Plachost
Vycházím na Popelnou horu ještě za tmy. Zamykám meteorologickou stanici. Nořím se do lesa. Měsíc prosvítá závojem vysokých mraků. Každým krokem ohmatávám kameny na cestě. Pozvolna svítá. Ve chvíli, kdy vystupuju na paseku Popelné hory, překvapí mě svit pavučin ve stéblech. Jako by tu rybář nastražil sítě. Chce mé kroky zachytit? Je tak bohatá rosa, že mám během chvilky kalhoty mokré až po kolena. Prodírám se nízkými břízkami, i ty jsou vlhké. Konečně se přes množství klád a klacků dostávám na suťové pole. Rok od roku se z něj rozhled uzavírá. V údolí svítí ještě několik světel, ale nad Mařským vrchem už se tvoří červánky. Brzy by mělo vyjít slunce, ale obloha je skoro celá zatažená, místy se rozzářily jen plaché červánky, tlumené, nijak dramatické, spíš melancholické. Nemohou zatajit, že se v bolestech rodí nový den.
***
Kousl mě pes. Chtěl jsem si s ním hrát, házet mu míček. Sáhl jsem si pro něj do jeho mordy a se zlou jsem se potázal. O půlden později se mi rozšířil dlaní zánět. V nemocnici mi ránu čistili, dali ji do sádry. Věděl jsem, že máš přijet. Jak tě obejmu se sádrou na levé ruce? A tak si sádru strhávám.
Zapalujeme svíčku a upíjíme rudé víno. Vím, že máš přítele. K půlnoci se tedy loučím a chci odejít do vedlejšího pokoje.
„Kde budeme spát?“ ptáš se. A ukazuješ na postel. Cítím, jak se mi zrychluje tep. Má-li to být zkouška, je to zbytečné.
Ležíme vedle sebe.
„Chci být malá holčička.” Dlaň mi pokládáš na hruď. Tvá paže mě ovíjí jak něžný had.
„Tvoje srdce to ví,“ šeptáš a tiskneš si hlavu na moje rameno.
„Moje srdce to ví,“ potvrzuju tvá slova v touze, abych tuhle chvíli co nejvíce prodloužil. Pak se vyměníme. Teď já mám hlavu položenou na tvé hrudi. Slyším tvůj puls. Poslouchal bych jeho rytmus jako u pramene v hlubokém lese, kde se palec bezvětří tiskne na dmoucí tepnu života.
„Mám prsa jako třináctiletá holčička,“ říkáš mi. „Rodiče chtěli kluka, a tak mě i vychovávali. Proto mi žádná pořádná prsa nevyrostla.“
Cítím, jak slábnu. Dávám Ti svůj oheň v jiné podobě. Sexem bych vše pokazil. Ráno vstaneš a jako minule odjedeš bez jediného ohlédnutí. A už se neozveš.
„Muž má křehčí duši,“ prozrazuješ mi za svítání. „Čerpá z vesmíru. Žena vydrží víc. Žena čerpá ze země.“
Světla v údolí jsou nedopité šálky čaje. Už ses rozloučila navždy, odešlas, jen zvolna nocí vychládá po tobě nápoj. Vracím se k němu. Ještě trochu hřeje? To tys ho ohřála. A je pryč. Navždy. Tak mizí moje dny jeden po druhém a ten poslední vychládá právě tuto noc.
***
Chtěl bych, aby svět s mými přibývajícími roky ztrácel plachost. Na procházce okolo Medníku pozoruju hejna drobných ptáčků, kteří přede mnou prchají do hloubi lesa. Myslím, že to jsou pěnkavy. Pod nimi přeletují mezi kmeny i jejich stíny. Je to tichý úprk, nijak panický, spíš jen tak houpavý – nebo hloubavý? – z větve na větev, frrr, křídla se třepotají, někdy v nich zablikají bílá pírka, když ptáček proletuje skrz sluneční paprsky. Zastavím se, ale ptáčci dál unikají do hloubi smrčiny.
O nějaký den později zastavuju cestou do práce u Kramat. Z rybníčku se zvedají mátožné postavy mlhy jako by dávní mnichové vstávali z mrtvých. Vánek je vede od břehu do středu vodní plochy. I oni jsou plaší, jako ti ptáčci. Mám čekat na jejich návrat? Snad v dětství nebyl svět tak plachý jako nyní. Může vejít žena zpět do panenství? Na to jsem se ptal už v době, kdy jsem se ženy ještě nedotkl.
Přes hřeben Hrbu se přelévá mlha. A na druhé straně se rozpouští. Nachází rok co rok stejnou dráhu, údolím přes Nové Hutě, někdy přetahuje výš k Pláním, jindy níž, přes Paseckou slať. Snaží se dostat do protisvahu mezi Výšku a Hrb, hledá sedla, chce se jimi prodrat na druhou stranu. Slunce rozpažilo paprsky, jak by mě chtělo obejmout. Že by ztrácely svoji plachost? Jsou tak zlaté.
Text a foto Roman Szpuk
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
