← Zpět

Glosy Uzdravuje

Pondělní glosa: Volby

5. 10. 2026 Marek Matoušek

Poslechnout článek

Koho budete volit?

„Koho budete volit?“ zeptala se mě zvídavě pacientka.

„To ale není jednoduchá otázka,“ říkám. „Záleží, o jaké volbě mluvíme, koho kam volíme a co tím můžeme ovlivnit.“

V jedné z předchozích glos byla kalkulačka na naše peníze a čas. Každý si v ní může spočítat, kam během příštích čtyř let potečou jeho koruny a hodiny. U voleb jde o podobnou otázku. Jen rozhodujeme také o tom, jak se bude nakládat se společnými prostředky.

Devátého a desátého října 2026 volíme komunální zastupitele. Budou rozhodovat o městském rozpočtu, majetku a směru rozvoje. Část peněz už má své určení: provoz, údržbu, smluvní závazky nebo povinnosti města. Právě proto záleží na tom, jaké priority dostanou prostor, který zbývá.

Nejdřív si ale musíme ujasnit, co vlastně chceme. Jakou máme vizi? Kde chceme být za čtyři roky, za osm nebo za dvacet let?

Jde nám o peníze? O moc? O pravdu? O klid? Nebo o město, ve kterém se dobře žije i těm, kteří se do žádné předvolební fotografie nevešli?

Chceme přilákat nové firmy a pracovní místa? Více kultury a sportu? Bazén, sauny, upravené běžecké trasy? Dostupnější bydlení? Lepší podmínky pro rodiny i pro lidi, kteří už děti vychovali?

To všechno mohou být rozumné cíle. U každého ale potřebujeme vědět, komu pomůže, kolik bude stát a z čeho zaplatíme jeho provoz. Slavnostní otevření trvá odpoledne. Účet za provoz chodí celé roky.

Pivo za deset korun, cigarety za padesát a kobliha zdarma do každé rodiny by se možná na leták vešly také. Rozpočet má bohužel tu protivnou vlastnost, že ke každému výdaji potřebuje také zdroj peněz.

Jako lékaře mě samozřejmě zajímá zdraví. Když lidem schází dostupná péče, potřebují pomoc. Současně se ale musíme ptát, jak předcházet problémům, které pak tak pracně léčíme. Kolik pozornosti věnujeme pohybu, stravě, ústní hygieně a prostředí, ve kterém děti vyrůstají?

Péče hrazená ze zdravotního pojištění má svou cenu také. Platíme ji společně. O pravidlech a rozsahu úhrad nerozhoduje ale městské zastupitelstvo. Radnice nicméně může pomáhat vytvářet podmínky pro příchod zdravotníků a podporovat prevenci. Od kandidátů proto čekám, že vysvětlí, co mohou zařídit sami, s kým musejí jednat a jaký výsledek mohou reálně slíbit.

Podobně je to s dopravou a podnikáním.

Jak řešíme zbytečný tranzit těžkých vozidel tam, kde existuje vhodná alternativa? Co může město ovlivnit na svých komunikacích a co musí vyjednat s krajem, státem nebo příslušnými úřady? Jak přitom zachováme zásobování a dostupnost místních firem?

Jak u větších obchodních projektů posuzujeme dopady na dopravu a život v centru? A jaké podmínky vytváříme pro místní podnikatele?

Co můžeme udělat pro to, aby mladí lidé měli důvod zůstávat a rodiny důvod se sem stěhovat? Jak spolu souvisejí práce, bydlení, školy a dostupné služby?

Při nedávném pobytu na univerzitě ve Vídni jsem přemýšlel také o tom, jak se po městě pohybujeme. Vídeň dlouhodobě rozvíjí veřejnou dopravu i podmínky pro chůzi a jízdu na kole. Její velikost, hustotu zástavby ani možnosti však do Vimperka nepřeneseme.

Přenést můžeme otázku: jak lidem nabídnout bezpečnou a praktickou možnost zvládnout alespoň část běžných cest bez auta?

Jsme v kopcích. Máme zimu. Někdo vozí děti, jiný nákup a další má potíže ujít dvě stě metrů. Dobré řešení musí počítat se všemi. S bezpečnými chodníky a přechody, veřejnou dopravou, rozumně umístěným parkováním, zásobováním i cyklistickými trasami tam, kde dávají smysl.

Cílem má být centrum, do kterého se dá dostat a ve kterém stojí za to zůstat. Na nákup, na kávu, za kulturou nebo prostě mezi lidi. O každé změně bych chtěl slyšet také to, jak poznáme, že pomohla. Podle bezpečnosti, návštěvnosti, dostupnosti služeb a zkušeností lidí, kteří tam žijí a pracují.

Silnice budou opravy potřebovat vždy. Jejich stav ovlivňuje doprava, voda, mráz, kvalita konstrukce i včasná údržba. Samotná změna dopravního režimu nám svět bez výtluků nezařídí.

Opravená silnice je dobrá zpráva a může za ní být spousta poctivé práce. Jako voliče mě ale zajímá také plán její údržby a životnosti. Fotografie nového asfaltu potěší. Ještě víc potěší, když za pár zim nepotřebuje pokračování.

Podobně u zubů. Dobře udělaná oprava je záslužná. Ještě lepší je, když se díky účinné prevenci části problémů podaří předejít. Ne všemu zabráníme a nemoc nelze automaticky přičítat pacientově nedbalosti. Tam, kde prevence funguje, však může ušetřit bolest, starosti i náklady. Návratnost záleží na konkrétním opatření.

Vrtačka si na nedostatek společenského uznání nestěžuje. Klidně může chvíli mlčet.

Další otázkou je umělá inteligence. Zajímá mě, kde může usnadnit práci úřadům, školám a firmám. Chtěl bych vidět ambiciózní, ale konkrétní plán: který postup zjednodušíme, kolik času to ušetří, jak ověříme správnost výsledku a kdo za něj bude odpovídat.

Počet nakoupených licencí ještě nemusí říkat nic o kvalitě služby občanům. Smysl má sledovat, zda lidé vyřídí věci rychleji a s menším počtem chyb.

Modernizačním nápadům jsme otevření. Pokud máte chuť něco změnit a víte jak, nebo se vy či vaše děti chcete podílet na smysluplném využití nových technologií, napište mi na [email protected]. V Pošumaví už nějakou dobu propojujeme lidi v inovační komunitě. Třeba z dalšího rozhovoru vznikne něco, co opravdu pomůže.

Jenže kdo má o těchto věcech rozhodovat?

Při volbách je přirozené hledat mezi známými tvářemi. U učitele, lékaře, podnikatele nebo souseda máme alespoň nějakou představu, koho vybíráme. Osobní zkušenost může být cenná. Potřebujeme se však podívat i na schopnosti, charakter a dosavadní práci.

Maradonu, Messiho, Ronalda, Madonnu nebo Paris Hilton zná půl světa. Známost by jim sama o sobě kvalifikaci pro správu města nezařídila. A bílý plášť ji nezařídí ani mně.

„A co kdyby kandidoval Kajínek?“ ptám se. Byl by dost známý?

Nebo chceme lidi hodné? Můžeme si představit, že vybereme tři nejhodnější jeptišky. Pak budeme říkat:

„Ta je hodná. Pojďme ji volit.“

Laskavost je dobrý začátek. Ještě potřebujeme zjistit, jak by si poradily s rozpočtem, smlouvami a rozhodnutím, při kterém se nedá vyhovět všem.

Podobně podnikatelský úspěch. Schopnost vydělat peníze může být užitečná. Ve veřejné funkci k ní ale patří poctivost, respekt k pravidlům a schopnost hlídat střet vlastního zájmu se zájmem města.

A špičkový odborník? Výborně. Pokud také dokáže naslouchat, spolupracovat a vidět město za hranicemi svého oboru.

Od kandidáta nečekám, že bude znát všechny odpovědi. Čekám, že pozná, kdy je nemá, přizve lidi, kteří věci rozumějí, a dokáže vysvětlit své rozhodnutí.

Sedím v Německu. Vysvitlo slunce a oteplilo se. Plešatý muž přede mnou si svléká svetr. Nechtěně si s ním stáhne i tričko.

Na zádech má obrovské tetování. A na něm hákový kříž.

V té chvíli má pro mě jasný význam: symbol nacismu. Režimu, který zavraždil šest milionů Židů a miliony dalších obětí.

Vybaví se mi rozhovor s kamarádem žijícím v Bavorsku. Popisoval napětí, které vnímá ve svém okolí, a obavu z názorů zlehčujících nacistické zločiny. Je to jeho zkušenost, z níž nemohu dělat obraz celého Německa. To tetování přede mnou je zase moje zkušenost. Nepříjemně konkrétní.

Zločiny nacistických i komunistických režimů pro mě zůstávají varováním před tím, co se může stát, když moc přestane respektovat lidskou důstojnost, svobodu a pravdu. Pořadí v nějaké tabulce hrůzy jim sestavovat nepotřebuji.

Pátého října 2026 by se Václav Havel dožil devadesáti let. Mimořádně si ho vážím. Především pro odvahu hájit svobodu a trvat na osobní odpovědnosti v době, kdy to nebylo bezpečné.

Rád bych znal jeho dnešní odpovědi. Co by říkal válce proti Ukrajině? Proměně veřejné debaty? Klimatickým rizikům? Technologiím, které stále více ovlivňují naši pozornost a rozhodování?

Odpovědět za něj nemohu. Jeho otázku po odpovědnosti si ale můžeme položit sami.

Co nás ohrožuje? Co můžeme ovlivnit? A na co bychom se měli připravovat, i když se to na volebním letáku vysvětluje obtížněji než nová lavička?

Město nevyřeší válku ani nenastaví celosvětová pravidla pro umělou inteligenci. Může však připravovat vlastní služby, školy, budovy a veřejný prostor na změny, které se dotknou jeho obyvatel.

Podobně školky. Porodnost v Česku v posledních letech klesá. Z celostátního grafu ale nevyčteme, zda konkrétní město potřebuje další místa. Rozhoduje také stěhování rodin, věk místních dětí, spádová oblast a dostupnost stávajících kapacit. U nové školky bych chtěl vidět místní výhled, provozní náklady a možnost jiného využití budovy, pokud se potřeby změní.

A co školy? Jak mohou město a vedení škol podpořit učitele, kteří děti vedou ke kritickému myšlení, finanční gramotnosti a bezpečnému pohybu v digitálním světě? Jak jim pomůžeme pracovat se sociálními sítěmi a umělou inteligencí?

Jak se připravujeme na výpadky důležitých služeb nebo kybernetický útok na městský úřad? Jak přemýšlíme o změnách práce, které mohou přinášet automatizace a robotika?

Datum, kdy budeme mít robota v každé domácnosti, neznám. Přemýšlet o změnách můžeme ale i bez něj.

A tady se mi oba příběhy potkávají. Pacientčina otázka i okamžik v Německu mě vracejí k tomu, podle čeho si vybíráme lidi, kterým svěříme veřejnou odpovědnost.

Místní volební programy posuzuji v rámci demokratického sporu o správu města. Nacistický symbol připomíná zločinnou ideologii. U obou příběhů však pro sebe řeším jednu otázku: jak vysoké nároky kladu na vlastní úsudek?

Chci slyšet jen to, co mi udělá dobře? Nebo dokážu přijmout také nepříjemnou pravdu, omezené možnosti a nutnost něco udělat sám?

Populismus si představuji jako zubaře, který by kvůli potlesku oznámil: „Od zítřka stačí čistit jen přední zuby. Stoličky nejsou na fotkách vidět.“

Pacienti by možná ocenili úsporu času. Kazy by naši tiskovou konferenci ale ignorovaly.

Podobně by šlo zjednodušit násobilku na šest krát šest. Dál už je to příliš náročné. Jen účet za stavbu bazénu by se té dohodě patrně nepřizpůsobil.

Srozumitelná politika má lidem pomáhat rozumět skutečnosti. Když se začne skutečnost upravovat podle toho, co chceme slyšet, zaplatíme za to dříve či později všichni.

Od lidí ve veřejných funkcích proto čekám odvahu vysvětlovat i nepopulární rozhodnutí. Současně musejí naslouchat. Přesvědčení, že mám pravdu, mi nedává právo přehlížet ostatní.

Když čtu místní volební programy, vracejí se v nich známá témata. Opravy, parkování, bydlení, školy, sport. Jsou důležitá. Zajímá mě však také, jak zapadají do dlouhodobého směru a jak reagují na proměnu světa kolem nás.

Každý větší slib by měl unést obyčejné otázky: proč právě tohle, za kolik, z jakých peněz, s jakými provozními náklady a podle čeho poznáme výsledek?

Koho tedy budu volit?

V glose Pytlák hajným jsem připomínal známé přísloví: nejlepší hajný bývá bývalý pytlák. Zkušenost se může hodit. Sama o sobě ale nestačí. Potřebuji také vidět, komu a čemu dnes člověk slouží.

Velkorysí bychom měli být i my sami. Člověka nemusí navždy určovat jedna stará chyba. Záleží na tom, zda ji dokázal přiznat, napravit a změnit své jednání. Důvěru posuzuji podle toho, co dělá dnes.

Zkusme si ujasnit, co je pro naše město nejdůležitější. A kdo z kandidujících na to přináší věrohodnou odpověď.

Počet volených zastupitelů najdeme v záhlaví hlasovacího lístku. Pokud vybíráme pouze jednotlivé kandidáty, označujeme je křížkem a můžeme je vybrat napříč kandidátkami, nejvýše do tohoto počtu. Můžeme jich označit i méně, třeba pět; zbývající hlasy tím nevyužijeme.

Hledejme lidi, kteří už prokázali odpovědnost, něco dokázali a mají směr. Kteří umějí hospodařit, spolupracovat a snést i nesouhlas. Kteří dokážou své záměry proměnit v uskutečnitelný plán a nechat výsledky poctivě posoudit.

Před patnácti lety jsem na Šumavě s Mensou ČR zorganizoval testování IQ. Hledali jsme chytré lidi a snažili se je dávat dohromady.

Ani vysoké IQ není osvědčení pro vedení města. Myšlenka využívat inteligenci ve prospěch lidstva, k níž se Mensa hlásí, mi však připadá jako dobré vodítko i pro volby.

„Používat inteligci ve prospěch ostatních. A mít dost charakteru k nezneužívání ve prospěch svůj“.

Přeji všem šťastnou volbu.

PŘEHLED 2026