Pírka a Šutr
„Potřebuju pírko z havrana,“ píše mi kdosi neznámý na fejsu. „Ne na psaní, ale abych s jeho pomocí někoho zachránil. Máte známé mezi ornitology? Šlo by to nějak? Nemusí to být brk na psaní, stačí malé pírko. Pomůže jí to.“
Proč se ptá zrovna mě? Považuje mě za druha Edgara Alana Poe? Jak může vědět, že ho tu najdu?
„Havrani tu nežijí,“ píšu mu. „Mohu objevit leda krkavčí pírka, ta by se snad na sněhu našla.“
A zajímavé, jak den za dnem plyne a sníh pomalu sesedá, objevují se hned u vchodu do stanice jednotlivá peříčka. Jsou tmavá, ale drobná. Ba ne, ta nejsou krkavčí. Patří asi sýkorkám uhelníčkům, které tudy míří ke krmítku. Možná někdy zavadí o roh verandy a o nějaké pírko přijdou. Pak začne padat sníh, vítr je zavěje a jak potom bílá záplava taje, vynořují se z firnu. Připomínají trumfy, karty, které má sníh v záloze. Ukrývá je pro poslední hru před smrtí a věří, že nakonec vyhraje? Pak přijde jaro a o vítězi je rozhodnuto.
Těmi pírky se vtírá soumrak. Ptáci se k sobě přitisknou. Ale kdo ví, na čí stranu se přikloní štěstí? Smrt nakonec bere vše, sníh, soumrak, ptáky i člověka, který věří, že smrt uplatí, že jí dá vše, co si za života přivlastnil, o čem si myslel, že má v rukou a drží to ve své moci. Netuší, že bude muset odevzdat i sám sebe. Jak se vzdát svého bytí? Jak vrátit to poslední, co nemohu nijak uchopit, nabídnout? Budu muset kapitulovat i před samotnou kapitulací? Nebo je třeba se podrobit včas, ještě dokud tento akt mohu nějak sám iniciovat?
Nejhorší iluzí je moc. Podobá se mlze, která se ke mně prodírá přes hradbu stromů a myslí si, že zahalí celé hory i s meteorologickou stanicí. Přepadne přes koruny smrků jako přílivová vlna, rozpadne se v chuchvalce a je po všem. Rozplyne se nebo se jednoduše obrátí vítr, a třebaže je neviditelný a lehký, jakoby hravý, stáhne ji s sebou zpět do údolí.
Jen zvolna se pírka vynořují ze sněhu, den po dni. Nikdo přece neodhalí vše, v co doufá, neukáže dopředu, jaké karty drží v ruce.
***
Noc je těžká, jako všechny noci, které poslední dobou prožívám. Ale je snesitelnější, než den. A mám své bratry, kteří mi pošlou nějakou báseň, text, kterým mě ubezpečí, že nejsem ve své samotě sám. Napsal mi volarský podivín a tulák Pavouk. A přidal povídku:
Šutr
Zašněroval jsem boty a pomalým krokem šel za město, někam ke kopcům. Nechodím rychle, ty staré cesty už mi nikam neutíkají. Šel jsem ještě tmou, chtěl jsem potkat svítání. Málokdy někoho zahlédnu, tentokrát jsem ale spatřil na malé vyvýšenině kousek za posledními domy schoulenou temnou siluetu člověka. Cesta vedla blízko, neuhnul jsem.
Byl to starý chlap, občas jsem ho potkával v ulicích, snad někdy i v hospodě. Ještě mne nezaslechl, foukal vítr. Natáhl ruku a ozvalo se pak jen tiché: „Jo.“
Chvíli jsem váhal: „Dobrý ráno, co tu děláte takhle brzo?“
Trhl sebou, ale ne moc. Otočil se, asi mne i poznal: „No co asi? Rozsvěcím a zhasínám hvězdy, ne? To neumíš, viď?“
„Neumím, to teda ne.“
„Našel jsem si tohle a najednou to jde, hele…,“ znova natáhl ruku, něco v ní držel.
Otočil jsem oči k nebi. Vítr si tam hrál s mraky. Rozsvěcel, zhasínal hvězdy, občas i na měsíc si troufl.
Nějak jsem nevěděl, co říct. Bylo to skoro romantické. Ale i v té tmě jsem vnímal, že ten chlap není moc v pohodě. Trochu se možná i třásl. Kousek od něj ležela plechovka od piva, ale ta asi nebyla jeho.
„Je vám zima?“
„Nevím, trochu jo. Ale… rozsvěcím hvězdy, víš!“
Mávnul rukou někam za sebe, k městu: „Jenže… to je málo, to je moc málo.“
„To vám nestačí? To málokdo umí, hrát si s hvězdami. Jste jako lampář, ne?“
„Ne, nestačí. Nejsem nic, nejsem vůbec nic,“ ta slova zazněla trochu podrážděným hlasem, „kdybych byl lampář, tak bych to snad uměl, nic neumím!“
„Asi umíte, ne?“
Křikl na mne: „Ty vole, kdybych něco uměl, tak by to šlo přece. Ale já přijdu domů a ona tam leží a v očích furt ta samá hnusná tma, dva dni a furt to nejde, do prdele!“
Chvilku trvalo, než jsem ta slova zpracoval, chvilku jsem mlčel.
„To jako kdo tam leží? O kom mluvíte?“
Odvrátil se ode mne, už chtěl být sám, tiše zamumlal: „Moje stará přece.“
Čekal jsem v tom větru, co ještě zaslechnu. Jen chvilku. Neměl jsem už odvahu tam čekat.
Nikdy bych mu nedokázal říct, že to, co drží v ruce, že to není nějaké blbé dálkové ovládání na hvězdy. Že je to jen šutr, který asi sebral mezi pražci, kousek odtud.
To ráno jsem východ slunce už neviděl, bylo zhasnuté. Ani toho chlapa už jsem nikdy v ulicích nepotkal. Ani v hospodě.
Text a foto Roman Szpuk
PŘEHLED MINIATUR
Rok 2025
1. Nad lesy plují tři krkavci
2. Zůstat na místě
3. Něžné souboje
4. Pařez
5. Únor
6. Třinácté komnaty
7. Bůh rady nedává
8. První letošní hřmění
9. Není cesty zpět
10. Srdce a růže
11. Bílá v bílé
12. Neopětovaný dotek
13. Nepotřebuju ani borůvku
14. Třepetající palety
15. Hummel na Boubíně
16. Okna a kočky
17. Daleké lesní požáry
18. Bzukot Šáhedů
19. Veliká Zahorivka
20. Charkovské pokání
21. Máme toho času plné talíře
22. Přikládat obklad
23. Lichtenwald
25. Pouť uzdravuje
26. Šumavské turbovandry (se vzpomínkou na Ferryho)
27. Chaos města a rosa hor
28. Mlčení mrholení
29. Cíl
30. Podzimní střípky
31. Okružní cesta
32. Měsíc nad inverzí
33. Světlo
34. Převozník
35. Vodní hodiny
36. Šlépěje
Rok 2024
1. Že to dáš
2. Bezvětří
3. Tento svět
4. Zpomalit?
5. Samota
6. Znovu ponejprv
7. Hodiny a mraky
8. Kolikrát jsem spadl
9. Převržené svícny
10. V zajetí barev
11. Poutě
12. Věže, plameny, květy
13. Třasořitky
14. Pavouk, meteor a bludiště
15. Večer před západem slunce
16. Čapájev
17. Fantazie
18. Liška
19. Žena, motýl a bouřka
20. Milosrdenství
21. Defilé
22. Chtěl jsem něco říci
23. Mentolové meditace
24. Parnasie
25. Moudrost
26. Parýzek
27. Nahoře jahůdka jako hlídačka
28. Temný dům
29. Marnost slov
30. Slastné bloudění
31. Podzimní vitráže
32. Dušičkové inverze
33. Těžké je svítání
34. Zpomalení času
35. Vyhořelý domov
Rok 2023
1. Zimní květy
2. Dva psíci
3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo
5. Mrak křídel
6. Caparti
7. Blátivé vrcholy
8. Z opačné strany
9. Krmítko
10. Jarní hopsání
11. Apokalyptická doba
12. Učit se padat
13. Hypnóza
14. Ulity a květy
15. Obzory
16. Bílá a stříbrná
17. Kořist
18. Odchod
19. Konvalinková hora
20. Strašlivý nářek
21. Šumavské dada
22. Jeřáb popelavý
23. Rychlý tah mračen uzavírá západ
24. Bloudění
25. Ranění ptáci
26. Trnová hora
27. Muchničková hora
28. Havraní žena
29. Bouřka když nebouří, umře
30. Cíl
31. Plachost
32. Hlas puštíka
33. Hry
34. Podruhé kvetou brusinky
35. Stín krkavce
36. Nelesní krajina
37. Hora a vítr
38. GBS syndrom
