Vimperk/Freyung. Art-popová kapela „Après Vu“ se pohybuje na české undergroundové a klubové scéně, často hraje texty v angličtině a pravidelně vystupuje ve známých pražských klubech a kulturních centrech – jako je Rock Café, Café V lese nebo Kampus Hybernská .
Hudebně se vyznačují spíše melancholickým, často minimalistickým dream-popovým zvukem, který se zabývá tématy jako každodenní život, odcizení a identita, a zároveň si zachovává optimistickou atmosféru. Kromě klubových koncertů je lze nalézt také na regionálních festivalech nebo v síti Czech Bandzone.
Nové EP s názvem „Silly Love Songs“ vyšlo koncem července. Vilma Sichingerová, frontmanka kapely, nedávno novou desku představila v „Forest Kaffee“ ve Freyungu. Povídali jsme si s ní o významu názvu kapely, o její záchraně zvířete před trémou v Národním parku Bavorský les a o rozdílech mezi hudební scénou v Praze a Bavorsku.
Zvířata národních parků bojují s nervozitou
Vilma: Proč se vydání nového EP konalo ve Freyungu?
Konečně, po našich turné ve Vídni a Bratislavě, jsme měli možnost hrát v Bavorsku. Navíc se zde koná Bavorská státní výstava na hudební téma – a zároveň zde vznikla malá česká kulturní komunita.
Co přesně znamená název kapely „Après Vu“?
Je to opak déjà vu. Déjà vu je pocit, že jste již určitou situaci zažili. Aprés vu naopak znamená pocit, že to, co právě prožíváte, zažijete znovu v budoucnu. Je to tedy spíše pohled dopředu než dozadu – a pro nás název překypující optimismem.
Jak se uklidňuješ před koncertem? Byla jsi nervózní?
Ano – velmi. Byla jsem v úplně novém prostředí. Proto jsem ráno před koncertem jela do Neuschönau, abych se podívala na zvířata. Byla jsem tam s rodiči jako dítě.
Můj otec, Martin Sichinger, pochází z Vimperka, partnerského města Freyungu – a já si pamatovala některé výběhy pro zvířata. Tentokrát se nám podařilo vidět jen užovky a ještěrky – ale právě tato zvířata mě uklidnila. Také jsem se podívala po místnostech Hans-Eisenmann-Haus, kde budu 22. srpna vystupovat.
„Koupila jsem si nové oblečení, které ladí“
Výstava ve Freyungu je skutečně působivá, v České republice se nic srovnatelného nekoná. To bylo patrné už z první otázky, kterou mi položili v ubytování: Kde spí zbytek orchestru?
A ano, Freyung se mi moc líbil. Všechno je blízko sebe v centru a město je rozhodně velmi příjemné i pro obyvatele. Lidé jsou tady ve srovnání s Prahou extrémně dobře oblečení, takže jsem si pár hodin před koncertem koupila nové oblečení, abych tam lépe zapadla (smích).
Jaký je největší rozdíl mezi hudební scénou v Praze a v Bavorsku?
Jistě fakt, že koververze jsou tady v Bavorsku velmi dominantní, jsou důležitým faktorem. V Praze a také na Šumavě je naopak velké množství kapel, které hrají výhradně autorskou hudbu.
Každá česká kapela, která dosud ve Freyungu hrála, byla označena za originální hudební počin. Jak jsem se dozvěděla z delšího rozhovoru s místními po koncertě, platilo to i pro skupiny Ďáblovi včelaři a Johavova Kalhota.
Takže další vystoupení v Bavorsku se bude konat v Neuschönau?
Ano, je to součást programu Českého dne v Neuschönau. Doufám, že přijde hodně lidí. Také bych chtěla poděkovat Liborovi Pražanovi a také Sonji a Thomasu Petermaierovým, kteří mě oslovili s nápadem na koncert a tak dobře se o mě postarali.
To zní skvěle. Díky za váš čas – a přeji vám do budoucna vše nejlepší!
Rozhovor: da Hog’n
