🇩🇪 Tento rozhovor vyšel v německém originále na bavorském online magazínu da Hog’n. O zakladateli tiskárny čtěte v našem článku Johann Steinbrener: muž, který z Vimperka tiskl pro celý svět.
Rozhovor s kurátorkou výstavy Steinbrenerovi kreslíři Evou Reitspiesovou
Výstava, která odhaluje poklad ukrytý desítky let ve sbírkách Muzea Vimperska, nabízí vůbec poprvé veřejnosti pohled na fascinující svět ilustrací z knižních kalendářů slavného vimperského nakladatelství Johanna Steinbrenera. Tento jedinečný soubor čítající přes šest tisíc originálních kreseb vznikal po dobu sedmi dekád a nese otisky práce mnoha českých, rakouských i německých výtvarníků. Kurátorka výstavy Eva Reitspiesová se ujala nesmírně náročného úkolu – projít rozsáhlý archiv, vybrat reprezentativní ukázky a zasadit je do širšího kulturního i historického kontextu. V následujícím rozhovoru přibližuje nejen proces výběru a pátrání po autorech, ale i některé pozoruhodné příběhy, které se za kresbami skrývají.
Rozhovor s Evou pro vás připravili Ing. Jitka Řezanková a tvůrce sumava.eu MUDr. Marek Matoušek
Co bylo Vaším prvním impulzem či momentem zvědavosti, který Vás přivedl k objevení a zpracování tak rozsáhlé sbírky ilustrací z nakladatelství Johann Steinbrener?
Letos si připomínáme velmi kulaté výročí 150 let od prvního ročníku kalendáře. Takové jubileum je ideální příležitostí konečně veřejnosti ukázat poklad, který Muzeum Vimperska ve svých sbírkách uchovává celá desetiletí a který nebyl nikdy v reprezentativní výstavě představen publiku. Je hodně vzácná věc, narazit na tak obrovskou a ucelenou sbírku, několik měsíců se jí probírat a pak z ní vybrat pro návštěvníky to nejzajímavější. Výročí navíc slaví také samotný Johann Steinbrener (190 let od narození) a i jeho firma (170 let výročí od založení), takže impulsů k uspořádání výstavy právě letos bylo hned několik.
Při pohledu na množství – více než 6 500 ilustrací – jak jste se rozhodovala, co z toho vybrat pro tuto výstavu? A podle čeho jste hledala správný kontext?
Šlo mi především o to, aby vystavený výběr byl skutečně reprezentativní. Zhruba polovinu kreseb tvoří ilustrace k povídkám, třetinu celostránkové ilustrace populárně-naučného rázu a zbytek jsou anekdoty. Návštěvník proto na výstavě najde ukázky ze všech těchto okruhů. Co se týče kontextu, některé kresby, například ty, co názorně přibližují zvyky v různých koutech tehdejšího světa, jsou velmi poplatné době svého vzniku a to je dělá o to půvabnější.
Víme, že se Vám podařilo identifikovat přes 30 výtvarníků. Jak náročné bylo dohledat jejich jména a spojit je s konkrétními kresbami – a co bylo při tom nejtěžší?
Menší část kreseb je signovaná, takže u nich stačilo rozluštit jméno autora a ověřit jeho identitu v různých encyklopediích výtvarných umělců. Další část kreseb je sice nesignovaná, ale na základě stylu se dá snadno přiřadit k identifikovaným umělcům. Oříškem je ovšem zjistit o některých ilustrátorech něco bližšího. Například z Vídně po více než desetiletí posílali své ilustrace hned tři výrazní autoři, každý z nich vytvořil pro firmu Steinbrener mnoho set kreseb a známe dokonce i adresy jejich bydliště. Ovšem nebyli natolik významní, aby měli svá hesla ve slovnících výtvarného umění, a dopátrat se něčeho podrobnějšího o jejich životech bude znamenat ještě další téměř detektivní práci.
Kresby zahrnují i fantastické výjevy budoucnosti – například „Svět v roce 2000“. Které z těchto vizí Vás nejvíce překvapily nebo pobavily?
Jednoznačně nejvíc mě zaujala velmi rozměrná kresba podivně naddimenzovaného mostu a podivně naddimenzovaného tunelu. Kresby nejsou až na několik výjimek označeny názvem a aby člověk zjistil jejich přesné téma, musí prolistovat jednotlivé svazky kalendářů, kterých se nám ve sbírkách dochovalo 1250. Takže u této konkrétní futuristické kresby jsem s překvapením zjistila, že znázorňuje vizi mostu z Francie do Anglie a vizi tunelu taktéž pod kanálem La Manche a že byla otištěna v kalendáři na rok 1908!
Výstava obsahuje i politickou satiru. Překvapily Vás některé motivy svou odvahou či společenskou kritikou? Byly některé dokonce na tehdejší dobu odvážné?
Karikatury zesměšňující jak kapitalismus, tak komunismus se objevovaly na stránkách kalendářů v druhé polovině 30. let 20. století a byly velmi výmluvné. Z kresby znázorňující Stalina na cestě do gulagu (!) mrazí i dnes. Politická satira – v podání ilustrátora, jehož identitu zatím neznáme – tvoří celý zajímavý soubor v rámci sbírky a určitě by si zasloužila v budoucnu samostatnou výstavu, protože na současné výstavě z ní bylo možné ukázat jen malou část. Každopádně se ukazuje, že přestože byly Steinbrenerovy kalendáře určeny spíše pro nenáročného čtenáře, protože nabízely převážně oddechové čtení, i v nich měl své místo až nečekaně ostrý komentář k dobové situaci ve světě.
Výstava je kompletně dvojjazyčná – jak důležité pro Vás bylo, aby ji mohli plně zažít i návštěvníci z Bavorska nebo Rakouska?
Nabídnout všechny texty v němčině bylo dané už povahou tématu: ilustrátoři, se kterými nakladatelství Steinbrener spolupracovalo, byli čeští, rakouští a němečtí umělci, kteří své kresby zasílali mimo jiné z Berlína, Mnichova či Vídně. Steinbrenerovy kalendáře byly určené pro všechny trhy ve střední Evropě a nejširší nabídka jejich druhů podle zaměření byla vždy v německé mutaci. Považujeme tedy za důležité, aby se s tak zajímavým fenoménem mohli seznámit návštěvníci z Bavorska i z Rakouska.
Součástí výstavy je také tvůrčí dílna pro děti s krásnými skládankami a aktivitami. Jakou roli podle Vás hraje interaktivita v přibližování kulturní historie dnešní generaci?
Ve vimperském muzeu obecně klademe velký důraz na nabídku pro děti a ve stálé expozici tak návštěvníci najdou hodně interaktivních prvků. Proto i na této dočasné výstavě jsou připraveny aktivity pro nejmenší – pokud si dětský návštěvník sestaví určitý obrazový motiv z rozstříhaných fragmentů sám, jistě to v něm zanechá hlubší dojem, než když si jen pasivně prohlíží vystavená díla.
Nakladatelství Steinbrener v době své největší slávy zaměstnávalo až 1.000 lidí – což je při tehdejším počtu obyvatel Vimperka ohromující. Jaký dopad mělo nakladatelství na město a jeho obyvatele?
Firma nejenže poskytovala obživu každému pátému obyvateli města, ale změnila Vimperk i z urbanistického hlediska. Johann Steinbrener vystavěl tolik budov, že se tvář města výrazně proměnila. Nešlo přitom jen o rozsáhlé tovární objekty, ale i o bytové domy pro zaměstnance. Především měl ale mimořádně silné sociální cítění, takže vznikl například penzijní dům poskytující bezplatné bydlení rodinám zaměstnanců v penzi a jeho potomci vybudovali sirotčinec a zotavovnu. Mimochodem, když v roce 1898 zavedl do svých výrobních provozů elektřinu, získalo tím možnost elektrifikace rázem celé město. Jeho komplexní péče o zaměstnance i proměna celého města hodně připomínají Tomáše Baťu a jeho působení na Zlín.
Zaznamenala jste výraznou proměnu výtvarného stylu nebo tematického zaměření během těch více než 70 let vydávání kalendářů?
První kalendáře byly skromné černobílé brožurky s několika desítkami stran textu a jenom pár obrázky. Postupem doby ale byly víc a víc výpravné, měly pevnou vazbu a na svém vrcholu ve 30. letech existovaly už i ve čtyřsvazkové variantě se zlatým písmem na hřbetu. Kalendáře hýřily barevnými ilustracemi, ale pořád zároveň existovala i levná verze téhož kalendáře, kde byly stejné kresby otištěny jen černobíle. Nejméně se během oněch sedmdesáti let proměnily náboženské výjevy, ty se držely nejvíc tradice. Ale spolu se vznikem specializovaných typů kalendářů se hodně vyvíjely ilustrace pro specifické publikum: např. ilustrace k hasičským povídkám do Hasičského kalendáře, k vojenským povídkám pro Vojenský kalendář, zajímavosti ze světa a exotiky pro Zábavné kalendáře a podobně.
Pokud by mohl Johann Steinbrener promluvit k dnešnímu čtenáři nebo nakladateli, co myslíte, že by mu vzkázal? A co bychom si z jeho odkazu měli odnést do dneška?
Na odkazu Johanna Steinbrenera je nejvíc inspirativní jeho houževnatost, pracovitost a cílevědomost: pokud na někoho dokonale sedí označení „selfmademan“, tak právě na něj. Doslova z ničeho vybudoval v malém šumavském městě nakladatelské impérium, stal se velmi úspěšným podnikatelem v dosti neobvyklém odvětví, a přitom si podle svědectví současníků po celý život uchoval obdivuhodnou skromnost. Klíč k jeho závratnému úspěchu byl v tom, že své kalendáře upravoval na míru různým skupinám svých čtenářů a věnoval velkou pozornost tomu, aby se s vytištěným obsahem mohl čtenář identifikovat – to je jistě přístup, který je platný i dnes
Děkujeme a přejeme vše dobré do budoucna!
