Máme toho času plné talíře
(název je citací z básně Ferryho Klišíka)
A zase jsem na Churáňově. Přes Šumavu přechází fronta za frontou, přiženou se těžké a temné mraky, dá se do deště a zase to přejde. Na stanici přijíždí Olina a Ríša. Jdou spolu na výlet a první přeháňka je úplně promáčí. Olina se převlékne, Ríšovi je zima, cítí se špatně, má pocit horečky, v zimnici uléhá. Ve večerním volnu jedeme s Olinou na Zhůří. Blíží se další těžká mračna v základně potrhaná, temný límec mohutného kumulonimbu se valí a mizí ve vyšším oblačném patru, šedivé páry stoupají údolím a chystají se s ním spojit jak dlaně spínající se k modlitbě. A za nimi zahaluje postupně celý hřeben Šumavy od Poledníku až k Roklanům clona deště. Brzy se ocitáme ve studené a větrné přeháňce. Jsme obklopeni šumem a jemným pleskotem, voda mi vsakuje do promokavé bundy, cítím, jak mi proniká na ramena, mezi lopatky, na břicho. Husté a velké kapky dopadají do fialových květů bodláků. Olina rozevřela deštník, ale kapky jí stejně promáčejí kalhoty i boty. Já se nechám omýt deštěm jen tak, je to opojné nebránit se živlům, nechat se jimi unášet, nepřemýšlet nad návratem. Pod smrčky na okraji cesty se ukrývá mladá rodina, tatík nese na zádech v krosně dítě, všichni jsou zabalení do pláštěnek a trochu rozpačitě se usmívají. Docházíme až pod Huťskou horu. Na okraji lesa stojí lesácká maringotka. Je uvnitř vyzdobená fotkami z šumavských kalendářů, jsou tam i kamínka, stolek a na pryčně dvě prkna příliš úzká, než aby se na nich pohodlně spalo. Kapky bubnují na střechu, tady bychom se mohli schovat, ale už je pozdě, stejně jsem celý mokrý a Olina taky, už podruhé v jednom dni. Je to žena dvou mužů. Žena dvou dešťů.
***
Jedeme s Olinou na Stőgerovu Huť. Cestou z Borové Lady na Horní Vltavici míjíme několik kravských stád. Olina je jak u vytržení. Zastavujeme u pasoucího se dobytka, mezi dospělci pobíhá i několik telátek. Skotačí rozverně jako všechna mláďata. Sedám si do příkopu a recituju báseň zesnulého Ferryho Klišíka. Olina mě natáčí na mobil. Ani jsem si nevšiml, že se krávy během mé produkce přibližují. Scházejí se za mými zády a střídavě v mnoha hlasových polohách bučí. Jejich doprovod mi ladí, jako souzní s recitátorem souhlasně mručící obecenstvo. Najednou mám pocit, že se do krav nějak vtělil Ferry. Vidím jeho kravku u něj doma a také jeho tvář, když mu bylo něco k smíchu. Myslím si, že by se k tomu všeobecnému bučení rozverně přidal. Nakonec jeho báseň recituju hned dvakrát za sebou:
Jako obvykle koukám po holkách
je to však stále těžší
spíše než úspěch je tu krach
úměrný moji pleši.
Všichni mí přátelé jak jsou sečtělí
a kolik mají pěkných holek
já zatím hlupák nesmělý
vesmírné krásy jsem se zalek.
A moje literární úsilí
je úměrné mým duševním mukám
chci říct, že častěji píšu básně
než-li šukám.
Olina mě dovezla až k Ondrovi. Vstupuju do místnosti, která pro mě byla vždy neodmyslitelně spojená s Ferrym. Už tu sedí dva další muži. Objímám Ondru. Zdá se klidným. Je vlastně klidnější, než my tři zbývající, jeho synovec a starší muž s pláčem na krajíčku. „Já to tu nevydržím“, vzlyká. „Musím odejít někam do lesa.“ A tu ten úlevný pláč navštěvuje i mě. Slzy mi volně stékají po tváři, nač se za to stydět. Najednou mi chybí Ferryho hláška: „Bez nás to není ono.“ Někdy, když se opil, opakoval ji stále dokola. Byl na zabití. Jak rád bych ji teď zaslechl. Nebo když jsem mu odhalil něco ze svých duševních temnot, vždy pozvedl obočí a tázavě pronesl: „Fakt? Až tak?“ Ano, Ferry. Až tak. Bez tebe to tu už nikdy nebude ono.
Ondra nás uklidňuje, že Ferry je v pořádku, že ho navštívil ve snu. Ondra první tři dny proplakal. Aby vůbec mohl na chvíli usnout, polykal spoustu prášků, ale co je to pak za spánek? Je to jako když tě do hlavy praští, napůl mdloba. Tak prášky vynechal. A tu se mu zdál krásný sen o Ferrym, jak spolu sbírají temně zelené pýchavky a hned je jedí a jsou moc dobré. Ondra si je chtěl nasbírat do zásoby, ale Ferry mu to rozmlouval. Ondra ho neposlechl, natrhal jich celou hromádku, ale když pak odcházeli, uvědomil si, že je zapomněl v tom lese a museli se pro ně vrátit. Pak se ocitli v prostorné kleci, ke které se ze všech stran blížili různí zvědavci, fotografové a fanoušci. Ondra se snažil zajistit dveře, pomocí sekery zaplomboval zámky a nahoru ještě umístil jakousi síť, aby uvnitř unikli přímému kontaktu s lidmi. První, kdo se nenechal odradit, byly babičky. Začaly vylézat po kleci vzhůru a nejodvážnější z nich překonaly i síť a spustily se dolů k oběma bratrům. Spěchaly se s nimi přivítat a kupodivu, to, čeho se Ondra bál, se nedostavilo. Ze stařenek na něj vyzařovala příjemná energie přátelství. Ferry byl v tom snu krásný. Mohutný cop měl spletený do dvou copánků přehozených přes rameno a tam spojených mohutným dredem. V místě, kde měl na filmovém festivalu uvázanou stužku s ukrajinskými barvami, se mu nyní houpala horolezecká karabina. Ondra říká, že ty karabiny často hledali, když potřebovali upoutat někde u stromu býka nebo krávu.
„Kam jsi jel ty, když Ferry frčel k té Praze?“ ptám se Ondry.
„Já se hned vrátil sem. Ke kravám. Měl jsem zaplacený čtyřhvězdičkový hotel, vysral jsem se na to.“
Myslím, že z obou dvojčat Ondra více zůstal nad věcí. Původně chtěl režisér Miro Remo natáčet dokument se všemi samotáři z Palánovy knihy. Odmítli jsme to vyjma Klišíkovců. Ondra zpočátku souhlasil s výhradami. Ferryho natáčení pohltilo. Do Karlových Varů Ondra jet nechtěl, Miro mu volal: „To mi nemôžeš urobiť.“ Tak nakonec jeli oba.
***
Po několika dnech znovu navštěvuju Ondru. Sedíme sami u stolu, popíjíme Braník. Ondra mi prozrazuje, že teď kolem něj krouží jakási žena. Snad by s ním ráda navázala vztah. Možná má o něj strach, jak zvládne náhlou samotu. Je jí čtyřicet, mohla by s ním ještě počít dítě. „To by bylo, kdyby se Ferry znovu vtělil jako můj syn,“ směje se Ondra.
Pohřeb se konat nebude. Jen rozloučení. A pak se popel vysype patrně do Vltavy. O místě a času budou vědět na poslední chvíli jen přátelé, aby se tam neobjevili novináři. Oficiální pohřeb je vždy vystupňované trauma. Ondra mi vypravuje, jak kdysi ještě jako chlapec doprovázel průvod na hřbitov. Nevím, zda pochovávali některého z jeho příbuzných nebo jen s něčím pomáhal. Stál na okraji hrobu, a když nebožtíka spustili do hrobu, udělalo se mu zle. Skoro omdlel a spadl do jámy za rakví. Někdo za ním musel slézt a vytáhnout ho odtamtud. Pak se dá Ondra do zpěvu. Říká mi, že tím popěvkem někde v lese celý film začíná. Po nějaké době jej zmůže spíš smutek než alkohol. Nechávám ho spát a v batohu si odnáším Ferryho básnickou pozůstalost, o kterou náhle projevují zájem nakladatelé. Také Aleš Palán se ozývá, rád by básně vydal co nejrychleji, dokud se o Ferrym mluví. Ale Ferry by se zahleděl do dálky a pronesl by: „Nad lesy mraky plují líně. Všechno chce svůj čas.
Text a foto Roman Szpuk
PŘEHLED MINIATUR
Rok 2025
1. Nad lesy plují tři krkavci
2. Zůstat na místě
3. Něžné souboje
4. Pařez
5. Únor
6. Třinácté komnaty
7. Bůh rady nedává
8. První letošní hřmění
9. Není cesty zpět
10. Srdce a růže
11. Bílá v bílé
12. Neopětovaný dotek
13. Nepotřebuju ani borůvku
14. Třepetající palety
15. Hummel na Boubíně
16. Okna a kočky
17. Daleké lesní požáry
18. Bzukot Šáhedů
19. Veliká Zahorivka
20. Charkovské pokání
Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
34. Zpomalení času
35. Vyhořelý domov
Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom
