Historie města Prachatic

     Historie Prachatic sahá až do 2. poloviny 12. století, kdy ji český kníže Vratislav I. daroval vyšehradské kapitule. V době začínajícího obchodu existovala osada, dnešní Staré Prachatice, které jsou spjaty se středověkou obchodní cestou „Zlatou stezkou”. Zlatá stezka byla jednou z nejvýznamnějších obchodních cest, která spojovala Čechy s Bavorskem. Dnešní Prachatice jsou datovány k polovině 13. století, které vznikly v kotlině pod kopcem Libínem.
V roce 1323 probošt vyšehradský Jan udělil městu právo vybírat mýtné na Zlaté stezce a právo trhu (týdenní trh každý čtvrtek). Tímto právem získávalo město značné bohatství, které ještě více podpořil v  roce 1382 Václav IV. právem solného skladu. To obyvatelům města zaručovalo, že od nich musely sůl nakupovat všechna okolní obce. Následně v roce 1399 získalo stejné privilegium bavorské město Pasov, čímž byla stanovena trasa obchodní stezky. Navíc Václav IV. vydal dekret, podle kterého muselo veškeré zboží přivážené z Bavorska projít Prachaticemi.

 

Historie PtHospodářský růst a vývoj Prachatic zastavily husitské války, které obyvatelé města pocítili v dubnu 1420. Poprvé bylo město dobýváno neúspěšně. Karta se obrátila v listopadu 1420, kdy husitští bojovníci byli úspěšní a město dokonale vyplenili. Po vyhlášení kompaktát Prachatičtí uznali Zikmunda Lucemburského za krále a v prosinci 1436 bylo město přijato za královské. Zikmund navíc obnovil platnost všech předchozích privilegií, ale již v roce 1437 císař zastavil Prachatice Janu Smilovi z Kremže. Ten byl však v roce 1439 zajat Oldřichem z Rožmberka a město se dostalo do rukou Oldřicha. Poté Prachatice střídali majitele. Nejprve je získali Rabštejnové, roku 1493 město koupil Jan z Roupova a od roku 1501 jej vlastnili Rožmberkové.

 

Právě v 16. století za Rožmberků nastává největší rozvoj města. Je to také dáno tím, že toto období bývá považováno za vrchol Zlaté stezky. V  roce 1507 propukl v Prachaticích velký požár, který obrátil město v popel, ale následně vyrostla řada nových renesančních domů. Např. Sittrův dům, Husův dům, Solnici či Rumpálův dům. Kolem města byla vystavěna druhá linie hradeb a upraven fortifikační systém tak, aby dokázal vzdorovat i “modernímu” dobývání za pomoci střelných zbraní.

 

V roce 1601 císař Rudolf II. koupil od Petr Vok Prachatice, čímž se město stalo opět královským. O necelých 20 let později měšťané přísahali věrnost “zimnímu králi” Fridrichu Falckému. To byl důvod, proč bylo město obléháno císařskými vojsky Dona Baltazara Maradese, ovšem neúspěšně. Druhý pokus o dobytí města začalo o pár měsíců později, kdy generál Karel Buqoy dopadl o poznání lépe. Po dvoudenním ostřelování bylo město dobyto a povražděno mnoho jeho obyvatel, přičemž přeživší museli zaplatit vysoké výpalné. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 přišly Prachatice o všechna privilegia a majetek. V únoru 1641 přitáhly k městu Švédové a požadovali výkupné. Po jejich odchodu bylo město postiženo morovou epidemií. V roce 1706 byl solný sklad přemístěn do Českého Krumlova, což byl definitivní konec růstu a vývoje města. V 17. století Prachatice přišly o veškerá práva. Po bohatství Prachatic zůstala jen uchovaná renesanční podoba.