Zpomalení času
Dívám se do dálky. Kdesi v dáli se toulají obláčky páry po polích. Jsou to tiší poutníci, doprovázejí a halí osamělá bloudící srdce. Mám pocit, že minuty se vlečou pomaleji, jako by za clonou onoho zpomalení kdosi za nás pracoval a potřeboval k tomu více času. Něco se tam odehrává. Ty sýkorky… Kam zmizely? Krmítko je celý den prázdné.
Procházím zasněženým rašeliništěm. Jaké ticho tu panuje. Mlha koketuje s bílou planinou, v níž vzhlíží kamsi vzhůru oko jezírka, mokvavě zří to, co já jen tuším. Také mé kroky prosakují až k rašelině, která ještě nezamrzla. Čeká na ledový dech některé z jasných nocí. A stejně nezamrzne tak, abych se tu neprobořil. To jen vysoká vrstva sněhu mi dovolí projít tudy bez úhony. Zastavuju před borovicí, která zvedá korunu nad klečovou houšť. Díváme se na sebe navzájem, zatím co drobné sněhové vločky dopadají do jehličí.
Modlím se na ochozu růženec. S hrůzou zjišťuju, že mi vypadávají některá slova tak důvěrně známých veršů. Vím, že s věkem budu mnohé zapomínat, jména, některé události, ale slova modliteb chci uchovat ve své mysli až do konce. Po modlitbě se sýkorky na krmítko vrátily.
***
Budím se uprostřed noci kdesi,
tvůj dech vedle sebe neslyším,
jen do prázdna tu šumí lesy
a ty tu nejsi. A jsi mi vším…
***
Ta skladba nikdy nedohrána:
Sosna se sněhem oděla,
sám tu jsem, ona taky sama
na mlhách den tu prosténá.
***
Odplouvá kalná řeka mračen,
unáší s sebou, co strhala
ze břehů ducha, co jsem načet,
kde čeká mě něžná Valhala.
***
Vlhký sníh uvadá v ostružiní.
Kdo zmařené doteky pozvedne?
Říkej, jak mě miluješ, lži mi,
ta lež ti vyhlazuje pleť.
***
Venku vánice a vítr temně hučí,
ponocuju v kotelně,
sníh zakrývá Ústa, jež nesvedou mlčky
prozradit ortel ozvěně.
***
Já neznám klidné bdění,
to hvězdy dovedou,
mrak převaluje se na peřejích,
zrůžověl zlou hrou,
zahalil hřeben na hranicích,
tmu v sobě pochoval,
budoucnost je plná svící,
jejich chvění prázdný sál.
***
Sedím na ochozu, mráz mě svírá,
Psí hvězda k západu klesá níž,
v údolí mračna, na východě svítá.
Vnitřní hlas šeptá: Překážíš.
Ach temnoto, jak se bojím rána,
obloho hojivá, vysoká!
Přeletěl meteor přes Havrana,
vedle něj Spica blikotá.
Za stěnou času, jenž zpomaluje,
Pán na mojí duši pracuje.
Pomoz mi, Pane! Ráno tu je.
Ó, Pane můj, zachraň mě před ránem!
Text a foto Roman Szpuk
Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom
