Naše Česko, Náš Vimperk: Jaký Vimperk chceme
Volby bývají soutěží v tom, kdo najde víc chyb. My chceme začít jinak.
Ne tím, co se ve Vimperku za poslední roky nepovedlo. Tím, jaké město chceme mít — a jak se k němu chceme dostat.
Zeptejte se sami sebe: jaký má být Vimperk v době, kdy vaše dnes desetileté dítě dostuduje, najde si práci a bude se rozhodovat, kde chce žít?
To není řečnická otázka. Je to dvanáct let. Tři volební období. Dost dlouho na to, aby se město dalo doopravdy proměnit. A dost krátce na to, abychom u toho většina z nás ještě byla.
Vimperk za dvanáct let
Město, kde mladá rodina nemusí počítat, jestli si tady vůbec může dovolit zůstat. Kde je jasné, kde se dá stavět, protože město své pozemky připravilo, zasíťovalo a nabídlo. Kde městský byt není loterie, ale nabídka s pravidly, která si člověk přečte. Kde nájemník ví, kdy přijde řada na jeho dům — ne proto, že by mu to někdo slíbil na schůzi, ale protože je to napsané v plánu s termínem.
Město, kde se dostanete k lékaři a k zubaři. A rovnou dodáváme, co je pravda: kdo tady bude ordinovat, radnice neurčuje. Určuje to kraj a pojišťovny. Město ale může udělat všechno pro to, aby si lékař vybral zrovna Vimperk — připravit a vybavit ordinaci, nabídnout byt, místo ve školce, a hlavně aktivně oslovovat, ne čekat na to, až se někdo přihlásí sám. To je na nás, a to uděláme.
Město, kde se dá vydělat, ne odsud jen každé ráno odjíždět. Vimperk má tu vzácnost, že tady práce je — a má i riziko, o kterém se moc nemluví: příliš záleží na jediném velkém zaměstnavateli. Za dvanáct let chceme mít město, kde vedle něj stojí i menší firmy, řemesla, služby a lidé, kteří pracují na dálku a potřebují jen slušné místo a připojení.
Město, kam je kam zajít v úterý v listopadu. Ne jen o pouti a o adventu. Místo, kam se vejde ples, koncert i divadlo — a kam se dá jít s dětmi i v zimě uprostřed týdne, aniž by to byl výlet do jiného města.
Město, kde sport a spolky nejsou to, co zbude na konci rozpočtu. Trenéři, hasiči, ochotníci, lidé kolem hřišť v osadách — ti drží Vimperk pohromadě mezi volbami. Sportoviště bez nich zůstane prázdné. Bez nich by tu žádná komunita nebyla.
Město, kde osada není příloha. Kde má každá místní část svůj hlas, svoje osvětlení, svoji cestu a svoji možnost dostat se k lékaři a zpátky ještě týž den.
Město, které si nepřipadá jako periferie. Máme zámek nad hlavou a Šumavu za humny. To je startovní pozice, o jaké se většině měst naší velikosti ani nezdá.
Na čem se dá stavět
Vimperk se nemusí vymýšlet znovu. Stojí za to to pojmenovat nahlas, protože při vzájemném přetahování se na to zapomíná první.
Zámek nad městem. Dominanta, kterou zná každý, kdo tudy jednou projel — a zdaleka není využitá tak, jak by mohla být.
Šumava za humny. Ne kulisa na fotku, ale důvod, proč sem lidé jezdí a proč tu někteří zůstávají.
Zaměstnavatelé, kteří tady drží práci. Firmy, které odsud neodešly, i když jinde bylo levněji.
Vlastní majetek, jaký srovnatelná města nemají. Přes tisíc městských bytů. Rozsáhlé plochy, které město vlastní. To je páka — jen se s ní musí umět zacházet.
Spolky a lidé, kteří dělají věci sami od sebe. Bez nároku na to, aby jim za to někdo poděkoval z pódia.
A hlavně lidé, kteří tady chtějí zůstat. To je ta věc, se kterou se nesmí zacházet jako se samozřejmostí.
Čísla, která si musíme přiznat — a jedna oprava
Nejvíc lidí měl Vimperk na konci roku 1997: 8 491. Na konci loňského roku nás bylo 7 270. Méně lidí tady naposledy žilo na konci sedmdesátých let.
Za osmadvacet let ubylo 1 221 lidí. Čtrnáct procent města — přes sedm volebních období a přes tři po sobě jdoucí strategické plány.
Tady je potřeba říct dvě věci, které se v předvolebním čase říkají nerady.
První: za tohle nemůže žádná jedna radnice. Porodnost v celé republice se loni propadla na nejnižší úroveň od roku 1785, kdy se to začalo počítat — narodilo se 77,6 tisíce dětí, o jednatřicet procent méně než v roce 2021, a ubylo jich ve všech krajích bez výjimky. Česká republika jako celek loni rostla jen díky lidem, kteří přišli ze zahraničí; přirozenou měnou ztratila skoro šestatřicet tisíc obyvatel. S tímhle větrem v zádech nezvrátí porodnost radnice žádného města. Kdo vám tvrdí opak, buď se plete, nebo spoléhá na to, že si to neověříte.
Druhá: přesto tu byla věc, kterou město ovlivnit mohlo — a to je stěhování.
Prošli jsme si bilanci obyvatelstva Vimperka od Českého statistického úřadu rok po roce. Mezi posledními dvěma sčítáními lidu, tedy v letech 2012 až 2020, ztratilo město 296 lidí. Přirozenou měnou přitom neubývalo — narodilo se tu o čtyřicet lidí víc, než jich zemřelo. Celý ten propad, a ještě o kus víc, udělalo stěhování: minus 336.
Devět let se z Vimperka odcházelo.
A tady musíme opravit sami sebe. Když jsme začátkem srpna napsali, že se z Vimperka hromadně neutíká, opírali jsme se o jediný rok. Ten skutečně vyšel dobře — loni se sem přistěhovalo o devatenáct lidí víc, než se odstěhovalo. Z jednoho roku se ale závěr dělat nedá a my jsme to měli napsat přesněji. Takže přesněji:
Dvacet let Vimperk ztrácel lidi tím, že odcházeli. Dnes už odcházejí míň — zato ubýváme tím, že stárneme. Po roce 2021 přestalo být stěhování hlavní příčinou úbytku, v součtu let 2022 až 2024 je dokonce kladné. Zato od roku 2020 zemřelo ve Vimperku v každém jediném roce víc lidí, než se jich narodilo.
Obojí ukazuje stejným směrem. Porodnost z radnice neovlivníme. Ovlivníme jedinou věc: jestli tady lidé zůstanou a jestli sem někdo přijde. To je celá demografická páka, kterou samospráva má — a zároveň jediné, podle čeho se dá poznat, jestli plán funguje, nebo jestli je to jen hezky napsaný dokument.
Proto u nás nebude cílem „stabilizovat“ ani „zpomalit úbytek“. Cílem je dostat stěhování do plusu a udržet ho tam. Kdo si troufne na míň, ať tomu neříká plán.
A pak přijde ta praktická část, na které to celé stojí. Mladá rodina zůstane, když najde tři věci najednou: kde bydlet, kam s dítětem k doktorovi a kde vydělat. Když chybí jedna z nich, zbylé dvě nestačí.
Jak se k tomu chceme dostat
Tady je náš pořádek prací. Není efektní, ale je jediný, který funguje.
Napřed projít a spočítat
Než začneme cokoli slibovat, chceme vědět, co město vlastně má a v jakém je to stavu.
Kolik bytů čeká na opravu a kolik z nich je dlouhodobě prázdných. Které chodníky, sítě, střechy a budovy jsou na konci životnosti. A hlavně: kolik nás stojí provoz toho, co už dnes vlastníme — protože právě provozní náklady jsou ta část, kterou u velkých staveb skoro nikdo nepočítá dopředu, a přitom je platíme každý rok znovu, dlouho po tom, co se přestřihla páska.
Čísla, ne dojmy. Bez tohohle kroku je každý plán jenom přání.
Pak naplánovat
Plán není seznam přání. Plán je pořadí, termíny a jméno člověka, který za to odpovídá.
Znamená to i tu nepříjemnou část: říct nahlas, co se v daném roce dělat nebude, protože na to nejsou peníze nebo lidé. To se před volbami říká špatně. Právě proto to říkáme teď, a ne až po nich.
Teprve potom stavět
Konec drahým projektům do šuplíku. Projektová dokumentace, která nikdy nedojde ke stavbě, není příprava — je to utracená částka bez výsledku.
A jedno pravidlo přes všechno: nikdy dvě velké stavby naráz na úkor toho, co lidé potřebují každý den. Velká stavba, kvůli které se rok neopravují chodníky a byty, není investice do města. Je to účet, který zaplatí ti, co bydlí ve starém domě a chodí po rozbitém chodníku.
Nejde o peníze. Jde o pořadí
Tohle chceme říct na rovinu, protože se to v předvolebním čase rádo překrucuje: Vimperk není zadlužené město.
Má jediný úvěr — 105 milionů korun s úrokem 0,99 procenta. Ročně splácí patnáct milionů a splaceno bude v roce 2032. Na běžných účtech mu má na konci roku zůstat kolem čtyřiceti milionů. Letošní rozpočet počítá s výdaji 336 milionů korun, z toho 76,5 milionu na investice.
Nepřišli jsme strašit, že je město na mizině. Nebyla by to pravda a my na nepravdě kampaň stavět nebudeme. Kdo vám bude tvrdit, že Vimperk hospodaří katastrofálně, buď nečetl rozpočet, nebo spoléhá na to, že jste ho nečetli vy.
Problém je jinde. Peníze na to, co lidé opravdu potřebují, ve Vimperku jsou. Jde o pořadí, ve kterém je utrácíme — a o to, jestli u velké stavby někdo předem spočítal, co bude stát její provoz každý další rok.
Co vám slibujeme
V příštích týdnech postupně představíme pět priorit — rodinu, práci, dopravu, sport a kulturu. A 5. října je předložíme všechny najednou, s cenami a se zdroji financování.
Že by město mělo říkat konkrétní čísla a zdroje, dnes v předvolebním Vimperku říká víc lidí. Je to správné a nebudeme předstírat, že jsme na to přišli my. Rozdíl není v tom, kdo to řekne. Rozdíl je v tom, kdo to skutečně předloží — a kdy.
Proto dáváme datum.
U každé priority uvedeme:
• co to stojí postavit nebo zavést,
• co to bude stát provozovat každý rok,
• z čeho to zaplatíme — z rozpočtu města, z dotace (a z jaké), z úvěru (a na kolik let), nebo z peněz kraje, o které se teprve musíme umět poprat,
• a co se v tom roce kvůli tomu dělat nebude.
A tam, kde to zatím nevíme, napíšeme, že to zatím nevíme — místo abychom to zaokrouhlili do věty, která hezky zní.
Slibovat umí každý. Říct u toho i cenu, provoz a zdroj je jediné, co dělá ze slibu závazek.
Zároveň platí to, co jsme řekli hned na začátku: slibujeme jen to, co město dokáže samo ovlivnit. Co závisí na kraji nebo na státu — hlavní silnice, obchvaty, páteřní autobusy, střední školy, zdravotní péče jako taková — budeme vyjednávat a připomínkovat. Trpělivě a nahlas. Ale nebudeme předstírat, že to zařídíme sami, a nebudeme na to dávat termíny, které nemáme v ruce.
Právě teď máte ve schránkách Velkou vimperskou anketu. Není to předvolební kulisa — vaše odpovědi budou podkladem pro naši práci po celé volební období. Chceme budovat Vimperk s vámi, ne bez vás.
Naše Česko – Náš Vimperk
(Pozn.: Redakce zpravodajství není zainteresovaná s žádným kandidujícím politikem ani politickým hnutím; za obsah příspěvku odpovídá jeho autor.)
