Křemelná je jedna z nejdivočejších šumavských řek — a přesto ji skoro nikdo nezná jménem. Pramení vysoko v pláních pod Sokolem u Zhůří a přes třicet kilometrů se prodírá liduprázdnou krajinou, kterou dvacáté století vylidnilo. Vody tu netečou zpevněným korytem: Křemelná si vyhloubila jeden z nejhlubších kaňonů Šumavy a valí se jím přes balvany, peřeje a padlé kmeny.
Řeka zaniklého světa
Střední tok Křemelné protéká srdcem bývalého vojenského prostoru Dobrá Voda / Zhůří. Po druhé světové válce odsud zmizeli lidé, po nich celé vsi — Zhůří, Stodůlky, Zelená Lada a desítky samot lehly popelem nebo se rozpadly v hraničním pásmu. Dnes tu zůstaly jen kamenné valy základů, staré aleje a rozlehlé pláně, přes které se řeka klikatí do prázdna. Je to jedno z nejtišších míst Šumavy — a právě to z něj dělá zážitek.
Zrození Otavy
Svou cestu Křemelná končí u Čeňkovy Pily, kde se stéká s divokou Vydrou. Od tohoto soutoku už neteče Křemelná ani Vydra — teče Otava, zlatonosná řeka, která nemá vlastní pramen. Křemelná je tak její druhý zdroj: tišší a temnější sestra hřmící Vydry, bez níž by Otava nebyla Otavou.
Kam za řekou
Nejsnáz Křemelnou potkáte právě u Čeňkovy Pily a v Povydří; její horní tok kolem Zhůří patří k odlehlým koutům národního parku, kam vedou jen značené cesty a kde se sluší jít potichu. Nad údolím se tyčí Poledník s rozhlednou — z jeho ochozu je celá pláň Křemelné jako na dlani. Poloha řeky je zakreslená v mapě vpravo.
Tip navíc
Že Křemelná není žádná procházka sadem, ostatně dokládá i archiv Šumava.eu — po velké vodě umí ukázat zuby. Aktuální stav oblohy nad pláněmi hlídají živé kamery z Filipovy Huti, Březníku a Poledníku vpravo, předpověď je laděná přímo pro tenhle kout Šumavy.
