Kandidovat do komunální politiky není pohodlné rozhodnutí.
Člověk tím dobrovolně vystoupí z anonymity. Dává v sázku své jméno, své názory i případné chyby. Přijdou nepříjemné otázky, kritika u piva i na internetu. A především to znamená obětovat spoustu volného času, který by každý z nás mohl věnovat rodině, práci nebo vlastním koníčkům.
Přesto se před každými volbami najdou lidé, kteří do toho jdou.
Proč?
Protože jim Vimperk není lhostejný.
Každý z nás má své důvody. Někdo denně řeší stav silnic nebo chybějící parkování. Jiný vidí, jak těžko se shání dostupné bydlení pro mladé lidi, jak by se dalo lépe pracovat se sportovišti nebo co chybí dětem a seniorům. Člověk si může roky říkat, že se do toho raději nebude plést. Že má svých starostí dost a že změnu přece zařídí někdo jiný.
Jenže pak přijde jednoduchá otázka:
Když ne my, tak kdo? A kdy jindy než teď?
Kandidatura neznamená, že člověk snědl všechnu moudrost světa a má zázračné řešení na každý problém. Je to především o odvaze vystoupit z komfortní zóny, nabídnout své schopnosti a nést kůži na trh.
Žádný jednotlivec město sám neposune. Síla je v týmu a v pestrosti zkušeností. Někdo z nás žije a pracuje ve Vimperku celý život, jiný získal cennou praxi v soukromém sektoru nebo mimo region. Někdo rozumí číslům a rozpočtu, jiný školství, sportu nebo spolkovému životu. Právě spojení těchto různých pohledů a zkušeností je to, co město potřebuje, aby se nezaseklo v jedné vyjeté koleji.
Města se totiž nemění sama od sebe a nic se nespraví pouhým stěžováním na sociálních sítích.
Změnu dělají konkrétní lidé, kteří se rozhodnou nezůstat jen u řečí, přiložit ruku k dílu a věnovat energii místu, kde žijí a kde vyrůstají jejich děti.
Proto do toho jdeme. Ne kvůli funkcím. Ale proto, že věříme, že Vimperk má na víc.
Mgr. Tomáš Perník
(Pozn.: Redakce zpravodajství není zainteresovaná s žádným kandidujícím politikem ani politickým hnutím; za obsah příspěvku odpovídá jeho autor.)
