
Miniatury: Hry
Hry Na dětském hřišti až nahoře na Sojčáku pobíhá několik malých kluků, může jim být okolo pěti let. Vnuk Beník si vzal skejt a hned
Hry Na dětském hřišti až nahoře na Sojčáku pobíhá několik malých kluků, může jim být okolo pěti let. Vnuk Beník si vzal skejt a hned
Hlas puštíka Závěr stoupání na vrchol Starého Herštejna připomíná svou příkrostí podobné hory Českého středohoří. Zastavujeme až nahoře na hradní věži. Osvěžující vítr čechrá okolo
Plachost Vycházím na Popelnou horu ještě za tmy. Zamykám meteorologickou stanici. Nořím se do lesa. Měsíc prosvítá závojem vysokých mraků. Každým krokem ohmatávám kameny na
Cíl A tak se stane, že člověk jede na kole po sté stejnou lesní cestou a najednou zjistí, že se před ním otevírá daleký rozhled
Bouřka když nebouří, umře Za deštivé neděle se prodírá lesem za penzionem Babůrek pohřební průvod. Neseme k vodopádu na Lčovickém potoce urnu s ostatky samotářky
Havraní žena Oslovuju pastýřku a ona hned otevírá oči. Zdá se, že leží ve mdlobách, ale i za zavřenýma očima vše vnímá. Ne, tohle přece
Muchničková hora Touláme se s Klubíčkem po pět dní v Novohradských horách. Projíždíme poutním místem Dobrá Voda. Pod chrámem Panny Marie Těšitelky, kde právě probíhá
Trnová hora Slunce žhne, rozpaluje střechy Českých Zlatníků, uvádí čmeláky na levandulích do extáze, bílé růže voní, jako by vydechovaly život z posledních sil, ale
Ranění ptáci Starší žena sedí vedle vychrtlého muže na invalidním vozíku. „Máš to všechno lepší, dýchání…“ kouká do lékařské zprávy. „Nejlepší. Nejdokonalejší,“ žvatlá si do zažloutlých
Bloudění Večer na Bučině (Johann Peter v překladu Jana Mareše) Den dozněl, tiše stojía nepohnutě les;jen kouř se s mlhou pojí,měsíc se nad ně vznes.Mlčením