Miniatury: Jeřáb popelavý

   Jeřáb popelavý

   Za zády mi víří bílé kupy, také daleko v Bavorsku se klene obří bouřkový mrak. Neklidný vzduch se občas propadá mezi koruny stromů. Zavane to jak za chvatně odcházející ženou, která nechtěla být spatřena. Kolik mi toho až dosud zůstává skryto. Průvan zvíří několik můrek, dělá úklid na okraji lesa, při zemi zůstávají přišpendlené jen bílé hvězdy sedmikvítku evropského.
   Asfaltová silnička míří od Borové Lady přímo k hranici. Někde v dáli se les promíchává s Bukovou slatí. Otevírají se louky plání. Kvete na nich zvonečník černý a rdesno hadí kořen, dvě vysoké vzpřímené květiny pohupující se v poryvech. V zatáčce U Bobra leží i stojí ve vodě spleť kmenů bříz. Chvílí pátrám, který z těch stromů je skutečný a který jeho odrazem. Ale to není důležité, život nám odhaluje karty, jak sám uzná za vhodné, obrázek na nich může být pravý a nemusí, někteří jim připisují hodnotu, kterou pravděpodobně nemají, jen se předkládají našim očím, nanejvýš kývneme na znamení, že rozumíme.
   Apartmán na Hájence má pod okénky zahrádku s libečkem, pažitkou a květy pomněnek. Tyhle zahrádky, v nichž vše raší a vyrůstá zpola divoce, skrývají někde i úrodné záhonky dětské fantazie. A pak prostor pro snění člověka, který je už v letech a rád posedí, dívá se na květy volně rozeseté u svých nohou. Děti a staří lidé nemusí přemýšlet nad tím, jak všechno využít co nejintenzivněji. Mohou se zapojit do hry přírody nebo se stát jen tichým pozorovatelem. A tak docházejí Moudrosti, jež zůstává Bohu rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddává. (Přísloví 8,30)
   Na plot usedl sameček křivky. Je klidný, nechá si větrem od východu čechrat peří, otáčí hlavičkou tam a zpět. A teď se vedle křivky posadil drozd kvíčala. Oba ptáčci sedí svorně každý na jedné plaňce. Najednou se oba někam vytratili, ani jsem si nevšiml, kdy. V dáli nad hřebenem Vysokého Stolce se tvarují oblačné vlny a čočky. A jak se hory noří do soumraku, mraky působí hrozivěji. Ale to si také jen tak hrají, vítr si je na své prsty natáčí jak vlasy. Jsou přílivem či odlivem? Vidím v nich pohyb, který staří mnichové nazývali anachoreze – odliv světa. Nemusím zavírat oči, mohu se jen dívat, jak neklid odplouvá, vsakuje do míru noční oblohy.

***

   Nový den to ví. Nejtěžší břemeno je světlo, jež nemůžeme dát. (Jannis Ritsos) Proto vstávám a vycházím mu na louky vstříc. Z údolí Vltavského potoka protékajícího Bukovou slatí se ozve hlasitý ptačí výkřik. Až se leknu: Je to vůbec pták? Lesnaté svahy okolo mělké sníženiny odpoví echem, které hned zanikne. Ten výkřik echem rozkvétá, rozšiřuje se, rozprostírá, zdá se, že je pravým opakem velikých balvanů, které se tu po loukách povalují jak zkamenělá anti-echa. Do těch balvanů se výkřiky vracejí ze všech stran, hledají nejhlubší nitra, v nichž panuje klid.
   Namáhám zrak, ano, tam dole stojí dva velicí ptáci. Jsou to jeřábi popelaví, on a ona. Vznešeně se procházejí po mokřadech, co chvíli skloní k trávě svůj dlouhý krk. Ale teď mají krky vztyčené, určitě mě vidí. Srnec běží přes slať, s nimi to ani nehne, vědí, že srnce se bát nemusí, ale když i já udělám směrem k nim pár kroků, hned pro jistotu vzlétnou. Vědí, čeho se bát a před čím prchat nemusí. Mají ohromná křídla a silný hlas. Jejich společné kru zní jak dvojhlas, dál ke mně doléhá i ve chvíli, kdy už mi tenhle páreček mizí za terénní vyvýšeninou. Tam někde v poklidu usedne a bude pokračovat v hledání potravy. Jeřábi jsou si věrní po celých třicet let svého života. O prvního potomka se stará matka, o druhého otec. Nehádají se, každý z nich ví, co je jeho úkolem.
   Ach, pýcho života v plné kráse, jeřábe popelavý, tobě není třeba se hroužit v pokoře, hyzdit svoji krásu, halit ji před druhými. Jsi si vědom své velebnosti a sličnosti. Tvá pýcha je oslavou toho, který je tvůrcem nejprvotnějším a rozpustile nezodpovědným, protože kdyby měl být zodpovědným za vše, co činí, neučinil by nakonec nic.

Text a foto Roman Szpuk


1. Zimní květy
2. D
va psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada