblesky, vedle tradiční zelené hrajícími i do modra.

Venušin pás slibuje jasnou noc a po ní neméně vydařený zítřejší víkendový den. Říjen se zkrátka nečekaně činí, aby nám udělal co možná největší radost, takže si ji naplno užívejme a neptejme se, čím nás teoreticky po mnoha předešlých šumavských zkušenostech může překvapit druhá půle měsíce.

11. října:

Vystoupá-li po druhé hodině odpolední říjnová vimperská teplota na +21,5°C, nelze průběh letošního babího léta označit jinak než za fantastický.

Když k tomu pak podvečer nad městem zpestří průlet slavného “Dreideckeru” – neboli německé stíhačky Fokker Dr.I z první světové války, co replika postavené i pilotované nadšeným zdíkovským aviatikem Františkem Hadravou, přijdou si za krásného počasí na své i milovníci historie.

10. října:

A máme tu další porci inverze, …

… jejíž ústup se okolo poledního …

… stal zdrojem úžasných zážitků.

9. října:

Podzim nabral nejen barevné, ale též nezvyklé teplotní obrátky. Srovnání s loňským rokem (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12986) vyznívá opticky podobně, ale s mírně jiným následným vývojem, který tehdy naznačila již obloha, na rozdíl od dnešního blankytu výrazně oblačná.

8. října:

Den, jehož datum dává stejný význam i ve chvíli, kdy čteme číslice bez teček pozpátku – 8102018, …

… se probudil do mlhy, a třebaže byla načas přemožena sluníčkem, večer dozajista opět zvítězí.

7. října:

Počasí nám skutečně opět připomíná, že vládne čas podzimní, ale kdyby se dle očekávání nepootočilo do vlhkého chmuřiva, sotva bychom byli obdarováni příležitostí vychutnávat si třeba jemná kouzla na šumavských vřesovištích …

6. října:

Již včera zde bylo s potěšením konstatováno, že aktuální počasí se ubírá velmi příjemnou cestou, …

… a dnes můžeme bez přehánění hovořit o krásném babím létu. Alpy se sice zahalily mnohem více, …

… v podvečer na celém obzoru výrazně přibylo oblačnosti, …

… ale teplota stoupá. Mírně zesílil i vítr, jehož rychlost 3,5 m/s (12,6 km/h) však opět znamenala jen milé osvěžení.

Nebylo by nicméně divu, kdyby zítřek dosavadní charakter počasí zase pootočil a přinesl i nějakou vláhu.

Velmi působivým zážitkem se zejména po setmění stal nasvícený pomník kardinála Schwarzenberga. Svíčky tu hoří na památku prof. Ing. Čecha, otce boubínské rozhledny. Byl to právě on, kdo přišel nejen s prvotní myšlenkou, ale významně též bojoval za její realizaci, takže počínaje rokem 2004 mají všichni, kdož navštíví Boubín, příležitost zažít nevšední okamžiky na nejvyšším vyhlídkovém místě české části Šumavy.

5. října:

První říjnový pátek se velmi příjemně symbolicky ohlížel nazpět k letnímu počasí, …

… a jakkoli již pochopitelně nebylo v jeho moci vysvléci nás z podzimních kabátů a bund, …

… rozhodně potěšil – mimo jiné též z Boubína viditelnými Alpami, jež by skutečné léto nenabídlo.

Uvážíme-li, že na konci září jsme se tu potkali s prvním sněhem, pak dnešní teplotu (spolu se slabým západním větříkem 2,7 m/s – 9,7 km/h) můžeme opět posadit na známou pomyslnou houpačku …

… a zkoušet současně tipovat, kam až dosáhne její příští – opačný výkyv.

4. října:

Pomalu přibývá barev …

3. října:

Nad sluníčkem, byť nám v posledních dnech není zrovna hojně přáno, určitě nemusíme lámat hůl, pokud ovšem budeme současně reálně počítat se stále častějšími nočními mrazíky a přes den pak s občasným nečekaným mrholením.

2. října:

Říjen si zatím libuje v sychravém, mlžném a mokrém scénáři … a těžko mu k tomu upírat plné právo.

1. října:

Právě začíná poslední čtvrtletí roku 2018 a příroda se opět rozhodla, že si přes den popláče. Aby to však sluníčku nebylo líto, nezapomněla ani na zajímavé večerní momenty.