Bloudění
Večer na Bučině
(Johann Peter v překladu Jana Mareše)
Den dozněl, tiše stojí
a nepohnutě les;
jen kouř se s mlhou pojí,
měsíc se nad ně vznes.
Mlčením kolem v pláních
jde rozvlněný vzduch,
jako by v požehnání
dotkl se světa Bůh.
Tu klesnu na kolenou
v díku za dobrý den,
hvězdami obkrouženou
zem, nebem zasažen.
***
Je noc. Mělké údolí Bukové slati kdosi potají napouští neznatelným svítáním. Či ještě soumrakem? Misky popůlnočních vah se na chvíli vyrovnaly. Ráno leží na údolí přízemní mlha. Závoje, krajky a stuhy se provlékají mezi smrky. Vánek rýžuje démanty rosy. Obtěžkanými pavučinami probíhá chvění. Abych si uchoval suché nohy, musel bych jít přes louku v rybářských holinách. Jak těžká je všechna ta bohatá rosa, kterou se po ránu brodím? Kolika hrdlům by vyléčila žízeň? Ve stéblech se motají můrky, nejistě popolétávají, musí ještě počkat, až jim sluneční paprsky vysuší křidélka.
Slunce mlhu rychle rozpouští. Vypařuje se jak všechny naše jistoty, které si vzal pod svůj drobnohled neoblomný čas. Bloudím svahem nad Vltavským potokem. Chci se posadit na jeho břeh a na chvíli zapomenout na pramen i na ústí. Zprvu je cesta pevná, pokrytá loňským bukovým listím. Pak se začínám bořit do rašeliniště. Tam, kde je nejvíce vody, kvetou bohatě sedmikvítky evropské. Zaplavují mé kroky
jak hvězdné laguny. Sestupuju cestou necestou tam, kde tuším téci potůček. Nakonec k němu přece jen docházím, ale nikudy nevede cesta, jen vysoká tráva brzdí kroky.
Les spojil dlaně do žlábku, voda je temně rudá, vniká pod stinné nízké větve smrků, kde její barva hasne. Zpožďuje se v zátočinách, ve kterých se varhánkovitě vrství pěna. Chvíli stojím u padlého smrku. V místě vývratu se objevil balvan. Připomíná obří nádor nebo dávno znehybnělý obnažený kloub. Dokud smrk stál, tlačil ho v kořenech jako chronická nemoc, jako spící katastrofa. Ale ležící smrk zůstal okrajem svých kořenů vězet v zemi. Ví, že ještě nezemřel. Vzpřímil své větve, dal jim svoji sílu, ač sám už se kmenem vtlačil do mokřadů. Kdyby mě tu teď potkal nějaký ochranář! Jaký je rozdíl mezi kroky tichého strážce a tichého tuláka? Ptám se pstruhů v temně rudé vodě potoka. Nejsem si jist, je-li ten potok, podél kterého sestupuju, opravdu Vltavský. Abych nakonec neskončil někde na Polce. Píšu ti, že zase bloudím. Pípla mi esemeska. „Koupila jsem si dvoje šatičky,“ odpovídáš mi. „Jedny jsou plné ptáčků. Dobloudíš až do mého náručí a šaty ze mě sundáš.“ „Ano, vyplaším ty ptáčky na tvých šatech“.
Slunce mě pálí do zad. Vydávám se první cestou doleva na asfaltku z Borové Lady. V zatopeném příkopu u cesty roste osamělá šumavská orchidejka prstnatec májový. Nic nehledím na to, že budu mokrý. Klekám si do vody a dívám se zblízka: Jaký krásný šat dostala od Stvořitele. Nachové kvítky jsou zdobené kresbou, kterou jako by načrtával snivec ostrým perkem.
U Hájenky je polední rušno, míjejí se tu cyklisté ze tří směrů. Stolky před penzionem pod korunami ptaček se plní. Starý muž si nad nedojedenou klobásou utírá ubrouskem oči. Děti foukají do brček, malinovka bublá. Zastavují se tu celé rodiny, aby se posilnily a zase pokračovaly dál. Marek chce umístit poblíž Hájenky nápis v bavorštině: Woid moch di xund. Šumava uzdravuje. A tak, jak píše básník Henri Micheaux, i já se chci uzdravit, co nejúplněji, abych poznal to, co je nakonec nevyléčitelné.
Náladu mi kazí jen červená Toyota národního parku. Připomíná policejní hlídku, která popojíždí ulicemi nějaké problémové periférie. Frajírci líní na krok koukají z auta, jako když jim nadloubá.
Text a foto Roman Szpuk
Poznámka: Johann Peter, básník z Bučiny, se narodil 23. února 1858. Od roku 1930 žil ve Vimperku, kde pro něj tiskař a nakladatel Steinbrener postavil vilu Abendfrieden. 14. února 1935 zemřel.
Popisky fotek:
1) Ranní mlha na Knížecích Pláních
2) Mlha je v paprscích ranního slunce stále řidší
3) Borovice na Pláních
4) Orosená pavučina
5) Luzný z Plání
6) Sedmikvítek evropský
7) Varhánkovitá pěna
8) Vltavský potok I
9) Vltavský potok II
10) Vltavský potok III
11) Prstnatec májový
12) Detail šumavské orchidejky
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
