Světlo
Po vystřídání směn viděl kolega Jarda poprvé vlka. Vydal se od stanice směrem k Malému Polci. Chtěl pořídit snímek, ale nepodařilo se mu zaostřit. Vlk, který stál uprostřed cesty, nakonec odběhl. Jarda pokračoval až k místu, kde ho naposledy viděl. A když tam došel, spatřil vedle cesty pouhých deset metrů od sebe srnce. Ani se nehnul, jak byl strnulý hrůzou z blízkosti predátora. Odpoledne jdu na druhou stranu dolů k Losenici. Docházím k místu zdupanému mnoha liščími stopami. Sněhem prosakují skvrny krve. Připomínají neznámý tropický květ. Jako by ho tu upustila lhostejná dívka. Podél Losenice už namrzají podmáčené prohlubeniny, na loužích se vytváří zatím slabá krusta ledu. Losenice se obléká do zimního hávu, ale kolikrát ho za našich mírných zim ještě svlékne a vyzkouší si nový.
Ve Volarech žije samotářský básník s přezdívkou Pavouk. Poslal mi několik slok. Mám pod botami / vrátka ledových úkrytů / řeku / rybník / horské pleso? / nebo jen blýskavou nudnou kaluž? / Co s tápajícím básníkem? Ale já netápu, jdu na konkrétní místo, kde se vždy ponejprv tvoří rampouchy a ledové okrajky. Zatím vidím jen jejich zárodky. Někde v nich pramení hudba vodního proudu, který vždy trochu překvapen proklouzne mezi zledovatělými balvany a seskočí o něco níž. Mech má tisíce drobných sněhových čepiček a v tůňkách se točí bubliny a pěna. Přelézám padlé zasněžené kmeny a sníh se mi lepí na objektiv, jehož víčko jsem ztratil v tureckém záchodu na Ukrajině. Jinak je tu ticho a příšeří. A přece se ještě v jednom místě propálil korunami smrků poslední paprsek.
Světlo si tě i ve tmě najde, napsala mi kdysi Helenka, když jela na kole přes Obrovec na Kubovu Huť. Zaznělo to nadějně i hrozivě zároveň. A za necelou hodinu ji smetl kamion do příkopu. Když se třpytí sníh, dívá se na mě tolik očí. A žádné z nich není bez slzy. Pokud jsem zaplaven světlem, pokud se v něm topím, celý hořím, neuvědomuju si, že někdo o mně ví. Jen do šera či do tmy snesený plamínek dá na srozuměnou, že nejsem opuštěn, to vědomí: Tady ležíš a já tě zvednu. A tento paprsek, ostrý jako jehla, dopadá do proudu potůčku a rozžhavuje jeho vlnky, jen v jednom místě, právě tam.
***
Vlahý vzduch hladí tvář, dnes ale nevane. Fouká ten ledový, co ji brousí, drhne o ni. Oblaky plují vstříc rozbřesku. Kdyby se dotýkaly lesů, nazval bych je pěšími oblaky. Nadýmá je temný plamen, který jen cosi naznačí. Pak pohasne. Oblaka jsou opuštěné svatyně, které dobře znají už jen myši, ty, co nám ztrpčují život na stanici. Mají zmapované své chodbičky, mihnou se tu a tam a prázdno po nich.
Věčně zpívají lesy, jak napsal norský spisovatel Trygve Gulbranssen. Možná jsou oblaka netrpělivé ostrovy cellistů. Tají se v nich jiný druh hudby. Letí s větrem a přitom jako by je něco zdržovalo. Jaká krajina se pod nimi rozkládá? Není tam vidět, ukrývá se kdesi za temnou hradbou smrků. Je to suchým mrazem spálená planina, kterou vede nespočet cest?
Teplota klesala jen do půlnoci, na Perle se dotkla -15 °C a s přibývající oblačností opět začala stoupat. Ale stále mrzne a Šumava má v záloze tolik oblačných ostrovů, že se hvězdy nemají jak vyhnout. Chvěju se zimou. Přemýšlím nad smyslem dalšího psaní. Možná má pravdu básník William Butler Yeats: Než život ukončím. / obraznost těkavá, / myšlenky – jejich mlýn / jen staré cucky tráví / a pravdu nevybaví.
Text, foto a video Roman Szpuk
Popisky k fotografiím:
1) Zasněžená Losenice.
2) Jediný paprsek
3) Oblačné ostrovy. Stratocumulus a schody z kondenzačních pruhů.
PŘEHLED MINIATUR
Rok 2025
1. Nad lesy plují tři krkavci
2. Zůstat na místě
3. Něžné souboje
4. Pařez
5. Únor
6. Třinácté komnaty
7. Bůh rady nedává
8. První letošní hřmění
9. Není cesty zpět
10. Srdce a růže
11. Bílá v bílé
12. Neopětovaný dotek
13. Nepotřebuju ani borůvku
14. Třepetající palety
15. Hummel na Boubíně
16. Okna a kočky
17. Daleké lesní požáry
18. Bzukot Šáhedů
19. Veliká Zahorivka
20. Charkovské pokání
21. Máme toho času plné talíře
22. Přikládat obklad
23. Lichtenwald
25. Pouť uzdravuje
26. Šumavské turbovandry (se vzpomínkou na Ferryho)
27. Chaos města a rosa hor
28. Mlčení mrholení
29. Cíl
30. Podzimní střípky
31. Okružní cesta
32. Měsíc nad inverzí
Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
34. Zpomalení času
35. Vyhořelý domov
Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom
