S filosofy v přeháňce

     Dojíždím na kole do Pravětína. Ještě chvíli odpočívám na lavičce u vchodu do jedné z budov. Otevře sestra a nabízí mi kávu. Odpovídám, že jdu na návštěvu naproti za jáhnem Jaroslavem, ale ona mi přesto přináší šálek s voňavým horkým nápojem.
     „Když už ho dělám,“ dodá. „Chcete cukr?“
     „Ne,“ odmítám, „stačí, když se na mě usmějete.“
     Líbí se mi, i když už není nejmladší. Její blízkost na mě působí něžně a hřejivě. Ví, že ji sleduju očima, nenápadně a přece tak, aby věděla, že mě zaujala. A ona to cítí a uvádí ji to do rozpaků, což poznám z roztomilé topornosti jejích pohybů.

***

     Je čas jarních sněhových přeháněk: Odkudsi se nakupí sněhobílá oblačná hora. Zatmí se, zastíní hory a lesy a spustí se z ní šedivé závěsy srážek. Zdvihne se vítr, popožene po loukách suché listí, ve vírech pustí se s nimi do tance. První krupky začnou chrastivě dopadat do loňských stébel trávy. Tlučte a bude vám otevřeno, říká Ježíš. Ale teď jako by se jen zlehka dotýkaly zemských vrat nesčetné prstíky dětí. Třeba právě ony budou vyslyšeny? Vždyť i na druhé straně zaslechneme Boha spíše ve vánku než v poryvu divokého větru.
     Vyjel jsem z Pravětína na Táflovu Huť na kole. Ve slunci jsem se stačil zpotit, tohle ochlazení přijde vhod. V korunách stromů to zahučí. Milióny neviditelných pinzet mi donesly až nad hlavu bílé drobty many. A teď je uvolňují. Nebo se z vesmírného stromu snášejí bílé plody ovoce, které jsou dosud bez chuti? Občas i myšlenky padají ze stromu nezralé, zapsal si kdysi filosof Ludwig Wittgentein. Nastavuju dlaně, krupky z ní odskakují s dětskou hravostí. Jsou trochu rozpustilé. Ne a ne je chytit. Když je přece jen sevřu v pěsti, hned roztají. Oblak jako by padal, tlačil se shůry do krajiny. Obzor se zavírá jak gigantické oční víčko, blankyt ustupuje a paprsky se snaží zbylou škvírou proniknout naposledy na místo, kde stojím, zcela sám zasypáván sněhovou krupicí. Zmocňuje se mě mysterium tremendum Jana Patočky v němž duše je vztah k osobě, která do ní nahlíží, aniž je sama prohlížena. Chci-li, aby mě viděla, je nezbytné, abych ji neviděl. Tato samota tedy nepřináší úzkost, je to místo jak stvořené k neočekávanému setkání. Vybavuje se mi vyprávění Ondry Klišíka. Za divoké šumavské vánice se u nich na chalupě rozevřely dveře. Do síně vstoupila Cikánka Mihálová. „Tonka,“ zeptala se matky Klišíků. „Nemáš ihlu?“ Pro jednu jehlu šla k nim vánicí až z Volar snad že si chtěla jen popovídat.

***

     Dnes mi Jarda vyprávěl o doktoru Lindnerovi z Lenory. Byla to legenda. Měl svérázné názory na zdraví. Říkával, že by se člověk měl jednou za čas pořádně opít, ale tak, že se i podělá a pozvrací. Snad věřil, že se tím nějak očistí od škodlivin ve svém těle. Sám byl náruživým kuřákem, jeho popelník v ordinaci přetékal vajgly a vzduch byl plný vrstev cigaretového kouře. Měl syna, který zahynul těsně před svatbou. Vydal se se svojí snoubenkou ze Soumarského Mostu do Volar. Na cestě je překvapila bouřka. Schovali se spolu pod strom, který zasáhl blesk. Doktora pak přivedli k mrtvému synovi, aby ho identifikoval. Oba snoubence pohřbili do společného hrobu.
     A jsem opět u Wittgensteina a uprostřed přeháňky. Zaslechnu jinou jeho myšlenku: Mraky nelze postavit. A proto se také nikdy nenaplní vysněná budoucnost. Někdy může blesk zahrozit i během sněhových přeháněk. Přichází nečekaně, člověk ani nepozná, že se schyluje v bouřce. Stojím pod tmavým mrakem a přistihuju se, jak čekám na první jarní bouřkový výboj. Zda člověk může vystihnout moment, který těsně předchází výboji blesku? Skrývá se chvíle rozhodnutí v přítomném okamžiku? Rozhodujeme se my, nebo už je rozhodnuto zlomek vteřiny před tím, než něco vykonáme či řekneme? Možná si jen myslíme, že máme svobodnou vůli. Stalo se mi párkrát, že mi přišla na mysl nějaká věta. Ale tohle teď tady nemůžeš říci, ozvalo se ve mně. To se naprosto nehodí. A přece to ze mě vyletí bez ohledu na důsledky. Nejsem si jist, že jsem to vyslovil já, nejsem si jist ani vlastním hlasem. Ale už nemám na vybranou.
     S tím, jak oblak odplouvá, s procitajícím světlem večera vrací se do vědomí pocit samoty. Huíí, huíí – s větrem se potýkám / sněžný vír – tělo pokrývá / ráno co ráno – bez slunce procitám / rok co rok – jaro uplývá, napsal básník Chan-šan. Možná je samota jakýmsi zaklesnutým kamenem, se kterým nelze hnout. A znovu, už potřetí, se ozve filosof Wittgenstein: Nedá-li se tímto kamenem pohnout, je-li zaklíněn, uvolni nejprve kameny kolem.

Text a foto: Roman Szpuk

PŘEHLED MINIATUR

Rok 2026
1. Šlépěje
2. Pírka a Šutr
3. Úprk osamělého člověka
4. Lednové barvy
5. Tání
6. Past

Rok 2025
1. Nad lesy plují tři krkavci
2. Zůstat na místě
3. Něžné souboje
4. Pařez
5. Únor
6. Třinácté komnaty
7. Bůh rady nedává
8. První letošní hřmění
9. Není cesty zpět
10. Srdce a růže
11. Bílá v bílé
12. Neopětovaný dotek
13. Nepotřebuju ani borůvku
14. Třepetající palety
15. Hummel na Boubíně
16. Okna a kočky
17. Daleké lesní požáry
18. Bzukot Šáhedů
19. Veliká Zahorivka
20. Charkovské pokání
21. Máme toho času plné talíře
22. Přikládat obklad
23. Lichtenwald
25. Pouť uzdravuje
26. Šumavské turbovandry (se vzpomínkou na Ferryho)
27. Chaos města a rosa hor
28. Mlčení mrholení
29. Cíl
30. Podzimní střípky
31. Okružní cesta
32. Měsíc nad inverzí
33. Světlo
34. Převozník
35. Vodní hodiny

Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
34. Zpomalení času
35. Vyhořelý domov

Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom