Author: Roman Szpuk

     Nepotřebuju ani borůvku      Venku se pasou v dešti dva koníci. Třešně odkvétají. Spárami mezi dlaždicemi lezou mravenci. Straka odlétá na jednu stranu, kocour prchá na

     Neopětovaný dotek      Na večerním altokumulu se objevují krepuskulární paprsky zapadajícího slunce, žebra nedostavěné gotické klenby. Pásy tlumeného světla se rozbíhají jak prašné cesty pro hlasatele

     Bílá v bílé      U Vltavského potoka poblíž Jelení studánky stojí na stolku šestice stejných hrníčků. Všechny jsou obrácené dnem vzhůru. Možná mi tu padla šestka. Mohu

     Srdce a růže      Kolegovi Jardovi se podařilo vyfotit vysoko nad stanicí kroužícího orla mořského. Takové štěstí jsem nikdy neměl, potkávám tu pravidelně jen káňata a

     Není cesty zpět      V metru sedí vážný muž, nehybný jak socha, šedé vlasy sčesané dozadu, a čte si dominikánský časopis Salve. Vedle něj se hádá

     První letošní hřmění      Po louce od Nuzerovské stráže sestupuje další vlna mlhy. Sedíme s básníkem Robertem a jeho ženou Olinou na lavici pod střechou jejich

     Bůh rady nedává      Sestupujeme k peřejím pod Novým mostem. Klubíčko jde opatrně, ale já si z mokrého a místy dost zákeřného ledu nic nedělám. Dokud

     Třinácté komnaty      Vydali jsme se s Pošťákem a Lukášem, který pracuje v domácím hospici, na koncert kapely Květy ve Vodňanech. V pošmourné krajině svítí statek Dvorec.     „Jezdím

     Únor     (pouť na Cazov a Věnec 15. a 16. 2. 2025)      Krajina je zapadaná sněhem. Pod novou vrstvou prašanu se ukrývají zamrzlé louže. Kdybychom tudy šli

     Pařez      Stojíme s Klubíčkem pod Klášterským viaduktem. Přímo nad námi visí z oblouku mostu mohutný rampouch. U břehu je Arnoštský potok zamrzlý. Proud vody zpomaluje, točí