Vimperský sport nejsou jen budovy a sportoviště. Vimperk potřebuje hlavně lidi, kteří ho tvoří.
Ve Vimperku se v posledních letech hodně mluví o investicích do sportu. Je dobře, že město sportovní infrastrukturu modernizuje a že se po letech některé dlouho odkládané opravy konečně posouvají dopředu.
Uvedených 50 milionů korun, které zazněly od vedení města, bude navíc pravděpodobně ještě spíše konzervativní odhad. Jen podle veřejně dostupných čísel šlo za poslední čtyři roky do zimního stadionu a okolí přibližně 45 milionů korun. Další miliony směřovaly do pumptracku, zasněžování Vodníku, umělých povrchů nebo jiných sportovních ploch. A to je dobře. Vimperk si kvalitní sportovní zázemí bezpochyby zaslouží.
Vedle investic do budov a betonu bychom ale neměli zapomínat na to nejdůležitější – na lidi, kteří vimperský sport každý den skutečně tvoří.
Skutečný základ sportu? Nadšení jednotlivců
Když dnes vidíme děti na tréninku, málokdo si uvědomí, kolik dobrovolné práce za tím stojí. Trenéři často přicházejí na hřiště po vlastní práci, ve svém volném čase a mnohdy na úkor rodiny. Ne proto, že musí, ale proto, že chtějí dětem předat radost z pohybu a kus sebe. Právě oni jsou skutečným základem sportu ve městě.
Většina oddílů navíc funguje díky obrovskému nasazení několika jednotlivců, kteří kromě samotného trénování shánějí sponzory, organizují dopravu, řeší vybavení nebo zajišťují každodenní chod klubů. Často to dělají bez většího zázemí. A říkám to i z vlastní zkušenosti, protože jsem toho sám součástí.
Právě zde bychom měli vést další důležitou debatu o budoucnosti vimperského sportu. Ne o tom, zda investovat do stadionu nebo sportovišť – to potřeba je. Ale o tom, zda vedle velkých stavebních investic dostatečně podporujeme také samotný život uvnitř sportovních klubů.
Miliony do betonu, tisíce pro děti
Celkový dotační program města na podporu sportu činí přibližně 1,25 milionu korun ročně pro všechny vimperské kluby dohromady. Z těchto prostředků se přitom financuje kompletní práce s mládeží, doprava na soutěže, rozhodčí, provoz i sportovní vybavení.
Ve srovnání s masivními investicemi do stavební infrastruktury jde však o velmi malou částku. Právě zde vzniká výrazný nepoměr mezi tím, kolik prostředků směřuje do budov a kolik do každodenní živé práce s dětmi a mládeží.
Přitom jsou to právě sportovní oddíly, které odvádějí obrovský kus práce. Mnohé nejsou na první pohled tolik vidět, ale pro desítky dětí, rodičů a pro budoucnost sportovního Vimperka mají zásadní význam.
Závěrem:
Je správné připravovat projekty a modernizovat sportoviště. Současně ale hledejme cesty, jak více podpořit trenéry, dobrovolníky, sportovní a mládežnické kluby. Protože právě oni dávají drahým stavbám skutečný smysl. Bez nich totiž žádné sportoviště – jakkoliv moderní –děti sportovat nenaučí.
Mgr. Tomáš Perník
(Pozn. : Redakce zpravodajství není zainteresovaná s žádným kandidujícím politikem ani politickým hnutím.)
