Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – březen 2023

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. března:

Probuzení do posledního březnového dne bylo po noční bouři skutečně nádherné.

Záhy však začalo být zřejmé, že hromy a blesky dostanou svou příležitost i dnes.

Čas k tomu uzrál až v odpoledních hodinách … a podobně jako včerejší noci přišel Vimperk i teď ohledně blesků zkrátka. Jen hřmění už se tentokrát dalo vyhodnotit jako výrazně bohatší a srážky pak chvílemi jako slušný lijavec.

Zbývalo jen vyčkat správného okamžiku k cestě na Boubín … a ten se skutečně dostavil.

Po sněhu všude vesměs již ani památky, …

… ale bělostné plochy se tu a tam ještě přece jen našly. Jejich bližší prozkoumání ovšem prozradilo, …

… že zatímco Vimperk byl jen vydatně zaléván, tady se opět jednalo o bohaté příděly nefalšovaných krup.

Situace nicméně slibovala fantastické zážitky …

… a ty se také na rozhledně skutečně dostavily.

Sluneční rozloučení s prvním jarním měsícem sice provázela bohatá oblačnost s putující mlhou, …

… ale již nehrozilo, že by snad podobně jako včera neprůhledně sevřela celý vrchol.

Dnešní ještě silnější vítr, …

… vanoucí od západu rychlostí až 12,8 m/s (46,08 km/h), …

… tentokrát nevystupoval coby spojenec a spolutvůrce, nýbrž jako jednoznačný protivník jakýchkoli mlžných čepic.

I bez jeho přičinění se však oproti včerejšku každopádně ochladilo.

Z ovzduší i země dýchala spousta vody …

… s celkem jasně čitelným příslibem, …

… že nám jí bude vrchovatou měrou popřáno …

… i o nadcházejícím prvním aprílovém víkendu.

30. března:

Již delší dobu rozmary počasí opravňují k úvaze, …

… že se tu předběhl apríl.

Jediný den postačil k likvidaci včerejší souvislé sněhové pokrývky, …

… v jejíž trvanlivost už by stejně asi věřil jen málokdo.

Takové období je ovšem především důkladnou prověrkou intuice – zásadní otázka totiž zní, v kterou hodinu se vydat na Boubín, aby člověk nedorazil zrovna do husté mlžné čepice, o jaké tu teď skutečně není nouze.

Dnes se zdařilo přijít v okamžicích před nasazením jedné z takových a současně před nasunutím souvislé srážkové oblačnosti nad celý kraj.

A byla to podívaná vskutku fantastická, okořeněná celou řadou malých slunečních korón, způsobených skutečností, že mlha zprvu přibývala v drobných cárech.

Posléze ovšem přidala na intenzitě …

… a začala poctivě obkličovat vrchol.

Teplota se klasicky zhoupla nad nulu, ale jihozápadní vítr o rychlosti 11,6 m/s (41,76 km/h) úspěšně nabourával jakoukoli sebemenší pocitovou iluzi oteplení.

Netrvalo dlouho …

… a důkladná čepice byla na světě.

I po návratu to potvrdil pohled od Sklář.

Meteorologické předpovědi slibovaly krom srážek také bouřky – a nezmýlily se. V nočních hodinách se skutečně nad západní oblastí Čech rozpoutala v tento čas velmi nezvyklá “pekelná honba” (jak nazývají vydatné bouře starošumavské pověsti), místy provázená i krupobitím. Přesunula se i nad střední Čechy, jen jižní části Šumavy – tedy i Vimpersku – se vyhnula. K vidění bylo jen něco málo víceméně nevýrazných blýskavic, jež zvukově doprovodilo jedno jediné symbolické zahřmění.

29. března:

Vývoj počasí posledních dnů dával téměř jistotu, že na Boubíně neprobíhaly rozpravy jara se zimou s proměnlivými výsledky, nýbrž že v tomto čase již jasná vetřelkyně bude právoplatné roční době poctivě oplácet, co musela dříve několikrát strpět sama.

A tak nám tu již jarně zelené plochy opět zbělaly …

… a sněhoměrná tyč zcela pravdivě vypovídá o čerstvých osmi centimetrech pokrývky, potvrzených průběžným měřením prakticky všude, kudy vedla cesta vzhůru.

I takovýto výhled, pakliže lze vůbec o nějakém hovořit, …

… dnes předčil všechna očekávání, resp. s ohledem na neustávající drobné sněžení vlastně neočekávání.

Vítr se točil od jihozápadu rychlostí 5,4 m/s (19,44 km/h), která v součinnosti s mrazíkem dodávala vetřelým projevům zimy na poměrně vlezlé věrohodnosti.

I kdyby se situace v nižších polohách zlepšila, což bylo možno očekávat, Boubín svou čepici dozajista hned tak nepustí.

Opět je tu jasná výzva k srovnání s předchozí cestou (23. března), …

… které nemůže vyznít jinak než jako jeden obrovský kontrast.

28. března:

Již od včerejška pohled z okna čím dál víc svádí k vzájemné výměně ročních dob v textu známého lidového říkadla či písničky do podoby: “Přišla zima do vsi, kde jsi, jaro, kde jsi?”

Ale ona je to jen obvyklá přetahovaná, jakou si v této době většinou jaro se zimou neodpustí, …

… nebo, jednodušeji řečeno, …

… takový o něco předběhlý apríl.

Podívaná je to ovšem v každém případě velmi impozantní, …

… a to především pro výjimečnost a neopakovatelnost …

… každé takové přírodní názorové výměny.

27. března:

Zažívá milý lákavě rozkvetlý podběl šok, nebo vše odbude jen pomyslným mávnutím ruky, neboť je na podobná šumavská dění zvyklý?

26. března:

Každé protržení oblohy z deštivého zatažena potěší.

25. března:

Zase jednou naprosto kouzelné barvy večera, …

… které se ovšem po celodenním průběhu počasí …

… daly zákonitě očekávat.

24. března:

Některé šumavské křížky přinášejí nečekaná překvapení, …

… třeba v podobě záměny původně jistě zamýšleného tradičního andělíčka za jakousi dívčí motýlí bytůstku, navíc příslovečně křehkou, takže stačila nejen pozbýt křidélek (jsou utržena a pouze za svou nositelkou položena) a pravé ručky, ale dočkat se též díry v hlavě.

23. března:

Není co dodat – po sněhu ani památky (tedy, popravdě řečeno, s výjimkou větších či naopak zcela miniaturních ostrůvků v lesních stínech a leckde i rozsáhlejších zbytků zledovatělých ploch na cestách).

Dnes ovšem přitahovala především opět obloha, ať již celými sériemi čočkovitých oblaků, připomínajících téměř invazi létajících talířů nad Vimperkem, …

… nebo jen celkovým zbarvením a dalšími fantastickými tvary.

V převažujícím obzorovém oparu …

… bylo možno pozorným okem přečíst siluety Alp, …

… zatímco bližší hraniční vrcholy zřetelně prozrazovaly, …

… že jejich sněhová situace …

… je stále v porovnání s Boubínem zákonitě lepší.

Bylo pak jistě zásluhou jihozápadního větru (9,7 m/s – 34,92 km/h), …

… že obloha nepřetržitě nejrozmanitějšími způsoby čarovala.

Inu, jaro se činí na všech frontách.

Tolikrát už se tu v rekordních časových intervalech změnily barvy krajiny …

… a něco podobného vlastně není vyloučeno ani nadále, neboť jsme již nejednou byli svědky pozdních zimních vpádů do hájemství jara. Stále živější barvy probouzející se přírody však už nic neumlčí.

22. března:

Půvabná sluneční koróna na uvítanou již před rozhlednou …

… a poté v celé kráse nad Bobíkem – takový byl dnešní Boubín.

Kam ostatně oko pohlédlo, …

… setkalo se s kouzly pastelově zasněné oblohy.

Teplota, byť po malých krůčcích, vykazuje stoupající tendenci, …

… západní vítr se dnes ve svém maximu prezentoval pozoruhodnou dvojicí osové souměrnosti podle desetinné čárky – 7,7 m/s (27,72 km/h).

Bylo zcela zjevné, že zítra již kolem sněhoměrné tyče nebude k nalezení sebemenší bílá stopa.

21. března:

Stožáry elektrického vedení, jakkoli nám nezbývá než se s nimi nějakým způsobem víceméně smířit jako s bohužel již neodmyslitelnými technickými průvodními jevy naší doby, jistě nepředstavují v krajině pražádnou okrasu.

Současně ovšem můžeme snadno dojít k zjištění, že třeba pohled k naší majestátní bratrské dvojici Boubína s Bobíkem vlastně vůbec nemají šanci zhyzdit.

20. března:

Ještě i pondělní ráno přineslo mimořádně syté barvy, patrně v důsledku přetrvávajícího saharského písku v atmosféře.

Nic už pak nenasvědčovalo tomu, že se jedná o poslední den astronomické zimy.

19. března:

Ranní svatojosefský oheň na obloze působil oproti jiným podobným barevně velmi neobvykle – a měl své vysvětlení. Opět k nám zavítal písek ze Sahary. Největší optické působivosti však měl podle předpokladů krajině dodat až k večeru, čímž se zákonitě stal jedním z podnětů k cestě na Boubín.

Spodní sněhoměrná tyč sice již stojí uprostřed kolečka zelené louky, ale to by jí tentokrát nemuselo překážet ve vítězství nad výše umístěnou sestrou.

Vrchol se totiž v posledních dnech oproti nižším polohám zbavuje sněhu přímo závratnou rychlostí, …

… o čemž se lze přesvědčit doslova na každém kroku, tedy také u výše vzpomenuté – ano, skutečně jednoznačně prohrávající – tyče.

Ale jak již zaznělo úvodem, hlavním dnešním lákadlem byl saharský písek, …

… přičemž je více než jasné, …

… že tuto atmosféru rozhodně nezpůsobilo pouhé zataženo či mlha, …

… byť se tu samozřejmě rovněž nezapře.

Severozápadní větřík o rychlosti 2,4 m/s (8,64 km/h) dokonale souzněl s aktuální teplotou, sice nižší nežli ve Vimperku, ale rozhodně již jarního rázu.

Nu a nakonec se přece jen dokázal barevně prosadit západní směr, …

… včetně torza klesajícího slunečního kotouče.

18. března:

Zatímco velcí se už nemohou dočkat rozkvětu, …

… malí si jej dávno užívají …

… a naše oči s nimi.

17. března:

Dnes rovnou začněme tradičním srovnáním známých míst se stavem jejich poslední návštěvy, jež proběhla předevčírem. Stran sněhové situace není zapotřebí pražádných slov, ale přece jen najdeme něco k výraznému povšimnutí, …

… pro něž přejděme k detailnějšímu přiblížení. Umožnil je příznivě suchý vzduch, jehož vlivem nastala vynikající dohlednost. A právě ta prozradila, že již z této zastávky na boubínském úbočí lze zahlédnout známou vrcholovou sestavu: Jezerní horu, Malý a Velký Ostrý a pod nimi i Špičák se svou charakteristickou sjezdovkou. Za těchto okolností bylo jasné, že je nač se těšit zejména na rozhledně.

Ještě dříve však nadešla příležitost k dalším dvěma srovnáním, …

… opět nepotřebujícím komentářů. V případě jejich vysloveně nutné potřeby postačí jediné slovo, tolikrát již ve fotokronice použité v souvislosti s vývojem počasí: houpačka.

První pohled sice odhalil nemalou oblačnost, …

… jíž zastřen zvolna klesal sluneční kotouč, …

… ale obzor byl dokonale čitelný i náležitě ostrý, aby bezezbytku potvrdil již níže očekávanou dohlednost.

K bezvadné prokreslenosti alpských panoramat není co dodat, …

… k vidění byla i Zugspitze, avšak jen pro cvičené oko.

Pro ta zbývající je tu pomocná šipka, směřující k zmíněnému tmavému vrcholu, který byl ve vodorovném pásu nad obzorem snadno přehlédnutelným.

Nadešel čas, aby sluneční paprsky přece jen daly krajině své dnešní sbohem …

… a v jeho rámci ji zaplavily nádhernými barvami, …

… proudícími očima hluboko do duše, plné v těch okamžicích posvátného klidu.

Již tu byla řeč o houpačce. V porovnání se středeční výpovědí teploměru můžeme dokonce bez obav hovořit přímo o osové souměrnosti podle nuly. Vítr tentokrát vál přímo od Alp, tedy od jihu, a to rovněž souměrně – podle desetinné čárky: 4,4 m/s (15,84 km/h).

Zase jednou nebylo lehké odejít …

16. března:

Jako by náhle zima litovala všeho času, který lehkovážně přepustila jaru, …

… snaží se poctivě opticky využít všech zbývajících dnů své právoplatné vlády, …

… i když už k tomu s ohledem na postavení nebeských těles nemůže zákonitě mít tutéž přirozenou sílu, …

… jakou by jí poskytoval třeba leden.

Změny počasí ovšem v pravém slova smyslu kouzlí na nebeském blankytu.

Slunce, vítr … a také člověk … to vše je tu k nalezení ve fantastických kompozicích.

15. března:

I ve své půli březen stále neváhá přijít s prudkým obratem v počasí …

… a zjevně má kam sáhnout pro dostatek čerstvého sněhu, …

… aby dokonale rozehnal sice věrohodně působící, leč přece jen stále předčasná jarní opojení. Tentokrát mu k tomuto výslednému rannímu efektu postačila pouhá polovina noci.

Cesta na Boubín tak nejen sama o sobě opět plně zbělala, …

… ale samozřejmě přinesla i náměty k prakticky bezprostřednímu porovnání stejných míst …

… s jejich včerejší podobou.

Čerstvé sněhové přírůstky se sice pohybují v rozmezí od tří do maximálně pěti centimetrů, ale k zakrytí travnatých ostrůvků bohatě postačily.

Pohled z věže zprvu postrašil návratem čepice, která byla i dnes viditelná již od Korkusovky …

… a ve chvíli příchodu se teprve zvedala.

Dnes jí ale vláda byla již odepřena …

… ve prospěch zajímavého a působivého divadla, …

… jež naplnilo příštích deset minut …

… a po řadě bleskových zvratů …

… postupně vyčistilo oblohu do většinového blankytu.

Se sněhem přišel k výraznějšímu slovu také mrazík, ale pokles teploty oproti vimperské (+0,7 °C) byl z hlediska rozsahu oproti včerejšímu mírnější. Západní vítr již nedosáhl vyšší rychlosti nežli 4,2 m/s (15,12 km/h).

Tohle už byl jiný pohled, ale nějak neskýtal záruku, že milé slunečno nadále vydrží po celý den.

Zákonitě ovšem zatím všude nevydržel ani onen čerstvý sníh, o čemž vydal své svědectví ještě z Boubína třeba zrovna vimperský zámek, ráno zprvu plně nabílený.

14. března:

Bylo velmi pravděpodobným, že oteplení posledních dní se nějakým způsobem odrazí i na Boubíně. Původní hypotézu potvrdila již cesta vzhůru, povětšinou zcela holá, avšak nikoli beze zbytků zledovatělých ploch, které se v daném kontextu jevily ještě zákeřnějšími nežli minulý čtvrtek. Nejnápadněji se ovšem zimních kulis zbavily okolní lesy, …

… přičemž symbolickou poslední baštou se jevil jako většinou opět samotný vrchol.

Sněhoměrné tyči tu však čím dál více náleží role klamání tělem, …

… hravě odhalitelná mírnou změnou úhlu pohledu. Navzdory přetrvávajícím potrhaným sněhovým plochám samotná tyč stojí, jak dobře vidno, již na čistém trávníku.

Mlha kolem rozhledny tentokrát náležela k těm, …

… které se, lidově řečeno, dají krájet.

V porovnání s vimperskou startovní teplotou +9,3 °C zaznamenal Boubín celkem očekávaný pokles, ovšem na rozdíl od zdejšího západního větru o nárazové rychlosti 13,9 m/s (50,04 km/h) panoval ve Vimperku naprostý klid.

Mlha tentokrát netvořila pouhou obvyklou vrcholovou čepici. Sahala prakticky až do poloviny boubínského úbočí.

Spodní sněhoměrná tyč se sice naoko pyšní souvislejší okolní bílou plochou, …

… leč sama o sobě na tom není jinak nežli její výše situovaná sestra.

První náznaky protrhávání mlžného sevření přišly zhruba ve dvanácti stech nadmořských metrech …

… a o něco níže se zřetelně ukázalo, …

… jak je rozvrstvena oblačnost nad celou krajinou.

Odpolední záběr pak prozradil, že Boubín si z nejhoršího sice ulevil, ale na samotné rozhledně je viditelnost stále přetrvávající sázkou do loterie.

13. března:

Sluníčko nás nejen stále více zahřívá, ale ještě i těší perleťovou krásou své přebohaté irizace na oblacích.

12. března:

Ke skutečnému vítání kalendářního jara by sice dnešní den musel mít přehozeny své číslice, …

… ale nedočkavé květinky na to pranic nedbají.

Chtějí nás zkrátka potěšit a výsostně se jim to daří.

11. března:

Už to působí skutečně jen jako pouhý odvar zimy, stále méně žádoucí, …

… ale vimperské střechy – a spolu s nimi i naše oči – si patrně ještě po nějaký čas budou užívat bleskových změn.

10. března:

Ať oko pohlédne, kam se mu zamane, jedině na Boubíně najde poslední zbytky sněhu. Ale o ten dnes rozhodně nešlo. Nastalo totiž další z překvapivých oteplení …

… a roli hlavního magnetu plnila po celý den jednoznačně obloha.

O tom, že ke všemu nebyla skoupá ani na vysloveně dramatické okamžiky, bylo krom jiného možno přesvědčit se … inu, opět nad vimperským zámkem.

9. března:

Snad tomu chtěla vyšší moc, že i dnes, po deštivé a výrazně větrné noci, se ranní pohled zámeckým směrem stal inspirací a ještě silnější výzvou k cestě na Boubín.

Ta sice z ryze technického hlediska aktuálně vyhlíží takhle, ale i zde již nad nulou setrvávající teplota koná své, takže to, co se na první pohled jeví jako zrádný led, nabývá stále více podoby neškodné mokré břečky.

Když se pak při okrajích mezi cestou a lesem začnou objevovat tihle první krasavci, …

… pomyšlení na zimu a její průvodní jevy taje ještě rychleji než výše představený led.

Vyhráno ve vysloveně jarním duchu však přece jen zatím není. Obloha byla stále plná vody, zde v podobě soustavného drobného mrholení, vyvolávajícího hádanku, jaké podoby asi dozná ve vyšších polohách. V těchto nižších, střídavě zamlžených, už byly i sebemenší kousky stále pozoruhodně přítomné duhy nemalým překvapením.

Na některých úsecích cesty působily tyto poměrně svižně se měnící výjevy …

… jako přetahovaná zimy s jarem.

Vrchol ovšem potvrdil očekávanou převládající mlhu …

… a teplota symbolicky nad nulou zcela pochopitelně nezabránila skutečnosti, že do přetrvávajícího mrholení se od západu draly drobounké ledové krupky a sněhové vločky, poháněné větrnou nárazovou rychlostí o pouhý jediný metr za sekundu nižší nežli včera. Dopočítejme tedy, že 10,2 m/s představuje 36,72 km/h.

Jelikož mlha vzbouzela oprávněný dojem, že se kolem rozhledny usadí nejméně na celý blížící se polední čas, nemělo smyslu déle tu prodlévat. Zpáteční cesta navíc postupně ukázala, že sevřen nebude zdaleka jen samotný boubínský vrchol.

Tím větším překvapením se téměř již nad Kubovkou ukázal návrat duhy spolu s příslibem osluněné krajiny.

A pak již následovala jen celá řada fantastických příležitostí k vychutnání celého viditelného oblouku – zde nad Korkusovkou, …

… dále cestou ke Sklářům …

… a konečně opět nad Vimperkem. S ohledem na postavení Slunce a z něj vyplývající čas pochopitelně celá barevná klenba doznala oproti ranní nepřehlédnutelné tvarové proměny, ale tím nikterak neutrpěla její celková působivost v tomto veskrze duhovém dni.

8. března:

Ranní obloha mohla stejně dobře něco slibovat na celý den, …

… jako pro změnu jen chvilkově klamat tělem.

Rozsouzení onoho meteorologického dilematu náleželo Boubínu, …

… na němž mimochodem opět celkem zákonitě poklesla hladina sněhové pokrývky.

Přivítání nahoře ovšem zase jednou náleželo bez přehánění k mystickým, …

… neboť vše, …

… co předváděla obloha a čím spolu s ní rezonovala celá okolní krajina, …

… neslo krajně působivé atributy nefalšovaného tajuplna, …

… pronikajícího hluboko do duše a rozehrávajícího v ní všechny struny nejniternějšího sepětí s přírodou.

Mrazík polevil na polovinu nedělního, zato vítr – dnes jihovýchodní – v daném srovnání pro změnu takřka ztrojnásobil svou intenzitu. Chvílemi rozezpíval vrtulku anemometru nárazovou rychlostí 11,2 m/s (40,32 km/h).

Když už se prvotním impulsem k dnešní cestě stal vimperský zámek (přesněji řečeno obloha nad ním), co takhle zkusit nahoře najít nějaké nové místo, odkud je dobře pozorovatelný?

Nu, není tu takových lokalit – a rozmanitých – věru málo. Nabízí se tak otázka, kolik návštěvníků, zejména vimperských, je na Boubíně asi kdy napadlo hledat. Časům, kdy bývala špička zámecké věže vidět přímo ze samotné rozhledny, dávno zazvonily umíráčkem okolní smrky.

Vida, přece jen zvítězilo klamání tělem. Ne že bychom si snad museli rovnou chystat deštníky – směs občasného mrholení s poletujícími drobnými sněhovými vločkami lze přežít i bez nich, ale původnímu slibnému slunečnu či aspoň střípkům nebeské modři je rozhodně přinejmenším pro dnešek konec.

7. března:

Od samého rána po celý den …

… až do večera nešetřila vimperská obloha velmi přitažlivými výjevy, plnými zajímavých barev i tvarů. Výsledným dojmem tak bylo opět více blížící se jaro nežli zima, již ale přes to vše určitě ještě nelze považovat za definitivně doznívající.

6. března:

Slibované sněžení nakonec v průběhu dne téměř nenaplnilo ani podstatu přívlastku “symbolické”, …

… takže nic nebránilo čile se hlásící jarní květeně v úsilí o vysvobození ze staršího bílého příkrovu.

Dokonce i obloha se uvolila netrvat stále na svém monotónním šedém převleku.

5. března:

Nadešel zjevně čas, aby nám i březen předvedl, že, jak se výstižně lidově říká, není každého dne posvícení – zde ve smyslu rázného ukončení krásného počasí, jímž se zmíněný měsíc uvedl.

Nesmíme ale zapomínat, že i v tom, co většinově může vyvolat převládající pocity nelibosti, se dá najít střípek krásy.

A zrovna tady je jím mrznoucí mlha, …

… resp. zcela čerstvá výzdoba, jíž se jejím přičiněním dočkaly ještě včera povětšinou zelené smrky, a to nejen v nejbližším okolí boubínské rozhledny.

Však si mrazík na samotném vrcholu dost výrazně polepšil – a severozápadní vítr jej i nijak závratnou rychlostí 4,1 m/s (14,76 km/h) velmi slušně pocitově umocňoval.

Zima nám zkrátka ještě jako vždy předvede své … a dozajista si nebude lámat hlavu nějakými meteorologickými či astronomickými časovými limity.

4. března:

První březnová sobota začala v pravém slova smyslu překrásně …

… a tento stav si udržela až do večera, …

… který se ovšem dokonale vymkl stylu svých předchůdců.

3. března:

Odpolední teplota ve Vimperku dosáhla až na +12°C, což svádělo k porovnání s Boubínem, vykazujícím v posledních dnech v daném ohledu rovněž vzrůstající tendenci.

Již kvalita značně ubylého sněhu v průběhu cesty vzhůru napovídala, …

… že i tady se dozajista teplotní křivka drží aktuálně stále nad nulou. Spodní sněhoměrná tyč pak již jen podle obvyklých zažitých modelů sváděla k odhadu, …

… že se svou výše umístěnou sestrou o nějaký ten centimetr prohrává.

Ovšem ani vrcholové partie už se zdaleka nepyšní souvislou bělostnou pokrývkou, …

… třebaže výše řečený odhad …

… skutečně nabyl podoby takřka pěticentimetrové jistoty.

Obzorový opar se nezdál být zásadně rozdílným od včerejšího stavu, …

… ale být ještě nepatrně hustší, nad špičkou stínu vrženého Boubínem do lesů by se zjevila parádní sluneční gloriola, jejíž slabý náběh zde byl i tak pozorovatelný.

O vzrůstu teploty zřetelně vypovídaly i okolní smrky, …

… jejichž větvím se zase trochu ulehčilo od sněhové výzdoby.

Teploměr ovšem zaznamenal k dobru všehovšudy jediný stupeň nad nulou. I ten ale, jak vidno, postačoval k všem opticky zaznamenaným změnám. Zmírnil se i vítr, vanoucí dnes od severozápadu rychlostí 3,2 m/s (8,28 km/h).

Třebaže vesměs všechny internetové zmínky o konjunkci Venuše a Jupitera označovaly jako nejvhodnější k pozorování první dva březnové dny, nutno dodat i zdokumentovat, že za nimi nijak zásadně nezaostával ani dnešní. Jen se zákonitě změnilo vzájemné postavení i vzdálenost obou planet a přestal být vidět jeden z Jupiterových Galileových měsíců.

2. března:

Vše v posledních dnech nasvědčuje tomu, …

… že chceme-li zastihnout boubínský vrchol neobklopený mlhou, …

… je nutno vyrazit naň o něco dříve nežli v obvyklý podvečer.

Dnes se tato strategie rozhodně vyplatila, …

… přičemž odměnou byla od samého počátku pestrá paleta zážitků.

Další oteplování lze bez přehánění označit za poměrně výrazné, přičemž i zmírňování větru, točícího se dnes z více směrů po celém západním obzoru maximální rychlostí 3,7 m/s (13,32 km/h), přispívalo k dojmu zvolna se blížícího jara.

Dojmu nicméně stále iluzornímu, neboť jen pouhý pohled skrze blízké smrčiny vyzýval v daném ohledu k stání na pevné zemi.

Zima se ještě rozhodně jen tak nevzdá.

Již druhého večera byla k vidění pozoruhodná konjunkce Venuše a Jupitera, jejímuž pozorování pranic nevadil dorůstající Měsíc, neboť obě planety zářily prakticky stejně intenzivně jako on. Společně s opticky menším Jupiterem byly k zahlédnutí jeho čtyři tzv. Galileovy měsíce – historicky první nebeská tělesa objevená dalekohledem (k dnešku má tato největší planeta sluneční soustavy potvrzených celkem třiašedesát měsíců). Slavný italský astronom je na počest svého mecenáše, toskánského velkovévody Cosima II. Medici, nazval Cosimovými hvězdami, nicméně sám velkovévoda projevil přání, aby byl název pojat obecněji jako Medicejské hvězdy. Dnes se užívá názvů podle postav antické mytologie – Io, Europa, Ganymed a Callisto, které měsícům dal německý astronom Simon Marius.

1. března:

První den měsíce, v němž přivítáme jaro – podle meteorologického pojetí již dneškem, podle astronomického či kalendářního až jednadvacátého dne, se sice uvedl nádherným slunečnem, leč současně též výrazným obzorovým oparem, v němž bylo tak tak možno na dálku rozeznat charakteristickou siluetu Boubína.

Cesta naň se nicméně zprvu nesla ve zcela projasněné atmosféře, …

… s přibývající výškou postupně bohatnoucí působivými mračny, …

… dodávajícími severozápadnímu směru lehce dramatický nádech.

O nějakých projevech meteorologického jara …

… ovšem nemohlo být řeči, …

… neboť kam oko pohlédlo, …

… všude zaznamenávalo nefalšovanou zimu.

Potvrdila to i sněhoměrná tyč, …

… připisující si zřetelné polepšení.

Rozhledna ovšem předvedla úvodem zmíněný opar ze svého vlastního úhlu, ….

… resp. nadmořské výšky. Současně nešlo nepovšimnout si, že informační tabule spolu s pahýlem hromosvodového drátu pozbyly námrazových ozdob.

Inu, oproti poslední únorové návštěvě se tu oteplilo a zeslábl i západní vítr – na 4,1 m/s (14,76 km/h).

Málo platno, spolehlivě usazená mlha již neslibovala žádné zásadní změny, …

… třebaže od západu se skrze ni dokázal aspoň takto přihlásit sluneční kotouč.

Návrat za postupujícího soumraku mimo jiné ukázal, …

… kam až v daných okamžicích sahá hranice oblačnosti, …

… jež neměla s mlhou kolem boubínského vrcholu nic společného.