Okružní cesta
Přijela za mnou na Churáňov M., dobrá duše, která pomáhá knížkám, aby mohly spatřit světlo světa. Nemohu posoudit, kdy dělá dobře a kdy ne, to by se museli vyjádřit čtenáři, nicméně když jsme si spolu povídali, obklopeni na Churáňovském vrchu smrčinami hučícími ve vichru, o knihách nepadlo slovo. M. chtěla poznat Malý Polec. Z času, kdy mám na stanici volno, nám zbývala hodinka a půl ubývajícího denního světla. Nejdříve jsme se v dešti protáhli od severu těsnou stezičkou mezi jalovci a klečí, ale tudy se člověk daleko nedostane. Husté keře se otřásly, pocákaly nás jak hafani, když vylezou z vody, zatímco nám vodou nasáklá rašelina usilovala vystrnadit sucho a teplo z bot. Oblohou hnal vzdušný veletok nízká oblaka. Místy se mezi nimi otevřel pohled na vyšší a světlejší oblačné patro. A jak mraky pluly, střídavě houstly a řídly, pronikal k nám tu okrový, pak zase ocelově namodralý či šedivý přísvit. Octli jsme se v pomalém vlnobití matných odstínů.
Navrhl jsem obejít Polec a dostat se k jezírku z opačné jižní strany. Pěšina, která tam vede z rozcestí Pod Churáňovským vrchem, je však rok od roku podmáčenější. Mezi kluzkými kořeny se drží bahnitá voda. Občas je třeba po nich přeskákat, a to pak hrozí, že člověku sklouzne podrážka a v nejlepším případě se vyválí v blátě. V některých úsecích je třeba odbočit do lesa, kde už poutníci vyšlapali alternativní a sušší cestičky. Konečně jsme se vyhoupli na okraj vrchoviště a odbočili mezi keříky brusinčí, borůvčí a vlochyně. Na jednom místě jsme zůstali v úžasu stát nad rašeliníkem červeným. Přestože už se začalo stmívat a obloha nepropouštěla ani náznak jasu příbuzných barev, planul purpurovými, fialovými a rezavými nádechy. Den už pomalu mizel za obzor, ale tady jako by se opozdil a snažil se dohnat večer persiánem rašeliníku.
Déšť zhoustl a začal nás zasypávat drobnými. Obklopoval nás jen šum větru, který se tak vzácně doplňuje se samotou. Konečně jsme stanuli na břehu zamyšleného jezírka ovroubeného svěže zeleným rašeliníkem prostředním. Na hladině se tvořilo po kapkách na sta kruhů. Proměnily se v hrady niter tajuplných bytostí. Rozbíhaly se do stran a propojovaly s kruhy sousedními, až se ztratily v nejjemnějším vlnobití. Zapomněli jsme na mokré boty i sychravý dech smrčin. Něco nás nutilo znehybnět v maximální pozornosti. Jezírko se proměnilo ve slatinné oko. A stébla, která ho zvolna zarůstají, připomínala řasy dlouhého, mír přinášejícího snu. Jezírko se na chvíli vydělilo z času a poskytlo lidskému tvoru iluzi stálosti.
„Místo jak stvořené k meditaci,“ řekla M. Nicméně museli jsme se vydat na cestu zpátky. Obloha se neoblomně chmuřila, vrásky mračen se prohlubovaly a vyplňoval je pot stínů. Vrátili jsme se na zrádnou cestu a odbočili na stezičku, po které jsem před lety běhával. Byla součástí asi pětikilometrového okruhu se všemožnými povrchy od povalových chodníků, mokřin, překážek v podobě potůčků, kamení, kořenů až po krátký asfaltový úsek. Dokonalý polygon pro ještě relativně zdravé nohy. Šli jsme hustým lesem, a i když jsem tu běžel mnohokrát, musel jsem se soustředit, abych se nevydal nějakým slepým šoulákem. Pošťák, který se na Šumavě skvěle orientuje a zná ji jako málokdo, už v Polci dvakrát zabloudil a dorazil na stanici až za tmy obalený rašelinou. Malá slať, ale jak umí zamotat hlavu.
***
Následující noci vítr ještě zesílil. Les syčel, jako by se v nitru užíral nějakou prožitou bolestí. A ráno se vrátil znovu déšť. Nárazy větru dosahovaly k 21 metrům za sekundu a stanice se proměnila v loď plující vzdušným rozbouřeným oceánem. Po poledni se obloha nečekaně protrhla a najednou bylo jasno. Na severovýchodě se rozprostřela dohlednost daleko, daleko, možná ke stu kilometrů. Vzdálené modravé podhůří, které mě vždy naplňuje snivou melancholií jako skladba Funeral Canticle mystického minimalisty Johna Tavenera, mě zvalo kamsi. Kam? Nevím. Jdeme životem a nevíme kam a občas žasneme, když se před námi rýsují nekonečné prostory omyté svěžím vzduchem. Ptáme se, zda doputujeme až k obzoru nebo někomu předáme štafetovou svíci či kropenku plnou slz, aby to nejvzácnější z nás donesl co nejdál. Kdyby se vítr zklidnil, člověk by řekl, že se octl v oku hurikánu. Ale kdepak, vítr neslábl a už se nasouvala další oblačná hradba. Odtrhávaná od hraničního hřebene větrnými nárazy letěla mi nad hlavou s jakousi zarputilostí, mladistvou silou a naléhavou energií. Připomínala mi sebevražedné oddíly opouštějící úkryt obklíčené pevnosti hor.
V noci se na chvíli objevily hvězdy. A zase ta úvaha nad znehybnělou přítomností. Komu slouží ty pichlavé světelné body? Je to jen příležitost k zamyšlení nad další cestou životem? Otázka, zda ještě nějaká existuje? Hluboko v údolích se mihotala jiná světla, noční obce, kde se jistě odehrávají stovky vztahových dramat, extází milování i zoufalství tváří ukrývajících se ve dlaních. Pak se obloha opět uzavřela jako opona utajených představení a před půlnocí se přihnaly další sněhové vločky. Teplota klesla k -1 °C a sníh začal vířit, chumelenice houstla a dohlednost klesala k padesáti metrům. Ráno už bylo všude bílo, nová sněhová pokrývka vyšla v ústrety prosvětlující se obloze, jako by se chtěla s kýmsi obejmout. Ale k objetí už přece došlo první říjnovou vánicí. Je náručí, ve které nelze poznat, kdo objímá a kdo je objímán, kdo chrání a kdo touží být zachráněn, možná tím, o kom četl ve svatých písmech a v útržcích básní, jež tu zbyly po těch, kteří se snažili vykoupit své niterné rány slovem.
Nyní už je světlo. A já jako bych se octl v poustevně. Vítr ještě zdaleka nedozpíval svou píseň. Sněhu přibývá, bělostné cucky letí skoro vodorovně a na návětrných stranách všeho, co je v dosahu, se usazuje lepkavý sníh, jehož vrstva brzy dosahuje 7 cm. S napětím pozoruju, jak se na hraničním hřebenu předhánějí Blatný vrch a Plechý, kdo z nich má více sněhu. Ale ani já na Churáňově nezůstávám pozadu. Jdu do lesa pro srážky, které odebíráme pro hydrology k měření izotopů vodíku a kyslíku. Sotva dohlédnu ke stanici, z jejíž střechy se zvedá a v závětří krouží sníh v podobě dynamických útržků věnců. V lese se velké vločky tříští o větve a kmeny smrků a mění se ve sněžný prach. Z divoké tancovačky se oddělují znavené víly a usedají doprostřed svých rozprostřených šatů. Metelice i vánice jsou přece také ženy. Mohl bych je vyzvat k tanci.
Text a video Roman Szpuk
Foto M.
Vánice na Churáňově
PŘEHLED MINIATUR
Rok 2025
1. Nad lesy plují tři krkavci
2. Zůstat na místě
3. Něžné souboje
4. Pařez
5. Únor
6. Třinácté komnaty
7. Bůh rady nedává
8. První letošní hřmění
9. Není cesty zpět
10. Srdce a růže
11. Bílá v bílé
12. Neopětovaný dotek
13. Nepotřebuju ani borůvku
14. Třepetající palety
15. Hummel na Boubíně
16. Okna a kočky
17. Daleké lesní požáry
18. Bzukot Šáhedů
19. Veliká Zahorivka
20. Charkovské pokání
21. Máme toho času plné talíře
22. Přikládat obklad
23. Lichtenwald
25. Pouť uzdravuje
26. Šumavské turbovandry (se vzpomínkou na Ferryho)
27. Chaos města a rosa hor
28. Mlčení mrholení
29. Cíl
30. Podzimní střípky
Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
34. Zpomalení času
35. Vyhořelý domov
Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom
