
Miniatury : Okna a kočky
Okna a kočky Docházíme s Pošťákem do Lukášova zahradního domku. Dost jsme toho Na Koreji vypili a už se nám nechce domů. Lukáš přináší pekáč, dělí

Okna a kočky Docházíme s Pošťákem do Lukášova zahradního domku. Dost jsme toho Na Koreji vypili a už se nám nechce domů. Lukáš přináší pekáč, dělí

Hummel na Boubíně Jedu na kole na návštěvu jáhna Jardy do Domova klidného stáří v Pravětíně. Skončil tu po třetí mrtvici. Neměl jsem tušení, že

Třepetající palety Stoupáme s Klubíčkem proti proudu jednoho z Poledních potoků v kraji zvaném Manády. Stojí tu několik trampských bud, o kterých skoro nikdo neví.

Nepotřebuju ani borůvku Venku se pasou v dešti dva koníci. Třešně odkvétají. Spárami mezi dlaždicemi lezou mravenci. Straka odlétá na jednu stranu, kocour prchá na

Neopětovaný dotek Na večerním altokumulu se objevují krepuskulární paprsky zapadajícího slunce, žebra nedostavěné gotické klenby. Pásy tlumeného světla se rozbíhají jak prašné cesty pro hlasatele

Bílá v bílé U Vltavského potoka poblíž Jelení studánky stojí na stolku šestice stejných hrníčků. Všechny jsou obrácené dnem vzhůru. Možná mi tu padla šestka. Mohu

Srdce a růže Kolegovi Jardovi se podařilo vyfotit vysoko nad stanicí kroužícího orla mořského. Takové štěstí jsem nikdy neměl, potkávám tu pravidelně jen káňata a

Není cesty zpět V metru sedí vážný muž, nehybný jak socha, šedé vlasy sčesané dozadu, a čte si dominikánský časopis Salve. Vedle něj se hádá

První letošní hřmění Po louce od Nuzerovské stráže sestupuje další vlna mlhy. Sedíme s básníkem Robertem a jeho ženou Olinou na lavici pod střechou jejich

Bůh rady nedává Sestupujeme k peřejím pod Novým mostem. Klubíčko jde opatrně, ale já si z mokrého a místy dost zákeřného ledu nic nedělám. Dokud