← Zpět

Glosy Uzdravuje

Pondělní glosa: Hrdina

1. 6. 2026 Marek Matoušek

Poslechnout článek

Každý má svého hrdinu.

A každý se tak trochu považuje za hrdinu vlastního příběhu.

Kdo je ale skutečný hrdina?

Zpěvák?

Podnikatel?

Herec?

Hokejista?

Fotbalista?

Nebo někdo, kdo si umí rafinovaně odhalit kus silikonu a nasbírat milion sledujících?

Sobota.

Sedím na laserové akci.

Přednáší docent Pavel.

Když jsem na druhé straně planety a poslouchám nejlepší odborníky na lasery, jeho jméno zaznívá opakovaně. Jeho práce a výzkumy citují největší světová esa.

Asi jako kdyby Messi a Ronaldo společně říkali, že hrají fotbal podle jednoho člověka.

A přesto o něm většina lidí u nás nikdy neslyšela.

Po docentovi prezentuji více než dvě hodiny já.

Kvantová fyzika.

Lasery.

Mikroskopie.

Motivace.

Okolí téměř nevnímám.

Jen vzadu vidím Tomáše z Chebu.

Výborného doktora.

Kdybych žil na Chebsku, chtěl bych, aby se o mě staral právě on.

Pracuje špičkově.

A těší mě, že práce pro jeho pacienty vzniká právě v naší šumavské laboratoři.

Nemám rád prezentace.

Vůbec.

Ale miluji lasery.

Je to fantastický svět.

Úplně jiný svět.

Mně velmi blízký.

Svět, kde nevyhrává hrubá síla.

Kde nerozhoduje hlasitost.

Kde nevyhrává nafouknuté ego.

Laser je svět, kde vítězí kvalita nad kvantitou.

Přesnost.

Jemnost.

Trpělivost.

Klid.

Stres zde nemá místo.

Klasická stomatologie je často svět mechanické síly.

Newton.

Několik set let staré myšlení.

Skalpel.

Vrták.

Síla.

Tlak.

Filozofie typu:

„Uhni, teď jsem tu já!“

Trochu pravěk.

Trochu mamut.

Trochu klacek.

Trochu jeskyně.

Laser je jiný.

Přesně odměřená energie.

Přesně na správném místě.

Přesně ve správném množství.

Rozhoduje frekvence.

Jemnost.

Načasování.

A pak se čeká, co s tím udělá tělo samo.

Každou přednášku začínám stejným videem.

*IT’S TIME TO DECIDE.*

Je čas rozhodnutí.

A pokaždé je v sále na pár vteřin zvláštní ticho.

Protože většina lidí dobře ví, co by měla udělat.

Jen čeká na pondělí.

Pak na Nový rok.

Pak na příští měsíc.

Pak na lepší počasí.

A pak se diví, že kalendář stárne rychleji než oni sami.

O přestávce čekají bagety a plněné housky.

Já dávám přednost půstu.

A po několika hodinách vyrážím rovnou na Knížecí Pláně.

Do místa, které si pomalu buduje vlastní šumavskou verzi Blue Zones.

Ve dveřích mě vítá Marek.

Umělec.

Kuchařský bůh.

Marek ví, že kromě polévek miluji saláty.

„Dáš si pláňský salát, nebo dnes překvapení Caesar?“

A vzápětí přidá další otázku.

„A mám dávat do Ceasara cherry rajčata?“

Mozek ponořený několik hodin do kvantové fyziky, Einsteinových myšlenek, laserové energie a biologických procesů najednou řeší největší dilema dne.

Cherry rajčata? Do Caesaru?

Hlavou mi proběhne jediná myšlenka.

Barevně by to vypadalo lépe. Ale nemám tucha.

„Marku, co myslíš ty?“ zeptám se jej.

Usměje se.

„Ve světě je to půl na půl. Někde je, někde ne. Já bych je tam dal. Kvůli barvě. Bude to dobře vypadat.“

Za chvíli přede mnou přistane nádherný candát se salátem a červenými rajčátky.

A já si vzpomenu na pečivo z kongresu.

„Víš, kde vznikl Caesar?“ zeptá se mě

„Když se tak ptáš, tak v Itálii to asi nebude.“

Rozesměje se lišácky.

„V Mexiku. Ve městě Tijuana v roce 1924. Jeho autorem byl Caesar Cardini“.

A směje se od ucha k uchu.

Zatímco se rozplývám nad skvěle ochuceným jídlem, Anička vypráví, jak se někteří hosté rozčilují.

„Nemáte hranolky? Jak to, že je nemáte? Co budou jíst naše děti?“ ptá se turistka v srdci Šumavy.

„Promiňte, ale fritézu jsme zrušili. A profi mikrovlnku jsme odvezli pryč taky“, odpovídá Anička.

„Nemáte friťák ani mikrovlnku?“, reaguje host.

„Nemáme a mít nebudeme“, reaguje Anča

Poslední věta situaci dorazí.

„Tak nám alespoň dejte heslo na Wi-Fi, ať si děti můžou hrát na mobilu“ …

Mlčím a je mi smutno a raději nepřemýšlím, jaké hrdiny ty děti mají a jaké hrdiny jednou budou mít.

Po minulé glose „Váha“ se ozvala Míša.

Skvělá holka. Dělá parádní věci.

Pomáhá mladému klukovi.

Měl dvě stě čtyřicet pět kilo.

Neozvala se proto, aby si stěžovala.

Neozvala se proto, aby hledala výmluvy.

Ozvala se proto, že se rozhodli něco změnit.

A to je vždycky začátek těch nejzajímavějších příběhů.

O jejich příběhu, o Míše i o tom, co společně chystáme, si můžete přečíst zde:

Štěpánovo břímě: Cesta z 246 kilogramů k novému životu

A protože mluvit nestačí, uděláme něco konkrétního.

Začínáme 1. července.

Končíme 31. prosince.

Kdo bude hubnout s námi?

Kdo se rozhodne udělat první krok?

Kdo se rozhodne přestat čekat na pondělí, Nový rok nebo zázračnou pilulku, Ozempic nebo Mounjaro? Kdo se přidáte – napište na info@sumava.eu

Budeme Vás s Míšou navigovat dál. Diskrétnost je samozřejmá.

Deset největších skokanů, kterým se podaří změnit svůj život od 1.7.-31.12.2026 nejvíce, od nás dostane pobyt na překrásném místě zdarma s programem NW – Nordic Walking.

Nevěříme na zázraky ale věříme na rozhodnutí.

Protože život se většinou nemění velkými revolucemi.

Mění se jedním rozhodnutím.

V jeden jediný okamžik.

PŘEHLED 2026